Přeskočit na hlavní obsah

Záhadné slovenské pohoří

 Do té doby, než jsem v roce 2019 shlédla úžasný slovenský horor Trhlina, jsem neměla nejmenší tušení o tom, že u našich slovenských sousedů se rozprostírá opravdu záhadné pohoří Tribeč, kde již téměř sto let dochází k vskutku děsivým a nevysvětlitelným událostem.

On totiž film, potažmo kniha, jsou inspirovány skutečnými událostmi.

Na středním Slovensku, mezi městy Zlaté Moravce, Partizánské, Nitra a Topolčany, se rozprostírá pohoří Tribeč. Rozhodně se nejedná o žádné malebné místo k výletu - hlavně tedy v podzimních a zimních měsících. Právě v tomto ponurém čase totiž dochází k zmizením a také úmrtím, která jsou jednoduše racionálně nepochopitelná.


Vše začalo na konci roku 1929. Tehdy se na svazích Tribeče ztratil sedmačtyřicetiletý dělník Anton Samšály. Tak jako každý den vyrazil z osady Velké Uherce na pravidelnou obchůzku svého revíru. To bylo naposledy, kdy ho lidé spatřili živého.

Když se ani po třech dnech nevrátil do svého bytu, oznámila jeho zmizení na četnictvu bytná. Anton žil sám, neměl žádnou blízkou rodinu, snad i proto došlo k nahlášení zmizení takto pozdě. Četníci brali oznámení velmi vážně, týden propátrávali Antonův revír, dokonce pátrali i kus za jeho hranicí.

Akce však nepřinesla žádné výsledky, a pátrání bylo nakonec zastaveno.

Už o rok později, osmnáctého prosince 1930, zmizela beze stopy osmnáctiletá Mária Švajzerová. Brzy ráno vyrazila pěšky z vesničky Mankovce do necelých pět kilometrů vzdálené obce Zlatno k příbuzným. Tam ale nikdy nedorazila...

Cesta po široké, lesní stezce trvala něco přes hodinu a rodiče dívky předpokládali, že nejpozději do oběda bude zpátky doma. Ta se však nevrátila. Vyděšená matka poslala svého manžela do Zlatna k příbuzným zjistit, co se stalo. Ten se ale večer vrátil s šokující zprávou - Mária k příbuzným vůbec nedorazila!

Rodiče ihned zalarmovali četnictvo - ale ti při pátrání nalezli jen stopy ve sněhu, které náhle končily! Tak to je opravdu pěkně děsivé... Dodnes nikdo neví, co se Márii vlastně stalo...




V neděli dvacátého čtvrtého ledna 1939 se z Baťovan (dnešní Partizánské), vydal do tribečských lesů obuvník Walter Fischer. Kolegům v práci prozradil, že si chce prohlédnout zříceniny Čierného hradu poblíž obce Zlatno.

Jenže když v pondělí Walter nenastoupil do práce, přičemž se ani neomluvil, firma jej pro neodůvodněnou absenci propustila. Divné bylo, že se nevrátil ani ke své rodině - ta tedy jeho zmizení okamžitě nahlásila četnictvu. Ti bohužel opět bloudili v kruhu, neboť po dělníkovi nebyla vůbec žádná stopa.

Až o několik měsíců později, konkrétně osmého května, nalezly děti na poli u Zlatých Moravců (pětatřicet kilometrů od Baťovan), vážně zraněného muže. Ten byl v bezvědomí, na těle i obličeji měl těžké popáleniny, a byl opravdu div, že byl stále naživu. Následoval rychlý převoz do nemocnice, kde se k velkému překvapení záhy zjistilo, že jde právě o Waltera Fischera!

Lékařům se podařilo jej stabilizovat, ovšem psychicky na tom byl opravdu velice zle. Téměř nemluvil, na nic si nevzpomínal, a nejhorší byly záchvaty nekontrolovaného strachu. Podle lékařů musel prožít nějaké strašné trauma, co konkrétně se ale stalo, to nikdy nikdo nezjistil. Nakonec skončil v ústavu choromyslných v Žilině.

K dalšímu zdokumentovanému případu zmizení došlo v roce 1966.

Začátkem února objevil hajný na silnici pod Tribečem, u obce Jelenec, opuštěný automobil a bratislavskou poznávací značkou. Veřejná bezpečnost zjistila, že vůz patří manželům Belanovičových. Manželé si měli vyrazit na výlet, z něhož se nikdy nevrátili.



Bezpečnostní orgány nakonec usoudily, že manželé emigrovali na Západ. Proč by však nechávali automobil na tak nápadném místě? Doma se navíc našli jejich šperky, spousta peněz v hotovosti, a navíc byt měli mít údajně vybavený dost luxusně - takže celé to vypadá opravdu zvláštně. O dalším osudu manželů není nic známo, prostě se propadli do země...

K zatím poslednímu případu došlo (opět v únoru) v roce 1995. Tehdy nalezla policejní hlídka u obce Skýcov odstavené žluté BMW registrované na šestadvacetiletého podnikatele Jána Šálu. V autě hrálo rádio, a v kapse zadních dveří objevili policisté vysokou sumu peněz v cizí měně, a také Šálovy doklady. 

Vše nasvědčovalo tomu, že se majitel každou chvíli vrátí - jako by si jen odskočil do lesa... Nenašla se totiž žádná stopa, která by naznačovala trestný čin, přesto se mladého podnikatele nikdy nepodařilo nalézt... Podivné, kdyby se stal mladík obětí zločinu, přeci by zmizely ty peníze a auto, takhle to fakt působí... Děsivě!

Může jít jen o náhody? Nebo se nad pohořím opravdu vznáší nějaký přízrak? Ve hře je i teorie o UFO, které přilétá nad Tribeč právě v zimních měsících, a unáší zde vytipované oběti. Což by tak trochu osvětlovalo i ony popáleniny, které měl na sobě Walter Fischer - mohl se stát snad obětí pokusů mimozemšťanů? 

Já bych se tedy do Tribeče na výlet nevypravila, a to ani v letních měsících. Mám z toho celého husí kůži. Pokud jste neviděli film Trhlina, který je inspirovaný skutečnými událostmi, tak doporučuji. Výborná je i knižní předloha od Jozefa Kariky! 

Co si o záhadě pohoří Tribeč myslíte Vy? Dají se případy zmizení vysvětlit racionálně? Je možné, že v lesích například roky působil nějaký šílený vrah? Co ale ty stopy ve sněhu, které náhle skončily? Působí tu snad nějaké paranormální síly? 

Napište mi do komentářů Vaše názory na celou záhadu!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Trhlinu jsem viděla a na to jak ty "naše " horory moc nemusím byla vážně dobrá a nutilo mě o tom přemýšlet , což je u mě ta nejvyšší známka spokojenosti .

    OdpovědětVymazat
  2. Film jsem viděla a i několik dokumentů a pohoří Tribeč.Hodně se mi to líbilo.mám podobné záhady moc ráda.
    Myslím,že je i audio kniha na Youtube.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Četla jsem knihu a je fakt, že je to hodně záhadné. Opravdu by mě zajímalo, jak k těmto záhadám dochází a co nebo kdo za tím vším je.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem knihu nečetla a ani jsem neviděla film. Zato jsme v tomto pohoří byli na dovolené :) - tedy jen na tři dny, ale zvládli jsme dva výlety - na zříceninu Gýmeš a druhý den na Velký Tríbeč a na Čierny Hrad. Bylo tam hezky, záhadného jsem tam neviděla nic, ale byli jsme tam v létě... :)

    OdpovědětVymazat
  5. Úplný tribečský trojúhelník :-). mohlo by se tam dobře fotit.

    OdpovědětVymazat
  6. Je to opravdu hodně zajímavé a děsivé. Určitě nejde o náhodu, když se to stalo tolikrát. Film jsem neviděla, knihu si chci přečíst, ale jsem strašpytel, tak se k ní stále dokopávám :D

    OdpovědětVymazat
  7. doporučuji i další knihy od Kariky :) má takových děsivých míst víc :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js