Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 189 Psí poslání

 Autor: W. Bruce Cameron

Žánr: Román, Rodinný

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Jeden pes se může narodit několikrát za sebou, aby dospěl k tomu, jaké je vlastně jeho poslání, a shledal se se svým prvním a nejlepším páníčkem. 

A tohle se stalo právě zlatému retrívrovi Baileymu. Tedy, na začátku vlastně vůbec nevěděl, jak se bude jmenovat. Narodil se v doupěti spolu se spoustou sourozenců, které na začátku popisuje jako teplé, kníkající a zapáchající kuličky. A nejdůležitějším a zároveň i tvorem poskytujícím bezpečí je matka. Jenže jak čas plyne, štěňata rostou a dospívají, není už možné se bránit okolnímu světu.

Štěňátko se spolu se sourozenci a matkou ocitá na místě plném psů, a všichni brzy pochopí psí hierarchii. Jenže Bailey je neposedný, za drátěným plotem se mu moc nelíbí, a proto se jednoho dne spolu s matkou vyplíží ven. Matka jej však opustí a dá mu jasně najevo, že si musí poradit sám. 

Pejsek se tedy potuluje, pojídá zbytky z popelnic, ale jednoho dne si jej všimne řidič kamionu. Ten jej vezme sebou do auta, jenže nešťastnou náhodou se pejsek málem upeče zaživa. Zachrání jej až žena, která statečně rozbije okénko, pejska vysvobodí, a polomrtvého jej naloží k sobě do auta, a odveze k sobě domů. A tam se pejsek seznámí s osmiletým Ethanem, a dostane jméno Bailey. Bailey a Ethan se stanou nerozlučnými přáteli, a Bailey při nejednom hrdinském kousku prokáže, jak výjimečný je to pes.

Jenže jak Ethan dospívá, začíná mít jiné zájmy, a Bailey jde tak trochu stranou. A když jednou nastane Baileyho čas a rodina jej vezme k veterináři, jaké je Baileyho překvapení, když se znovu narodí, tentokrát jako jiný pes, a má zase jiné pány, a úplně jiné poslání.

V srdci nosí ale jedinou touhu - znovu se shledat s Ethanem, prvním a jediným pánem, který se mu nesmazatelně vryl do srdce... Podaří se Baileymu uskutečnit toto přání? 

Hodnocení: Knížku jsem si půjčila v knihovně, protože jsem nedávno četla pěkný příběh o kocourovi, který jezdil autobusem, a zatoužila jsem si přečíst něco v podobném duchu. Paní knihovnice mi doporučila tuto knížku.

Před několika lety jsem viděla film, který byl podle knihy natočen, věděla jsem tedy, jak celý příběh skončí, ale ani trochu mi to nevadilo. Film byl strašně dojemný, smutný, na konci jsem se rozbrečela, a kupodivu mě stejně dostala i knížka, ke konci knihy jsem řvala jako malá holka.

Celý příběh je vyprávěn z pohledu psa, ale tak nádherně a procítěně... Nechápu, jak se autorovi podařilo proniknout do psí mysli, musí mít pejsky opravdu hodně rád. 

Celý příběh je tak trochu neuvěřitelný, ale na druhou stranu, proč by někdo nemohl věřit tomu, že psí láska přemůže i smrt a jednou se psí miláček ke svému páníčkovi vrátí, byť v jiné podobě? Psí poslání je knihou pro milovníky pejsků. Sama doma pejska mám a je pro mě hrozné pomyslet na to, že jednou tu ten pejsek, ten milující tvor, který dokáže zlepšit náladu a zahnat smutek už jen svou přítomností, prostě nebude.

Psí láska je tu ukázána ve své nejčistější podobě, pes vám bude mít rád vždycky, ať už máte peníze, střechu nad hlavou, nebo skončíte pod mostem. Psí poslání je moc krásná kniha, zahřeje u srdce, a oko nejednoho milovníka psů nezůstane suché. Jedná se o pohodové čtení, je tu spousta humorných, ale i emotivních scén. Na poklidný den strávený někde opalováním u vody je knížka ideální. 

Pokud bych měla porovnat knihu a film, tentokrát vychází oboje nastejno, a to pozitivně. Moc často se to nestává.

Pokud jste nečetli knížku nebo neviděli film, rozhodně doporučuji. Jedná se o moc pěkný příběh. Plánuji si v knihovně půjčit další volně navazující díl, a pevně věřím, že budu spokojená.

A co Vy? Četli jste knížku, nebo jste viděli film? A jak se Vám líbil/a? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Psí poslání - Cameron Bruce W. od 198 Kč - Heureka.cz

Komentáře

  1. Z knihy i z filmu jsem nadšená. Čtení jsem dlouho odkládala, protože v té době, jsme přišli o milovanou Betynku - fenku. Nakonec jsem tu knihu obrečela - je asi jedno, kdy ji čteš . Ale taky jsem se nasmála - rovněž až k slzám. I já ti vřele doporučuji jak Psí cestu, tak Psí domov - určitě je to stejně pěkné jako předchozí - ještě na mě v knihovně čeká. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jako milovník pejsků, jsem tuto knížku četla a film musela vidět taky a moc se mi líbilo oboje :)

    OdpovědětVymazat
  3. Takové knihy nejsou můj šálek čaje.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc ráda jsem si přečetla tvoji recenzi. Byli jsme v kině na jedničce a pak i na pokračování (já dvakrát) :-) Moc se nám to s dcerou líbilo. A také jsme brečely. Myslím, že je to krásný příběh pro všechny milovníky psů. Děkuji za tip, že vyšlo i jako knížka a že se ti líbila .-)

    OdpovědětVymazat
  5. No já pamatuji a dojemný psi film Bílý Bim Černé ucho z dětství, ale ten konci smutné..

    OdpovědětVymazat
  6. Já viděla jen film, kniha mě zatím neláká, i když jsem ji měla několikrát v knihovně v ruce. Film se mi vcelku líbil :)

    OdpovědětVymazat
  7. Viděla jsem film a líbil se mi.Ale já u všeho bulím,tak asi knížku nebudu

    OdpovědětVymazat
  8. Viděla jsem film a klidně bych se podívala znovu. Je nádherný

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula