Přeskočit na hlavní obsah

Léto je tady!

Vždycky jsem patřila mezi ty jedince, kteří si nestěžují na žádné roční období. Nejsem škarohlíd - v zimě mi není moc chladno, v létě zase moc horko, zkrátka se snažím najít na každém ročním období něco krásného. A věřím, že to tak může udělat každý z nás. 

Kdybych ale měla vybrat jedno období, které mám nejraději, a na které jsem naladěna, tak je to podzim. Pro někoho pošmourné a smutné období, kdy se příroda chystá na příchod zimy, zbavuje se barevně se měnících listů, ale slunce ještě místy mívá svou sílu. Podzim je pro mě magický čas, má v sobě i cosi nostalgického, a přitom krásného.

Oproti tomu léto je tak trochu opakem podzimu. Vše, co začalo na jaře kvést, teď už je dávno v plném rozpuku, příroda nám předvádí svou pestrou škálu barev, a hlavně vůní. A hlavně slunce, zdroj energie a základ života. Miluji sluneční paprsky, v létě moc ráda trávím čas venku, a opaluji se. Dříve jsem pobytu na slunci moc neholdovala, dokonce jsem měla období, kdy jsem nechtěla nosit ani kraťasy nebo šaty, ale teď se můj vztah ke slunci zlepšil, a je to můj vítaný společník.

Samozřejmě používám ochranné opalovací krémy, a také pokrývku hlavy, protože takový úžeh či úpal, to je pěkně nepříjemná záležitost.


Slunce má ale krom přínosu důležitého vitaminu D do našeho organismu i příznivé účinky na naši psychiku. Potlačuje negativní myšlenky, zlepšuje spánek a dokonce zvyšuje i chuť k jídlu. Já osobně to tam opravdu mám, že v zimě jím mnohem méně než v letních měsících.

A právě včera, jednadvacátého června, začalo oficiálně léto. I u nás na horách bylo neobvykle teplo, ještě v sedm hodin večer bylo slunečno a krásných devatenáct stupňů, přes den se teploty pohybovaly přes dvacet stupňů-

S prvním letním dnem se pojí i letní slunovrat. To je oficiální začátek astronomického léta, a včera připadl na 11:14 hodin dopoledne. V historii byl letní slunovrat přírodní svátek, datum hojných oslav, pálily se ohně, a poté se přes ně skákalo. Skákání přes oheň mělo dle pověr ochránit před nemocemi, ale také bídou!

Slunovrat je díky své magické historii i v současnosti hojně oblíbeným tématem filmařů, zejména tedy těch s hororovými a mysteriózními náměty. V roce 2019 vstoupil do kin snímek Slunovrat režiséra Ariho Astera. Jedná se o mysteriózní horor, kde je důraz kladen na psychologickou linku, a nejedná se tedy o žádnou záležitost se strašidly, ale právě tyto horory bývají někdy nejděsivější.

Já film můžu jen doporučit, před těmi třemi lety se mi moc líbil, ale vychutná si jej opravdu milovník psychologických filmů s prvky hororu.


Jako dítě jsem léto milovala hlavně kvůli prázdninám. Letní prázdniny pro mě byly vítaným odpočinkem, bezstarostným obdobím nicnedělání a hlavně toulek venku. Počítač a připojení k internetu jsme měli až později, to mi mohlo být tak třináct let, a jsem za to opravdu ráda. Televize mě v létě nikdy moc nebavila, takže jsem prostě chodila ven.

Zalezla jsem si do malého lesíka, který jsme měli hned u domu, nebo jsem se vydala nahoru na kopec na pole k březovému hájku, a tam jsem trávila svoje prázdninová dopoledne. Hodně mě bavil i sběr bylinek a různých polních květin, doma jsem si je pak lisovala ve starých knihách a pak jsem si vyrobila ručně psaný herbář.

Neměla jsem moc kamarádů, takže jsem letní prázdniny trávila sama, protože rodiče byli přes den v práci, občas třeba přišla jedna nebo dvě kamarádky, ale to bylo opravdu výjimečně. Ale nevadilo mi to, užívala jsem si svou "letní samotu." Kolik jsem jen stihla za léto přečíst knížek!

V současnosti pro mě léto znamená skvělé období plné slunce, pohody, lenošení u přírodních koupališť a také miluju různé druhy ledových káv. A poslední roky jsem přišla i na chuť vodnímu melounu, ač jako dítě jsem ho neměla vůbec v oblibě, přišel mi takový hodně vodnatý a bez chuti. Ale teď si ráda meloun dám, ale musí být krásně červený. Kolegyně v práci se mi minule smála, když jsem o přestávce jedla meloun, a přitom z něj pečlivě vybírala ta černá semínka, protože je opravdu nemám ráda...

Mimochodem, meloun se řadí do čeledi tykvovitých, a patří tedy z botanického hlediska mezi zeleninu, ale pro kuchaře zůstane už navždy zafixován jako ovoce. Někdy bývá, hlavně v supermarketech, problém s tím, jak poznat to, že je meloun správně zralý, a je tu velký risk, že si domů přineseme nezralý, vybledlý kousek.

Podle zaručených rad by měl mít zralý meloun při poklepu zvláštní, kovový zvuk. Dalším znamením má být seschlá stopka, která se začíná mírně stáčet (většinou jsou ale k dostání již bez stopky.) 



Meloun je vynikající i v kombinaci s ostatním ovocem. Pokud mám doma více ovoce, ráda si namixuji zdravý ovocný salát, většinou z mandarinek, jablek, pomeranče, a pokud je zrovna po ruce, tak i z melounu. V létě je taková zdravá dobrota opravdu osvěžující!

Jsem ráda, že léto je v plném proudu, ačkoliv dovolenou si z pracovních důvodů užiju až v zimě. Ono to ale nevadí, malý letní výlet či pěknou procházku si můžu udělat i o víkendu! A zase si tu zimní dovolenou většinou vyberu před Vánoci nebo těsně po novém roce, takže mám volno o to delší...

A co Vy? Máte rádi léto? Slavíte nějak letní slunovrat? Slyšeli jste o jeho historické tradici? Máte také hezké vzpomínky na letní prázdniny? Máte rádi meloun, nebo dáváte přednost jinému ovoci? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásné a slunečné letní dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Ja mám rada všetky ročné obdobia, vždy sa na konci jedného teším na to nasledujúce. Aj počasie mi vyhovuje také, aké príde, či slniečko, či dážď, dokonca aj búrky si dokážem užiť, pokiaľ neprinesú skazu, ako to v posledných rokoch býva, našťastie v našej oblasti nie. Teraz ma však trápi nedostatok vody, schne mi trávnik na dvore. A melón, tak ten mám rada od detstva.
    Prajem krásne letné dni!

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám léto ráda - tak do 25°C, pak mne zmáhá vedro :D. Asi nejraději mám léto babí a jeho přechod do podzimu. A meloun miluju.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Eliss, také mám ráda všechna roční období :) Jenom velké horko mi vadí, zvlášť když trvá delší dobu a ani v noci teplota neklesne pod 20 stupňů....
    Na meloun se těším, letos jsme ho ještě neměli :)

    OdpovědětVymazat
  4. V posledních letech bývají v létě pekelná horka a to je v Praze hodně nepříjemné. Nejsme na to tady obecně moc zařízení, jet kamkoli veřejnou dopravou (kromě metra) je utrpení, na ulicích je hotová pec a v bytě minimálně pětadvacet. To si opravdu moc neužívám. Když je ale léto takové, jako bylo třeba loni, všechny moje výhrady padají a je to moc fajn :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, melounovo-jahodový čas je v plném proudu.

    OdpovědětVymazat
  6. Léto mám také ráda a skoro vždycky se mažu, protože mi jde dost dobře se spálit :D Včera u nás bylo velké dusno. Dnes mělo celé odpoledne hodně pršet, proto jsem jela na koně dopoledne a nakonec doteď nepršelo. Tak jim to trošku nevyšlo.. Teď se mraky ženou, tak bude pršet asi přes noc, ale to odpoledne jim moc nevyšlo. Také přes léto přečtu nejvíce knížek. Dnes jsem dočetla další a hned ještě před spaním začnu číst další :) Meloun mám ráda. Prvně jsem pecky taky vyplivávala, ale teď už mi nevadí a klidně jich pár sním. Zralost poznáváme podle ťukání, ale jak říkáš, ne vždy to vyjde. Měj krásné léto :)!

    OdpovědětVymazat
  7. Meloun miluju; zejména když jsem v Řecku, klidně si koupím i veliký kus, protože vím, že bude vynikající a slaďoučký - a to nejen na malém kousku uprostřed, ale v celém objemu :-). U nás je to víc sázka do loterie, tak si většinou kupuji půlku. Protože - jak praví přísloví - Do žen a do melounu nevidíš :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Venca Dg do melounu injekční stříkačkou vpravoval rum.

      Vymazat
  8. také mám ráda všechny roční období, ale letos nějak to léto nedávám :/ celkově mám teď psychicky náročné období a teplo tomu moc nepřidává...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Příjmení a my

 Nedávno jsem u jedné celkem populární blogerky, která se zabývá tematicky vším možným, narazila na zajímavý článek na téma přechylování ženských příjmení. Článek mě zaujal, a já s překvapením zjistila, že sněmovna schválila návrh, že ženy se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí mít v občance koncovku -ová. Dnešní doba je hodně tolerantní k různým gender skupinám, k tomu, aby se nikdo nestyděl za svou sexuální orientaci a za to, zda se cítí či necítí ve svém těle pohodlně. Nedovedu si představit, jaké to je, být v mužském těle, a přitom se cítit jako žena.  Nikoho neodsuzuji, moje kamarádka z intru mi před nějakou dobou psala, že ve svých pětadvaceti letech zjistila, že ji přitahují muži i ženy, a ona sama se stylizuje spíše do "mužské podoby." Trochu zvláštní. Ale dokud mi tím nikdo neubližuje, nikdo mi nevnucuje to, že se mám nějak přeorientovat, jsem ochotna to respektovat. Sice tomu úplně nerozumím, protože mě vždycky přitahovali a snad i přitahovat nadále budou muž

Knižní recenze 225 Jack a fazole

  Autor: Ed McBain Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 75% Obsah: Advokát Matthew Hope, žijící ve floridském městečku Calusa, to nemá rozhodně vůbec jednoduché. Nejprve dostane v baru nakládačku od dvou rozparáděných kovbojů, když se zastal své přítelkyně Dale, a nakonec, ještě ten večer, mu Dale řekne, že se s ním rozchází.  A k dovršení toho všeho Matthewovi zavolá jeho přítel, detektiv od policie Morris Bloom a oznámí mu, že jeden z jeho klientů, dvaadvacetiletý mladík Jack McKinney byl zavražděn. Byl nalezen ve svém domě s devatenácti bodnými ranami v zádech. Nepořádek v domě naznačuje, že vrah něco hledal. Podařilo se mu to však najít? Matthew pro Jacka zařizoval prodej zemědělské usedlosti pro pěstování fazolí. Majitel a prodávající, Avery Burrill tvrdí, že má v ruce platnou kupní smlouvu, a požaduje své peníze zpět. Záhadou je i to, že mladík chtěl koupit pozemek právě pro pěstování fazolí. Avery totiž vypověděl, že půda je pro pěstování fazolí naprosto nevhodná, jeho pěstitelské pok