Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 290 Začni se ptát

 Autor: James Patterson, Candice Fox

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 40%

Obsah: Bill Robinson se po ponižujícím vyhazovu od policie, ve kterém hrál velkou roli jeho kolega a kamarád Malone, uchýlil do malého městečka Gloucesteru, a zde si se svou ženou otevřel malý penzion, který se stal útočištěm pro různé ztracené existence zkoušené životem. Někteří nájemníci jsou opravdu záhadní.

Je mezi nimi podivín, který nikdy nevychází z pokoje, třicátnice Susan, která dřív pracovala pro FBI, a vysloužilý ochránce zákona Vinny, který skončil na vozíčku.

Billa však zasáhne velká životní rána, když jeho milovaná žena Siobhan zemře při dopravní autonehodě. Stane se z něj nevrlý morous, a jediná životní radost je pro něj Marni, vzdálená příbuzná sestřenice jeho ženy. Marni zrovna studuje na střední, a prožívá celkem krušnou pubertu. Bill si k ní neumí najít tu správnou cestu, a oba si tedy nerozumí.

Život v penzionu je poklidný, a celkem izolovaný od okolního dění. Jenže když se v přilehlém městečku objeví nová droga, uvědomí si Bill, že to nemůže nechat jen tak být. Rozsah nebezpečí je ale větší, než se zdá, a proto se s kamarádem Nickem, který je bývalý mariňák, dostane do pěkných potíží. Vůdcem drogového kartelu je muž jménem Cline, milionář, který se nezastaví před ničím a před nikým.

Díky svému bohatství je schopen podplatit kohokoliv, včetně policie či lékařů, aby mu šli na ruku. Clineovým cílem je totiž ničit a s potěšením se dívat, jak jeho droga ničí životy mladých lidí, kteří za svou lehkovážnost často zaplatili životem. 

Jenže když se byznys s drogami dotkne i Billových blízkých, a v bezprostředním nebezpečí se octnou i obyvatelé penzionu, musí jednat i přes svá předsevzetí. Pravý policajt nepřestane být policajtem jen proto, že už nemá zbraň a odznak...

Jenže kdo se moc ptá, může dostat odpovědi, které vážně nechce slyšet...




Hodnocení: Před pěti lety jsem měla období, kdy jsem knihy Jamese Pattersona milovala. Jeho detektivní zápletky měly spád, bavila mě originalita vyprávění. Nejvíce jsem si oblíbila sérii s detektivem Alexem Crossem, tuším že několik knih bylo i zfilmováno - před lety jsem viděla Jako pavouk z roku 2001 v hlavní roli s Morganem Freemanem, a ten nebyl vůbec špatný.

Když jsem začala knihu číst, tak mě překvapilo, že za ní stojí dva autoři. Na titulní straně je totiž napsán jen Patterson, a jméno spoluautorky je napsáno nahoře nad perexem. Dost zvláštní, že není jméno Candice Fox i na obálce.

Patterson má svůj vyhraněný styl v psaní krátkých kapitol. To je fajn, příběh tak rychle odsýpá. Tady to ale nicméně příběhu moc nepomohlo. 

Knížku jsem louskala více než týden, nemohla jsem se pořádně začíst. Prostě a jednoduše mě to nebavilo. Kam se ztratil autorův cit pro úžasné vybudování atmosféry, věrné vykreslení charakterů, napínavou detektivní zápletku? Snad byl problém v tom, že knihu psali dva autoři, jinak si to neumím vysvětlit.

Zbytečné mi přišlo vykreslení obyvatelstva penzionu, to do konceptu příběhu vůbec nezapadalo, a upřímně, některé postavičky mi připadaly směšné a naprosto nerealistické. A ani jednotlivé posuny v ději místy nedávaly žádný smysl - například Bill a Nick se octnou na lodi, která funguje jako varna drog, ale předchozí vyprávění vůbec neosvětluje, jak se o lodi dozvěděli, ani jak se tam dostali...

Zbytečný mišmaš přeplácaných scén dohromady, což bohužel kazilo dojem i z akčních scén, které nebyly napsány úplně nejhůře. Závěr byl až moc zidealizovaný, vzhledem k tomu, co Bill po celou dobu prožíval, se tomu nedalo ani reálně uvěřit. 

Takže za mě tentokrát velké zklamání, a raději příště sáhnu po nějaké autorově starší knize. Tohle se prostě nepovedlo. Nejvíce na celé knize se mi líbil graficky zpracovaný design obálky, což je dost málo... Možná jde lépe autorovi to, když píše celou knižní sérii, než samostatný román. Nevím, no. 

Tentokrát bohužel knížku nemůžu doporučit. Pokud si chcete od Pattersona něco přečíst, doporučuji knižní sérii s detektivem Alexem Crossem.

A co Vy? Četli jste nějakou knihu od autora? Viděli jste film Jako pavouk? Zaujala Vás recenze? Myslíte, že je šťastné, když knihu píší dva autoři? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Od autora jsem nic nečetla, jen jsem viděla nějaké jeho knihy v knihkupectví.
    Pokud jde o dva autory, tak jsem takovou zkušenost udělala taky (konkrétně u knížky Toma Clancyho, kde byl jako další autor uvedený Grant Blackwood) a myslím, že je to tím, že známý autor dodá někdy jen jméno a zápletku a ten druhý autor to pak v podstatě napíše. Protože v mém případě to mělo do jiných knih téhož autora fakt hodně daleko.

    OdpovědětVymazat
  2. tak to je škoda :/ babička autora dříve četla, ale teď už mu nějak nemůže přijít na chuť a čte raději něco jiného :)

    OdpovědětVymazat
  3. Neznala jsem, ale určitě vyzkouším. Nevíte, zda se to dá sehnat i v elektronické verzi pro čtečky? Moje knižní databáze je teď už tak velká, že je tam místo jen na tituly, po kterých opravdu v uvozovkách toužím (třeba Kotleta a podobní autoři, kteří se nedají už dávno sehnat). :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...