Léto je tady!

Vždycky jsem patřila mezi ty jedince, kteří si nestěžují na žádné roční období. Nejsem škarohlíd - v zimě mi není moc chladno, v létě zase moc horko, zkrátka se snažím najít na každém ročním období něco krásného. A věřím, že to tak může udělat každý z nás. 

Kdybych ale měla vybrat jedno období, které mám nejraději, a na které jsem naladěna, tak je to podzim. Pro někoho pošmourné a smutné období, kdy se příroda chystá na příchod zimy, zbavuje se barevně se měnících listů, ale slunce ještě místy mívá svou sílu. Podzim je pro mě magický čas, má v sobě i cosi nostalgického, a přitom krásného.

Oproti tomu léto je tak trochu opakem podzimu. Vše, co začalo na jaře kvést, teď už je dávno v plném rozpuku, příroda nám předvádí svou pestrou škálu barev, a hlavně vůní. A hlavně slunce, zdroj energie a základ života. Miluji sluneční paprsky, v létě moc ráda trávím čas venku, a opaluji se. Dříve jsem pobytu na slunci moc neholdovala, dokonce jsem měla období, kdy jsem nechtěla nosit ani kraťasy nebo šaty, ale teď se můj vztah ke slunci zlepšil, a je to můj vítaný společník.

Samozřejmě používám ochranné opalovací krémy, a také pokrývku hlavy, protože takový úžeh či úpal, to je pěkně nepříjemná záležitost.

Slunce má ale krom přínosu důležitého vitaminu D do našeho organismu i příznivé účinky na naši psychiku. Potlačuje negativní myšlenky, zlepšuje spánek a dokonce zvyšuje i chuť k jídlu. Já osobně to tam opravdu mám, že v zimě jím mnohem méně než v letních měsících.

A právě včera, jednadvacátého června, začalo oficiálně léto. I u nás na horách bylo neobvykle teplo, ještě v sedm hodin večer bylo slunečno a krásných devatenáct stupňů, přes den se teploty pohybovaly přes dvacet stupňů-

S prvním letním dnem se pojí i letní slunovrat. To je oficiální začátek astronomického léta, a včera připadl na 11:14 hodin dopoledne. V historii byl letní slunovrat přírodní svátek, datum hojných oslav, pálily se ohně, a poté se přes ně skákalo. Skákání přes oheň mělo dle pověr ochránit před nemocemi, ale také bídou!

Slunovrat je díky své magické historii i v současnosti hojně oblíbeným tématem filmařů, zejména tedy těch s hororovými a mysteriózními náměty. V roce 2019 vstoupil do kin snímek Slunovrat režiséra Ariho Astera. Jedná se o mysteriózní horor, kde je důraz kladen na psychologickou linku, a nejedná se tedy o žádnou záležitost se strašidly, ale právě tyto horory bývají někdy nejděsivější.

Já film můžu jen doporučit, před těmi třemi lety se mi moc líbil, ale vychutná si jej opravdu milovník psychologických filmů s prvky hororu.

Jako dítě jsem léto milovala hlavně kvůli prázdninám. Letní prázdniny pro mě byly vítaným odpočinkem, bezstarostným obdobím nicnedělání a hlavně toulek venku. Počítač a připojení k internetu jsme měli až později, to mi mohlo být tak třináct let, a jsem za to opravdu ráda. Televize mě v létě nikdy moc nebavila, takže jsem prostě chodila ven.

Zalezla jsem si do malého lesíka, který jsme měli hned u domu, nebo jsem se vydala nahoru na kopec na pole k březovému hájku, a tam jsem trávila svoje prázdninová dopoledne. Hodně mě bavil i sběr bylinek a různých polních květin, doma jsem si je pak lisovala ve starých knihách a pak jsem si vyrobila ručně psaný herbář.

Neměla jsem moc kamarádů, takže jsem letní prázdniny trávila sama, protože rodiče byli přes den v práci, občas třeba přišla jedna nebo dvě kamarádky, ale to bylo opravdu výjimečně. Ale nevadilo mi to, užívala jsem si svou "letní samotu." Kolik jsem jen stihla za léto přečíst knížek!

V současnosti pro mě léto znamená skvělé období plné slunce, pohody, lenošení u přírodních koupališť a také miluju různé druhy ledových káv. A poslední roky jsem přišla i na chuť vodnímu melounu, ač jako dítě jsem ho neměla vůbec v oblibě, přišel mi takový hodně vodnatý a bez chuti. Ale teď si ráda meloun dám, ale musí být krásně červený. Kolegyně v práci se mi minule smála, když jsem o přestávce jedla meloun, a přitom z něj pečlivě vybírala ta černá semínka, protože je opravdu nemám ráda...

Mimochodem, meloun se řadí do čeledi tykvovitých, a patří tedy z botanického hlediska mezi zeleninu, ale pro kuchaře zůstane už navždy zafixován jako ovoce. Někdy bývá, hlavně v supermarketech, problém s tím, jak poznat to, že je meloun správně zralý, a je tu velký risk, že si domů přineseme nezralý, vybledlý kousek.

Podle zaručených rad by měl mít zralý meloun při poklepu zvláštní, kovový zvuk. Dalším znamením má být seschlá stopka, která se začíná mírně stáčet (většinou jsou ale k dostání již bez stopky.) 

Meloun je vynikající i v kombinaci s ostatním ovocem. Pokud mám doma více ovoce, ráda si namixuji zdravý ovocný salát, většinou z mandarinek, jablek, pomeranče, a pokud je zrovna po ruce, tak i z melounu. V létě je taková zdravá dobrota opravdu osvěžující!

Jsem ráda, že léto je v plném proudu, ačkoliv dovolenou si z pracovních důvodů užiju až v zimě. Ono to ale nevadí, malý letní výlet či pěknou procházku si můžu udělat i o víkendu! A zase si tu zimní dovolenou většinou vyberu před Vánoci nebo těsně po novém roce, takže mám volno o to delší...

A co Vy? Máte rádi léto? Slavíte nějak letní slunovrat? Slyšeli jste o jeho historické tradici? Máte také hezké vzpomínky na letní prázdniny? Máte rádi meloun, nebo dáváte přednost jinému ovoci? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásné a slunečné letní dny, Vaše Eliss ♥