zomablog

 Extrémní sucho konečně na chvíli skončilo, déšť už byl opravdu potřeba. Nebylo to u nás divoké tak, jako na jiných místech republiky - žádné kroupy, dokonce ani bouřky, ale popršelo včera pěkně. Přes den bylo ještě docela fajn, ale i tak se citelně ochladilo, takže jsem ještě oprášila ze skříně letní bundičku. Hodně pršelo i včera v noci, což mi dělá hrozně dobře na spaní, za propršených nocí se mi úplně úžasně spí, a Julinka spala krásně celou noc, vstávala až po půl osmé.  Ten režim se spaním má opravdu různý, někdy se stane, že přes den nespí vůbec, jindy jen dvacet minut, to když usne na procházce venku, ale taky záleží na tom, jak moc se utahá.  V neděli jsme byly s Julinkou po delší době na návštěvě u bráchy. Má toho hodně, krom práce vede ještě basketbalový kroužek, a do toho se snaží ještě zvelebovat zahradu, teď má konečně už od povodní udělaný nový plot, jen není moc spokojený s tím, že stále nasává vlhkost. A protože bylo hezky, sedli jsme na zahradu. Julince ...

 Voda patří k tomu nejzákladnějšímu, z čeho je stvořen život, a také se bez ní také žádný život neobejde. Vždyť sám lidský organismus je z šedesáti procent tvořen vodou! Což je také dost zvláštní představa, že? Když nám tento fakt říkali na základce, opravdu mě to velmi překvapilo. A zajímavostí je, že muži mají většinou o něco málo větší podíl než ženy. Přičemž rozložení vody s přibývajícím věkem klesá. Každou dobu někde vychází články, že je třeba dbát na pitný režim, hlavně se stoupajícími teplotami venku. Je pravdou, že přes zimu do sebe zdaleka nedostanu tolik tekutin, jako v teplých jarních a letních měsících. Na základce jsme kdysi dostali v rámci přírodovědy takový zajímavý úkol. Po celý víkend si zapisovat, kolik tekutin jsme vypili za celý den. A vypadalo to asi nějak takto:  Jeden hrníček čaje, dvě sklenice džusu, hrneček kakaa, půl hrníčku limonády. Kdybych si podobné zápisky měla psát i dnes, asi bych byla překvapená, jak málo tekutin do sebe dostanu. Tak nějak s ...

  Autor: Lisa Jackson Žánr: Román, Detektivní, Thriller, Romantický  Mé hodnocení: 80% Obsah: Kate Summersová před půl rokem tragicky přišla o manžela Jima a tříletou dcerku Erin. Z této velké životní rány jí pomohla práce - coby sekretářka pracovala u úspěšné advokátní firmy Tyrell&Clark. Jenže teď je poslední den v práci, a rozhodla se odstěhovat na západní pobřeží - konkrétně do Seattlu, aby začala úplně znovu. Teď už jen dodělat poslední štos papírů, a bude to...  Navzdory tomu, že zůstala v práci o něco déle, najednou na dveře kanceláře zaklepal šéf. Clark byl úlisný jako úhoř, Kate se už nějakou dobu snažila vyhýbat jeho lehkým narážkám a dotekům, proto se celá naježí, když jej spatří za dveřmi. Ale dnes se přišel rozloučit, a také překvapí Kate poněkud zvláštním dotazem: "Napadlo mě, že bys chtěly být zase matkou. Nabízím ti syna."  Kate si zprvu myslí, že jde o nějaký hodně hloupý a nepovedený vtípek. Jenže Clark to myslí vážně. Zastupuje právě teď velmi ...

 Dešťových srážek jsme se letos zatím moc nedočkali, a i když je začátek května, venku to vypadá spíše na pořádně parné léto. Podle předpovědi by k večeru měly dorazit bouřky a nějaké menší deštík, tak uvidíme, podle mobilní aplikace by něco přijít mělo. Ale ono to sucho je opravdu velké, a tak nějak mi to s hrůzou připomíná předloňský rok, kdy bylo velmi horké léto, nepršelo, a pak přišly zářijové povodně. Fakt se modlím, aby se nic podobného už nezopakovalo...  A konečně se i v Jeseníku začíná pořádně budovat, opravovat, takže semafory, a občasné kolony na cestách. Ale to mi vůbec nevadí, někdy mívá autobus zpoždění třebas deset minut, ale jsem hrozně ráda, že se konečně začíná více naše krásné lázeňské městečko opravovat, ale potrvá ještě dlouho, než se dá vše do pořádku. Opravdu ta velká voda, co nás předloni zasáhla byla velmi krutá a ničivá...  Prvního května, na státní svátek, jsem měla v plánu, že budeme s přítelem doma. Ale nakonec jsme si všichni udělali menší v...

 Balíček žvýkaček je něco, co má po ruce většinou každý z nás. Já mám nejraději klasické mentolové, ty ovocné mě moc neoslovují, a nejčastěji asi kupuju klasické Orbit. V práci byly žvýkačky nezbytným zvykem, po svačině a po kávě, trochu si osvěžit dech. Ale jak jsem teď doma, tak než abych si dala žvýkačku, raději si i po obědě vyčistím zuby. A ve škole, hlavně na základce, jsme žvýkali všichni ostošest. Také po některých výtečnících zůstávaly žvýkačky nalepené pod lavicí - ale ty se dají najít všude možně.  Na zastávkách, na odpadkových koších, a nebo prostě na zemi. Ovšem parádní je, když se taková žvýkačka nalepí na podrážku, nebo na kolečka kočárku... Ale ono žvýkání má opravdu zajímavou a velmi pestrou historii.  V roce 2007 objevila britská studentka archeologie podivný předmět, a prve ji napadlo, že jde o fosilizovaný zvířecí exkrement. Jedna věc ji však zarazila - věc nesla stopy lidských zubů. Proč by člověk kousal zrovna do něčeho takového? Nálezem se začali za...