Přeskočit na hlavní obsah

Záhadné slovenské pohoří

 Do té doby, než jsem v roce 2019 shlédla úžasný slovenský horor Trhlina, jsem neměla nejmenší tušení o tom, že u našich slovenských sousedů se rozprostírá opravdu záhadné pohoří Tribeč, kde již téměř sto let dochází k vskutku děsivým a nevysvětlitelným událostem.

On totiž film, potažmo kniha, jsou inspirovány skutečnými událostmi.

Na středním Slovensku, mezi městy Zlaté Moravce, Partizánské, Nitra a Topolčany, se rozprostírá pohoří Tribeč. Rozhodně se nejedná o žádné malebné místo k výletu - hlavně tedy v podzimních a zimních měsících. Právě v tomto ponurém čase totiž dochází k zmizením a také úmrtím, která jsou jednoduše racionálně nepochopitelná.


Vše začalo na konci roku 1929. Tehdy se na svazích Tribeče ztratil sedmačtyřicetiletý dělník Anton Samšály. Tak jako každý den vyrazil z osady Velké Uherce na pravidelnou obchůzku svého revíru. To bylo naposledy, kdy ho lidé spatřili živého.

Když se ani po třech dnech nevrátil do svého bytu, oznámila jeho zmizení na četnictvu bytná. Anton žil sám, neměl žádnou blízkou rodinu, snad i proto došlo k nahlášení zmizení takto pozdě. Četníci brali oznámení velmi vážně, týden propátrávali Antonův revír, dokonce pátrali i kus za jeho hranicí.

Akce však nepřinesla žádné výsledky, a pátrání bylo nakonec zastaveno.

Už o rok později, osmnáctého prosince 1930, zmizela beze stopy osmnáctiletá Mária Švajzerová. Brzy ráno vyrazila pěšky z vesničky Mankovce do necelých pět kilometrů vzdálené obce Zlatno k příbuzným. Tam ale nikdy nedorazila...

Cesta po široké, lesní stezce trvala něco přes hodinu a rodiče dívky předpokládali, že nejpozději do oběda bude zpátky doma. Ta se však nevrátila. Vyděšená matka poslala svého manžela do Zlatna k příbuzným zjistit, co se stalo. Ten se ale večer vrátil s šokující zprávou - Mária k příbuzným vůbec nedorazila!

Rodiče ihned zalarmovali četnictvo - ale ti při pátrání nalezli jen stopy ve sněhu, které náhle končily! Tak to je opravdu pěkně děsivé... Dodnes nikdo neví, co se Márii vlastně stalo...




V neděli dvacátého čtvrtého ledna 1939 se z Baťovan (dnešní Partizánské), vydal do tribečských lesů obuvník Walter Fischer. Kolegům v práci prozradil, že si chce prohlédnout zříceniny Čierného hradu poblíž obce Zlatno.

Jenže když v pondělí Walter nenastoupil do práce, přičemž se ani neomluvil, firma jej pro neodůvodněnou absenci propustila. Divné bylo, že se nevrátil ani ke své rodině - ta tedy jeho zmizení okamžitě nahlásila četnictvu. Ti bohužel opět bloudili v kruhu, neboť po dělníkovi nebyla vůbec žádná stopa.

Až o několik měsíců později, konkrétně osmého května, nalezly děti na poli u Zlatých Moravců (pětatřicet kilometrů od Baťovan), vážně zraněného muže. Ten byl v bezvědomí, na těle i obličeji měl těžké popáleniny, a byl opravdu div, že byl stále naživu. Následoval rychlý převoz do nemocnice, kde se k velkému překvapení záhy zjistilo, že jde právě o Waltera Fischera!

Lékařům se podařilo jej stabilizovat, ovšem psychicky na tom byl opravdu velice zle. Téměř nemluvil, na nic si nevzpomínal, a nejhorší byly záchvaty nekontrolovaného strachu. Podle lékařů musel prožít nějaké strašné trauma, co konkrétně se ale stalo, to nikdy nikdo nezjistil. Nakonec skončil v ústavu choromyslných v Žilině.

K dalšímu zdokumentovanému případu zmizení došlo v roce 1966.

Začátkem února objevil hajný na silnici pod Tribečem, u obce Jelenec, opuštěný automobil a bratislavskou poznávací značkou. Veřejná bezpečnost zjistila, že vůz patří manželům Belanovičových. Manželé si měli vyrazit na výlet, z něhož se nikdy nevrátili.



Bezpečnostní orgány nakonec usoudily, že manželé emigrovali na Západ. Proč by však nechávali automobil na tak nápadném místě? Doma se navíc našli jejich šperky, spousta peněz v hotovosti, a navíc byt měli mít údajně vybavený dost luxusně - takže celé to vypadá opravdu zvláštně. O dalším osudu manželů není nic známo, prostě se propadli do země...

K zatím poslednímu případu došlo (opět v únoru) v roce 1995. Tehdy nalezla policejní hlídka u obce Skýcov odstavené žluté BMW registrované na šestadvacetiletého podnikatele Jána Šálu. V autě hrálo rádio, a v kapse zadních dveří objevili policisté vysokou sumu peněz v cizí měně, a také Šálovy doklady. 

Vše nasvědčovalo tomu, že se majitel každou chvíli vrátí - jako by si jen odskočil do lesa... Nenašla se totiž žádná stopa, která by naznačovala trestný čin, přesto se mladého podnikatele nikdy nepodařilo nalézt... Podivné, kdyby se stal mladík obětí zločinu, přeci by zmizely ty peníze a auto, takhle to fakt působí... Děsivě!

Může jít jen o náhody? Nebo se nad pohořím opravdu vznáší nějaký přízrak? Ve hře je i teorie o UFO, které přilétá nad Tribeč právě v zimních měsících, a unáší zde vytipované oběti. Což by tak trochu osvětlovalo i ony popáleniny, které měl na sobě Walter Fischer - mohl se stát snad obětí pokusů mimozemšťanů? 

Já bych se tedy do Tribeče na výlet nevypravila, a to ani v letních měsících. Mám z toho celého husí kůži. Pokud jste neviděli film Trhlina, který je inspirovaný skutečnými událostmi, tak doporučuji. Výborná je i knižní předloha od Jozefa Kariky! 

Co si o záhadě pohoří Tribeč myslíte Vy? Dají se případy zmizení vysvětlit racionálně? Je možné, že v lesích například roky působil nějaký šílený vrah? Co ale ty stopy ve sněhu, které náhle skončily? Působí tu snad nějaké paranormální síly? 

Napište mi do komentářů Vaše názory na celou záhadu!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Trhlinu jsem viděla a na to jak ty "naše " horory moc nemusím byla vážně dobrá a nutilo mě o tom přemýšlet , což je u mě ta nejvyšší známka spokojenosti .

    OdpovědětVymazat
  2. Film jsem viděla a i několik dokumentů a pohoří Tribeč.Hodně se mi to líbilo.mám podobné záhady moc ráda.
    Myslím,že je i audio kniha na Youtube.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Četla jsem knihu a je fakt, že je to hodně záhadné. Opravdu by mě zajímalo, jak k těmto záhadám dochází a co nebo kdo za tím vším je.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem knihu nečetla a ani jsem neviděla film. Zato jsme v tomto pohoří byli na dovolené :) - tedy jen na tři dny, ale zvládli jsme dva výlety - na zříceninu Gýmeš a druhý den na Velký Tríbeč a na Čierny Hrad. Bylo tam hezky, záhadného jsem tam neviděla nic, ale byli jsme tam v létě... :)

    OdpovědětVymazat
  5. Úplný tribečský trojúhelník :-). mohlo by se tam dobře fotit.

    OdpovědětVymazat
  6. Je to opravdu hodně zajímavé a děsivé. Určitě nejde o náhodu, když se to stalo tolikrát. Film jsem neviděla, knihu si chci přečíst, ale jsem strašpytel, tak se k ní stále dokopávám :D

    OdpovědětVymazat
  7. doporučuji i další knihy od Kariky :) má takových děsivých míst víc :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...