zomablog

 Nový rok s šestkou na konci je právě na svém začátku, a leden se tedy ohlašuje pořádně mrazivým počasím. Včera se teploty pohybovaly kolem mínus tří, dnes to šlo dolů ještě víc - krásných mínus osm - takže pravá zima je tu. Ale musím říct, že poslední dny na mě to počasí nějak doléhá. Nikdy mi zima nevadila, vnímala jsem ji jako celkem neutrální období. Ale asi jak stárnu, začínám pociťovat zimní splín.  Zima je totiž zatím velmi pošmourná, skoro nesvítí slunce, a to mi hrozně vadí. Věčně zatažené počasí, mráz, vítr, hustý padající sníh. Takže teď, když je přítel ještě doma, Julinku nechávám doma, když jedu nakoupit, protože to se fakt nehodí. S tím kočárkem je to nepraktické. A další věc - klouže to. Minulý týden ve středu jsem jela z města, vystupovala jsem na zastávce ještě s jednou paní, a ta hned po vystoupení z autobusu uklouzla a upadla. Naštěstí se nestalo nic hrozného, ale už se fakt nedivím, že si lidi často v zimě polámou nohy nebo ruce, protože takové pády, to je ...

  Varování: Článek může obsahovat spoilery! Pokud jste film neviděli a máte to v plánu, tak doporučuji jen rychle přelétnout očima, protože zde prozradím zásadní téma, které se prolíná celým dílem.  O slovenském filmu režisérky Terezy Nvotové mi přítel říkal již před nějakým časem. Recenze i kritiky jsou moc dobré, takže film musíme rozhodne vidět. Původně jsem si myslela, že jde o horor, ale spletla jsem si to s jiným filmem. A já si ráda tak dopředu vždycky zjišťuji, o čem film, na který budeme koukat, vlastně bude. A když jsem zjistila - tedy prvně jen povrchně - o čem je Otec, byla jsem rozhodnuta se na film nepodívat.  Stačila jen zmínka, že jde o snímek, kde se musí rodiče vyrovnat se smrtí malého dítěte. A protože jsem taky máma, usoudila jsem, že tohle nebude nic pro mě. Ale když jsem na Seznam Medium, otevřené blogovací platformě narazila na další, podrobnější, a značně emotivní článek, svůj názor jsem přehodnotila. A tak jsem příteli řekla, že se na to mrknu. Hn...

 Již tradičně se zde věnuji příchodu nového roku, ač pro mě osobně nemá poslední roky moc velký význam. Jistě - něco staré končí, něco nové začíná. Ale já beru jako přelomový milník datum svých narozenin. To vnitřně cítím, že jsem zase o kus dál. A Silvestra nijak zvláště neslavíme. Včera jsem udělala pár chlebíčků, dali jsme si trochu džusu, a program v televizi nestál za nic, takže jsem stejně koukala na svého oblíbence Columba.  A šli jsme spát brzy, po deváté, a co mě letos tedy hodně překvapilo, byl útlum ohňostrojů. Vím, že vstoupil v platnost zákon, který určuje zóny, kde se odpalovat nesmí, ale jsem překvapena z toho, že to lidé opravdu dodržovali. Za celý večer jsem slyšela tak tři výbuchy, a to ještě z velké dálky. I Jeseníky totiž spadají do ochranné zóny, protože je fakt, že zvířatům v horských oblastech to určitě dobře nedělá. Já osobně proti ohňostrojům nic nemám, ale nikdy jsem to nekupovala, s přítelem nás podobný typ zábavy neoslovuje, ale když to někoho baví....

  Autor: Martin Goffa Žánr: Detektivní, Román Mé hodnocení: 90% Obsah: Bývalý policista ve výslužbě, šedesátník Arnošt Milota, kterému nikdo neřekne jinak než Arno, si užívá zasloužený důchod v rodné vesničce Lhota. K odchodu do penze byl zčásti donucen okolnostmi, kdy jej potrápily zdravotní problémy se srdcem, a musel tedy nějaký čas strávit v nemocnici. Ženu pohřbil už před lety, a jediná dcera Aneta žije v Itálii spolu se svou přítelkyní Laurou.  Společnost tak Arnovi dělají hlavně milované gramofonové desky, nejčastěji si pouští své milované Depeche Mode a jen tak rozjímá v klidu a samotě. Ale i život na vsi má své mouchy. Například sousedovic kohouta, který pravidelně kokrhá o půl páté ráno, a to už pak Arno nemůže usnout. A pak tu jsou všudypřítomné drbny, které dokáží člověku někdy znepříjemnit život.  Teď se Arno těší na příjezd dcery, odpočítává dny, kdy se konečně objeví i s kufry ve dveřích. Ale pak poklidnou atmosféru na vsi změní vražda. Arno asi o půl druhé...

Poslední roky se mě vánoční nálada nějak moc nechytá, ale s Julinkou je to už jiné. Loni byla ještě moc maličká, letos už o mnoho víc vnímá a tak to bylo fajn. Na zdobení stromečku a další dekorace jsem se rozhodla rezignovat, protože kdybych se o něco snažila, hned by to bylo na zemi nebo rozbité. V půlce prosince jsme byly s Julčou platit popelnice, a stromeček, co stál krásně nazdobený na chodbě, dostal od Julinky pěkně "zabrat." Samozřejmě jsem ji hlídala, ale stejně už stačila jednu baňku sundat, a když jsem jí ji sebrala, řev na celou budovu.  Tak jsme si letos udělali svátky po svém, a i bez výzdoby a stromečku to bylo moc fajn.   Třiadvacátého prosince jsme jeli i s přítelem k mojí babičce. Babička letos oslavila již sedmaosmdesáté narozeniny, a poslední roky ji bohužel trápí stařecká demence. Takže hodně zapomíná, vše si musí zapisovat, a je taková nemluvná. Už ji nebaví ani televize, nekouká ani na zprávy, bere léky, ale bohužel je znát, jak nemoc postupuje....