Knižní recenze 311 Dva krůčky po mokrém písku

 Autor: Anne-Dauphine Juliandová

Žánr: Podle skutečné události, Autobiografický

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Anne-Dauphine by měla zrovna prožívat to nejkrásnější období svého života. S dvouletou dcerkou Thais je na mateřské dovolené, takže se může plně věnovat i staršímu synovi, čtyřletému Gaspardovi. A do toho je znovu těhotná - do rodiny za pár měsíců přibyde další malá holčička!

Pohodu zkalí ale zdánlivá maličkost. Na rodinném výletě, na jedné vlahé pláži v Bretani Anne-Dauphine všimne, že Thais chodí zvláštně. Stopy v písku, které za sebou holčička zanechává, ji jen utvrdí v podezření, že něco není v pořádku. A navíc také nohu vytáčí zvláštním směrem ven.

Zašla s ní tedy k lékaři. Snad je Thais trošku opožděná ve vývoji, třeba bude mít sklon k plochým nohám, či půjde o nějakou jinou banalitu. Ortoped ale nic zvláštního neobjeví. Radí počkat rok, dokud se to samo neurovná, a pak se eventuálně znovu objednat k vyšetření. Jenže rok je dlouhá doba - na tom se shodne Anne i se svým manželem Loicem. 

Rozhodnou se tedy zajít na neurologii. K podivnému stáčení nožičky se totiž u Thais objeví i občasný třes rukou, a podle učitelek z mateřské školky už se jindy veselá dívenka tak moc neusmívá, působí spíše velmi zasmušile. To všechno ale může být důsledek Annina těhotenství - takto přeci může reagovat na budoucí přítomnost nového člena rodiny.

Série vyšetření, včetně těch velmi nepříjemných - biopsie kůže, lumbální punkce a magnetická rezonance nakonec potvrdí šokující diagnózu. Thais je nevyléčitelně nemocná, trpí metachromatickou leukodystrofií. Buňky při tom neprodukují jeden specifický enzym, který má zpracovávat lipidy.

Díky tomu dochází k pomalému ničení pláště nervů, který umožňuje přenos nervového vzruchu. Nervy tedy začnou postupně ochabovat.

Postupně nemoc paralyzuje celý nervový systém - motorické funkce, řeč, zrak, sluch, a dojde až k životně důležitým orgánům... Doba dožití je dva až pět let, léčba neexistuje, jen zmírnění příznaků... Dívenka má dětskou, nejhorší formu nemoci, a nemá naději na uzdravení...

Jak se vyrovnat s tím, že Thais je takto těžce nemocná? Anne své dceři dá velký slib: "Budeš mít krásný život. Jiný život, než mají ostatní holčičky, ale život, na který budeš moci být pyšná. Nikdy ti nebude chybět láska!" 

Jenže ten pravý boj celou rodinu teprve čeká. Je totiž možné, že i nenarozené miminko může být stejně postižené - zvláště, pokud to bude děvče... Ale u novorozence by se dalo propuknutí nemoci zabránit, ale je potřeba spousta složitých operací... 

Skutečný příběh plný odvahy, bolesti, smutku, ale hlavně lásky. Protože i když je Thais těžce nemocná, nikdy neztratila touhu dívat se na svět kolem pozitivně a s láskou, ač si s ní a celou rodinou osud tak krutě pohrál...

Hodnocení: Tuto knížku jsem si půjčila v městské knihovně. Zvlášť na poličce tam byl velký výběr titulů z nakladatelství Motto, z edice Skutečné příběhy. Už jsem celkem přesycená detektivek a thrillerů, tak jsem si chtěla přečíst něco jiného. Ale romantické příběhy mě moc neberou, takže jsem si říkala, že bude fajn si přečíst něco ze života.

Jako první musím zmínit, že jde o nejsmutnější knihu, kterou jsem kdy četla. Autorka velmi barvitě líčí průběh nemoci, to, jak její dcerka postupně chřadne a chátrá, a ona je přitom jako matka nablízku a všechno to sleduje, prožívá... 

Místy jsem měla chuť přestat číst a raději sáhnout po něčem veselejším. Je to opravdu hodně pochmurné čtení. Co mi ale vadilo, byl vypravěčský styl. Jasně - to, že vaše dítě těžce onemocní, je bezesporu strašné. Ale celé mi to nějak nesedlo. Možná to byl záměr, a Anne to chtěla celé líčit tak trochu z odstupu, bez emocí. Vzhledem k tomu, že studovala žurnalistiku a pracovala v novinách, mohlo to být trochu lepší...

Tohle téma bylo opravdu těžko stravitelné. Když pominu nezáživný slovosled, strohé věty, opakující se slova, místy silnou příchuť patosu, tak se jedná o velice silný příběh. Hlavně tedy obdivuji to, že Anne byla schopná svou trýznivou životní zkušenost přenést na papír. 

Ale pořád platí, že v případě této knížky obsah převažuje nad formou, alespoň trochu si pohrát se slovosledem, upravit jednotlivé věty... Dva krůčky po mokrém písku bylo tak trochu i poučným čtením. Až do té doby jsem neměla tušení, že existuje takto strašná nemoc. A přitom stačí dva špatné geny, které rodiče předají svému miminku, to je prostě neštěstí... 

Hodně syrové, nepříjemné čtení, rozhodně nedoporučuji těm, co se chtějí při čtení naladit na veselejší notu! Hodnotím šedesáti procenty, protože moje výhrady jsou celkem velké, ale i tak nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila. Jen to hrozně smutné a tragické čtení. Bohužel, ale i takové životní příběhy osud někdy napíše...

A co Vy? Máte rádi knihy podle skutečných událostí? Máte raději veselejší knihy? Nebo je Vás jedno, co zrovna čtete? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥