Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 290 Začni se ptát

 Autor: James Patterson, Candice Fox

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 40%

Obsah: Bill Robinson se po ponižujícím vyhazovu od policie, ve kterém hrál velkou roli jeho kolega a kamarád Malone, uchýlil do malého městečka Gloucesteru, a zde si se svou ženou otevřel malý penzion, který se stal útočištěm pro různé ztracené existence zkoušené životem. Někteří nájemníci jsou opravdu záhadní.

Je mezi nimi podivín, který nikdy nevychází z pokoje, třicátnice Susan, která dřív pracovala pro FBI, a vysloužilý ochránce zákona Vinny, který skončil na vozíčku.

Billa však zasáhne velká životní rána, když jeho milovaná žena Siobhan zemře při dopravní autonehodě. Stane se z něj nevrlý morous, a jediná životní radost je pro něj Marni, vzdálená příbuzná sestřenice jeho ženy. Marni zrovna studuje na střední, a prožívá celkem krušnou pubertu. Bill si k ní neumí najít tu správnou cestu, a oba si tedy nerozumí.

Život v penzionu je poklidný, a celkem izolovaný od okolního dění. Jenže když se v přilehlém městečku objeví nová droga, uvědomí si Bill, že to nemůže nechat jen tak být. Rozsah nebezpečí je ale větší, než se zdá, a proto se s kamarádem Nickem, který je bývalý mariňák, dostane do pěkných potíží. Vůdcem drogového kartelu je muž jménem Cline, milionář, který se nezastaví před ničím a před nikým.

Díky svému bohatství je schopen podplatit kohokoliv, včetně policie či lékařů, aby mu šli na ruku. Clineovým cílem je totiž ničit a s potěšením se dívat, jak jeho droga ničí životy mladých lidí, kteří za svou lehkovážnost často zaplatili životem. 

Jenže když se byznys s drogami dotkne i Billových blízkých, a v bezprostředním nebezpečí se octnou i obyvatelé penzionu, musí jednat i přes svá předsevzetí. Pravý policajt nepřestane být policajtem jen proto, že už nemá zbraň a odznak...

Jenže kdo se moc ptá, může dostat odpovědi, které vážně nechce slyšet...




Hodnocení: Před pěti lety jsem měla období, kdy jsem knihy Jamese Pattersona milovala. Jeho detektivní zápletky měly spád, bavila mě originalita vyprávění. Nejvíce jsem si oblíbila sérii s detektivem Alexem Crossem, tuším že několik knih bylo i zfilmováno - před lety jsem viděla Jako pavouk z roku 2001 v hlavní roli s Morganem Freemanem, a ten nebyl vůbec špatný.

Když jsem začala knihu číst, tak mě překvapilo, že za ní stojí dva autoři. Na titulní straně je totiž napsán jen Patterson, a jméno spoluautorky je napsáno nahoře nad perexem. Dost zvláštní, že není jméno Candice Fox i na obálce.

Patterson má svůj vyhraněný styl v psaní krátkých kapitol. To je fajn, příběh tak rychle odsýpá. Tady to ale nicméně příběhu moc nepomohlo. 

Knížku jsem louskala více než týden, nemohla jsem se pořádně začíst. Prostě a jednoduše mě to nebavilo. Kam se ztratil autorův cit pro úžasné vybudování atmosféry, věrné vykreslení charakterů, napínavou detektivní zápletku? Snad byl problém v tom, že knihu psali dva autoři, jinak si to neumím vysvětlit.

Zbytečné mi přišlo vykreslení obyvatelstva penzionu, to do konceptu příběhu vůbec nezapadalo, a upřímně, některé postavičky mi připadaly směšné a naprosto nerealistické. A ani jednotlivé posuny v ději místy nedávaly žádný smysl - například Bill a Nick se octnou na lodi, která funguje jako varna drog, ale předchozí vyprávění vůbec neosvětluje, jak se o lodi dozvěděli, ani jak se tam dostali...

Zbytečný mišmaš přeplácaných scén dohromady, což bohužel kazilo dojem i z akčních scén, které nebyly napsány úplně nejhůře. Závěr byl až moc zidealizovaný, vzhledem k tomu, co Bill po celou dobu prožíval, se tomu nedalo ani reálně uvěřit. 

Takže za mě tentokrát velké zklamání, a raději příště sáhnu po nějaké autorově starší knize. Tohle se prostě nepovedlo. Nejvíce na celé knize se mi líbil graficky zpracovaný design obálky, což je dost málo... Možná jde lépe autorovi to, když píše celou knižní sérii, než samostatný román. Nevím, no. 

Tentokrát bohužel knížku nemůžu doporučit. Pokud si chcete od Pattersona něco přečíst, doporučuji knižní sérii s detektivem Alexem Crossem.

A co Vy? Četli jste nějakou knihu od autora? Viděli jste film Jako pavouk? Zaujala Vás recenze? Myslíte, že je šťastné, když knihu píší dva autoři? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Od autora jsem nic nečetla, jen jsem viděla nějaké jeho knihy v knihkupectví.
    Pokud jde o dva autory, tak jsem takovou zkušenost udělala taky (konkrétně u knížky Toma Clancyho, kde byl jako další autor uvedený Grant Blackwood) a myslím, že je to tím, že známý autor dodá někdy jen jméno a zápletku a ten druhý autor to pak v podstatě napíše. Protože v mém případě to mělo do jiných knih téhož autora fakt hodně daleko.

    OdpovědětVymazat
  2. tak to je škoda :/ babička autora dříve četla, ale teď už mu nějak nemůže přijít na chuť a čte raději něco jiného :)

    OdpovědětVymazat
  3. Neznala jsem, ale určitě vyzkouším. Nevíte, zda se to dá sehnat i v elektronické verzi pro čtečky? Moje knižní databáze je teď už tak velká, že je tam místo jen na tituly, po kterých opravdu v uvozovkách toužím (třeba Kotleta a podobní autoři, kteří se nedají už dávno sehnat). :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula