Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 281 Temná cesta

 Autor: Linda Castillo

Žánr: Krimi, Thriller, Mysteriózní

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Některá tajemství amišů jsou příliš děsivá na to, aby byla odhalena...

Před dvěma lety byl osmatřicetiletý Joseph King odsouzen za brutální vraždu své ženy na doživotí. Podle místní policie a nejbližších sousedů to byl "padlý amiš" - nežil v souladu s pravidly této komunity - díky své vznětlivé povaze si nevybudoval zrovna přátelské vztahy u místních, k tomu bral pervitin, a vidět ho opilého už brzy ráno bylo zcela normální.

Proto nikdo nebyl zase tak překvapen, když zavraždil svou ženu Naomi jediným výstřelem z brokovnice. Joseph putoval do vězení, později byl odsouzen na doživotí. Všech pět Kingových dětí putovalo k Naomině sestře Rebecce. Ta je teď spolu s manželem vychovává a snaží se, aby zapomněli na všechny hrůzy a traumata, která za svůj krátký život prožili.

Jenže teď se zdá, schyluje k další tragédii. Joseph i přes důkladné zabezpečení věznice a ostrahu na každém kroku z vězení uprchnul. A je evidentní, že zamíří do svého rodného městečka - Painters Millu. V pohotovosti je i náčelnice místního policejního oddělení, Kate Burkholderová. Novinky o uprchlém vrahovi se šíří jako požár a Kate je nervózní.

Tento případ je pro ni totiž osobní. S Josephem ji pojí osobní pouto. Kate vyrůstala jako amiška, a Josephovi rodiče bydleli na farmě v sousedství. I když byl tehdy o pár let starší, přesto spolu oba prožili spoustu letních dobrodružství a her.

Ta pravá noční můra ale nastane, když se Joseph zabarikáduje na farmě své švagrové i se svými dětmi, které drží jako rukojmí. A díky hloupé školácké chybě padne Kate do pasti a ocitne se na farmě spolu s vrahem, člověkem, který nemá co ztratit, ale získat může mnoho.

Jenže vraždil King doopravdy? Snaží se Kate přesvědčit, že Naomi nezabil. Ano, nechoval se jako příkladný manžel a otec, ale zabít? To ne. 

Vyústění celé situace vrhne Kate špatné světlo, a je dočasně suspendována. Jenže to ji nezabrání v tom, aby se snažila za každou cenu zjistit pravdu. Její počáteční skepse se rozplyne, a zjišťuje, že se dostala na stopu něčemu opravdu velkému. Tajemství, kvůli němuž někdo neváhá chladnokrevně vraždit...



Hodnocení: Vždy je pro mě tak trochu čtenářským svátkem, když se nová kniha od Lindy Castillo objeví v knihovně. Před lety jsem si v antikvariátu koupila Střípky ticha, a od té doby jsem si knižní sérii z městečka Painters Mill zamilovala. 

Ani Temná cesta mě nezklamala, knížka se opět četla sama. Už od úvodní kapitoly jsem měla dojem, jako bych se zase setkala se starými známými, a bylo to příjemné shledání. Líbí se mi Kateina povaha, její drsná slupka, pod kterou se ale skrývá citlivá duše. Ocenila jsem i opětovnou lehce romantickou linku s agentem BCI Johnem Tomasettim, tentokrát byla lehce upozaděna, což mě lehce zamrzelo.

Tentokrát vyšetřování probíhalo trochu jinak, první třetina knížky byla opravdu nabitá událostmi - ale když srovnám předchozí díly, už mi to přijde tak trochu jako klišé. Hlavně tedy to, jak se Kate stále dostává do prekérních situací -  sice z nich nevybrousí zrovna ladně, přesto mi to přijde už lehce otřepané.

Ale i tak mám pro tuto knižní sérii slabost. Baví mě číst zvyky ze života amišů, jejich svérázný styl života bez elektriky, moderních vymožeností, místo aut používají stále bryčky poháněné koňmi, a povětšinou žijí z toho, co jim dá příroda a obdělávaná pole. Celkově je život v této komunitě skromný, amišové bývají velice pracovití. 

Živí se drobnými ručními pracemi, chovem dobytka, výrobou patchworkových výrobků a také prodáváním zemědělských plodin, například i lesních plodů. Ale život v této komunitě není jen růžový - jsou tu i striktní zákazy.

Tohle všechno je právě v knížce perfektně vylíčeno, úplně na mě dýchla ta atmosféra zapadlých farem, života v izolaci, a také obrovská houževnatost nepoddat se pokroku.

Kriminální zápletka se rozjela až po sté stránce, to mi ale nevadilo, protože i předchozí děj byl velice zajímavý. Líbilo se mi i pěkné zmatení čtenáře, které mě přivedlo na úplně jinou stopu - autorka vytvořila opravdu zajímavou psychologickou zápletku. Ale za to jsem ráda, miluji na knihách to, že až do konce netuším, kdo je pachatel, a proč vlastně...

Atmosféra byla opravdu úžasná, mysteriózní prostředí maloměsta, odlehlé farmy, opuštěná pole, k tomu si přidejte nevlídné počasí, a je zaděláno na pěkně hutný thriller.

Kniha se mi líbila, ale bohužel mám dojem, že autorce dochází tak trochu dech a začíná se místy dost vykrádat, což je špatné znamení. Ale určitě mám v plánu si vypůjčit další její román, jakmile bude dostupný v knihovně.

A co Vy? Četli jste romány od Lindy Castillo? Slyšeli jste o Amiších a jejich způsobu života? Mohou být šťastní, i přes různé zákazy, které dodržují v komunitě? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Z prostředí amišů jsem už nějaké knížky četla a viděla i filmy.
    Zaujala mě i tato knížka a proto si píšu na lístek do knihovny
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, od autorky už jsem pár knih četla, právě z prostředí amišů a líbily se mi moc. Už si píšu do notýsku a v knihovně se podívám. Zdravím 😉

    OdpovědětVymazat
  3. od autorky jsem nic nečetla :) já moc na ty detektivky nejsem :)

    OdpovědětVymazat
  4. Od autorky jsem nic nečetla, děkuji za tip. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. Zatím jsem od ní nic nečetla a tahle recenze mě dost navnadila. Že se bude možná opakovat, pokud píše více knih s podobnou tematikou, je možné, plodní autoři se občas opravdu vykrádají, zaznamenala jsem to i u hudebních skladatelů, Morricone, Horner, Vangelis, Enya. Tak proč by ne u knížek, žejo. Zatím asi jediná, která neměla úplně stejné postupy, byla Joy Fieldingová, i když tam taky často řešila rodinná dramata, nevěry, úmrtí, ztráty. Ale kdo se hodně opakoval, byla Erskinová, která jede podle jednho schématu, nic proti ní, první román co jsem od ní četla, mě nadchnul. A taky Dan Brown se začíná vykrádat, zdá se. Ale pokud se nečte několik jeho knih hned po sobě, tak to není tak okaté, a každý z těchto spisovatelů je fakt dobrý, ve své tvorbě. - Po románu se podívám, možná bude v nabídce Knižního klubu.

    OdpovědětVymazat
  6. O Amiších jsem již slyšel.
    Ale tuhle autorku neznám.
    Časem se po ní podívám.
    Teď mám toho rozečteno až moc.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Zima a Vánoce

 Včerejším dnem oficiálně začala zima. Já ji však každý rok vnímám daleko dřív. Od dětství ji mám spojenou s první vyloupnutou čokoládkou z adventního kalendáře. Tím dnem pro mě začalo odpočítávání do Štědrého dne a těšení se na Ježíška, a nejvíce samozřejmě na dárečky. Od malička bydlím na horách, a proto patřím k těm šťastným lidem, kteří si v dětství užívaly kupy sněhu, sáňkování, stavění sněhuláků a jiných hrátek do sytosti. To jsem vždycky milovala. Ráno, o vánočních prázdninách, jsem nabalená v zimní kombinéze vyběhla se sáňkami na kopec a vracela jsem se až k obědu, protože mě hrozně bavilo sjíždět kopec dolů pořád dokola. Poslední roky máme ty zimy bohužel takové chudší, sníh moc nepadá, loni začal padat až tři dny po Vánocích, a letos napadl před dvěma týdny, ale rychle zase roztál. Podle předpovědi má zatím na Štědrý den pršet, tak uvidíme. Zima pro mě byla tajemným a zvláštním obdobím. Vůně studeného vzduchu, praskající sníh pod nohama, a dodnes miluji tu výzdobu. Nejvíc...