Přeskočit na hlavní obsah

Den matek

 Na druhou květnovou neděli u nás připadá moc hezký svátek, a sice Den matek. U nás doma se nikdy vyloženě neslavil, ale ve školce a školní družině jsme vždycky pro maminku vyráběli nějaký pěkný dárek, jednou to byl malovaný hrneček, podruhé zase menší výšivka, ale radost zajisté udělal i neumětele namalovaný obrázek. 

Když jsem byla hodně malá, byla jsem na své mámě hodně citově závislá. Dodnes si pamatuji, že jsem první den ve školce celý probrečela, protože jsem chtěla k mámě. A když jsem jela na léto k babičce a dědovi do města, první den se nesl ve stejném duchu, stesk po mámě byl opravdu intenzivní. Ale pak už to bylo lepší, babička mi druhý den ráno vytočila mámu na pevnou linku, mohla jsem si s ní popovídat, a už to bylo lepší.

Na dětství vzpomínám moc ráda, a právě máma v něm hrála zásadní roli. Táta býval často pracovně pryč, takže jsme podnikaly jen ve dvou různé výlety, ale i sobota strávená na zahrádce byla fajn. S mámou mám spojené takové ty maličkosti z dětství - párky k večeři, které byly vždycky nakrájené na kolečka, sobotní zákusek, a to nejdůležitější bylo vlídné slovo, pohlazení, a pofoukaná bolístka a uklidnění, že všechno přebolí.


Ne vždy to ale mezi mnou a mámou bylo zalité sluncem. V osmnácti jsem měla ošklivé období vzdoru, a v afektu jsem řekla hodně ošklivá slova, která mě hodně mrzela. Jednou jedinkrát jsme se spolu takto ošklivě pohádaly, samozřejmě mezi námi proběhly menší slovní půtky, ale nikdy se nejednalo o nic strašného.

U nás v rodině jsme všichni povahově spíše uzavření, dá se říci i tak trochu citově chladní. Já třeba nerada dávám najevo svoje pocity, a tohle máme s mámou společné. Je pro mě těžké říct "mám tě ráda." I když to tak uvnitř cítím, není pro mě jednoduché to vyslovit. Raději to dokážu nějakým činem. Před nějakou dobou mi přítel řekl: "Ty kolem mě jenom projdeš a já cítím, jak mě máš ráda." 

Dlouho jsem si myslela, že nebudu mít to štěstí stát se taky mámou. Dá-li bůh, tak budu mít na podzim miminko. A celkem asi přirozeně mám obavy, jestli zvládnu úlohu spočívající v mateřství, a jestli budu dobrá máma. Dokonalá asi ne, ale chtěla bych předat dítěti ten nejlepší základ do života, a vybudovat si pěkný a přátelský vztah. 


Když jsem zadala do vyhledávače na YouTube "píseň pro mámu," zase tolik možností mi nevyjelo. Hitovku od skupiny Holki zná asi každý, mě osobně se ta písnička nijak zvláště nelíbí, to už tohle podání Michala Davida je lepší. Starou, leč krásnou klasikou je píseň od Olympic Slzy tvý mámy šedivý. To je pro mě osobně moc dojemná písnička, kdykoliv ji slyším, tak se mi do očí vrhnou slzy.

I v literatuře se motiv matky objevuje poměrně často. I když zde se setkáme i s těmi, které by se matkami vůbec nazývat neměly - vždyť třeba Erbenova Kytice nám představí dost hrůzný a nepochopitelný čin matky vražednice, která své vlastní dítě vymění za blyštivý lesk zlata, a co je opravdu důležité pochopí, až když je příliš pozdě. 

Krásné jsou třeba i verše od Viktora Dyka, které jsou součástí sbírky Devátá vlna. 

Co máme, máme, kdož to jasně cítí, že přijde den, kdy nebudem to míti?

Tak mnoho cest je, tolik volá hlasů. Pro matku nemá dítě tolik času.

Co činí matka, je tak samozřejmé. Povinnost k díku s nás tak ráda sejme.

Vždy říkáme: Vzpomeneme jednou. A potom v chvíli mrazivou a bědnou zavřou se oči matky, natolik bdělé. Dluh chce se platit. Není věřitele. 

Ano, verše jsou to opravdu krásné, leč i lehce ponuré, a hlavně bohužel pravdivé. Pokud jsme měli to štěstí na dobrou a milující mámu, která nám zajistila krásné dětství, a vychovala z nás slušné lidi, není pochyb o tom, že k ní máme dluh. Ne ten finanční, ale citový, musíme se snažit ji vracet lásku, péči, a nejen k stáru, kdy se třeba maminka nebude moci o sebe postarat. 

Chápu, že někteří třeba nemají možnost být s mámou denně v kontaktu, ale pořád je tu telefon, nebo třeba sociální sítě. Já měla s mámou vždycky trochu komplikovanější vztah, ale mám ji ráda. Dříve jsem měla třeba problém s tím se jí svěřovat s určitými věcmi, ale postupem času tyto bariéry padly.

Máma je tu vždycky pro mě a já pro ni, máme to štěstí, že bydlíme kousek od sebe, a prakticky denně se navštěvujeme. Třeba dnes ráno mi zavolala, že jede do města nakoupit, jestli tam něco nepotřebuji. Tak už jsem rovnou jela s ní. Při nákupu jsme pokecaly, a samozřejmě jsem pro mámu měla i malý dáreček ke Dni matek, čokoládové sovičky.



Je fajn, že maminky mají svůj den, kdy je můžeme dvojnásobně potěšit a udělat jim radost ať už přáníčkem či nějakou drobností. V Československu se začal slavit tento den v roce 1923, má tedy poměrně dlouho tradici, ale po druhé světové válce byl zatlačován do pozadí, kdy se více upřednostňovalo MDŽ. 

Ale posledních pár let jeho obliba stoupá, což je fajn. Maminky si totiž naši lásku zaslouží, protože nikdy nevíme, jak dlouho tu s námi ještě budou...

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu a pohodový vstup do začátku pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. letos jsem ho oslavila podruhé a dostala jsem vyrobený větrník... maličkost, která mě naprosto odzbrojila :) být mámou je náročné, ale nádherné :) pro své dítě budeš vždy tou nejlepší maminkou ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Obliba stoupá posledních pár let ? - tohle přece není o módě , já třeba jsem vždycky mamce dávala dárek už od malička , i když to byl v dětství třeba jen obrázek . Moje mamka si mě nechala i přes handicap a za to , že mě nedala do ústavu jí budu vděčná až do smrti .

    OdpovědětVymazat
  3. Maminky jsou to nejlepší na světě <3 jsem vděčná, že mám tak skvělou mamku :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....