Nový rok s šestkou na konci je právě na svém začátku, a leden se tedy ohlašuje pořádně mrazivým počasím. Včera se teploty pohybovaly kolem mínus tří, dnes to šlo dolů ještě víc - krásných mínus osm - takže pravá zima je tu. Ale musím říct, že poslední dny na mě to počasí nějak doléhá. Nikdy mi zima nevadila, vnímala jsem ji jako celkem neutrální období. Ale asi jak stárnu, začínám pociťovat zimní splín.
Zima je totiž zatím velmi pošmourná, skoro nesvítí slunce, a to mi hrozně vadí. Věčně zatažené počasí, mráz, vítr, hustý padající sníh. Takže teď, když je přítel ještě doma, Julinku nechávám doma, když jedu nakoupit, protože to se fakt nehodí. S tím kočárkem je to nepraktické. A další věc - klouže to. Minulý týden ve středu jsem jela z města, vystupovala jsem na zastávce ještě s jednou paní, a ta hned po vystoupení z autobusu uklouzla a upadla. Naštěstí se nestalo nic hrozného, ale už se fakt nedivím, že si lidi často v zimě polámou nohy nebo ruce, protože takové pády, to je dílo.
A Julince taky chybí procházky, na které byla zvyklá. Doma se nudí, a pak vymýšlí skopičiny.
Ono opravdu zabavit doma dítě bez televize není jednoduché. Tak si stavíme věže, snažím se Julince číst, ale u toho se nevydrží dlouho koncentrovat. A největší zábava v současnosti je rabování ve skříních. Vyžehlená trička, ponožky, ale ladem nezůstane ani kuchyně. Pokličky, pánev, hrnce, to vše nosí do obýváku.
Ale Julinka je neocenitelný pomocník. Když věším doma prádlo, ráda mi jej podává. Sice některé skončí na zemi, ale jakou z toho má radost, ta rozzářená dětská očička, to je k nezaplacení. Taky si všimla, co děláme při topení, příteli nosí třísky, když zatápí, a když najde někde nějaké smítko, přinese mi ho, a pak ho jdeme spolu vyhodit.
Julinka mi pomáhá v boji se špatnou náladou, ale cítím na sobě, jak mi chybí slunce. Zmocňuje se mě špatná nálada, jsem smutná, málo se směju, a taky mám tak trochu pocit izolace. Jak nechodíme na ty procházky na delší dobu, trápí mě to. Potřebuju teplo a vidět, jak všechno kvete, nemůžu se dočkat, jak budeme zase sedět na zahrádce a popíjet kávu, s Julčou si dáme nějaký zákusek, a bude zase dobře. Ještě nikdy jsem necítila takový smutek ze zimy jako letos, jsem z toho celá nesvá.
Alespoň že už dny se pomaličku prodlužují, bude více světla. Teď i přes zimu více spím, což se mi taky nepodobá, kolem šesté už jsem běžně vzhůru, a teď klidně i před osmou. To si pospíme i s Julinkou, po ranním přebalení se spolu ještě natáhneme, a je to hrozně fajn. Když mě tedy Julinka nekope do žeber!
Julča si ráda listuje časopisy, už je ani tolik nedemoluje, a tak si ukazujeme obrázky. Už pozná kočky, psy - místo "mňau," říká "mňam." ale rozumíme si. V ložnici mám na zdi obrázek kočky, tak vždycky ukazuje "mňam," stejně tak i v kalendáři. Hrozně si teď oblíbila vypínače, to ji vezmu do náručí a rozsvěcíme a zhasínáme.
A také jsme dali dočasně pryč židle z kuchyně, protože Julinka začala rabovat na stole. Všechno ji hrozně zajímalo, nejvíc hrneček s drobnými, který sletěl na zem. Takže opravdu dáváme pozor, aby v dosahu nebylo nic ostrého nebo nebezpečného.
Košík s ponožkami je fajn...
Ale pak to končí třeba takto...
No to jsme se fakt mohli s přítelem smíchy potrhat. Julča vysypala z košíku ponožky, a normálně si jej nasadila na hlavu, a takto kráčela po obýváku. Vůbec jí to nevadilo, vypadala náramně spokojeně!
A sednout si do maminčiny komody mezi oblečení, to je taky fajn. Do druhé komody, kde mám větší šuplíky, tak tam si vleze celá. Stihne rychlostí blesku vyházet oblečení, a sednout si tam. Tohle je na dětství hrozně fajn. Fascinace věcmi, které jsou pro nás dnes nezajímavé a nudné. Ale kdo neměl tehdy rád různé skrýše a schovávačky?
A tady jsem vůbec nepochopila, jak se tam Julča mohla vejít?! Do skleněné misky, do které dělávám salát. A Julča se tam nějak poskládala, ty nožičky má fakt jak z gumy.
Julinka je moje sluníčko, ale i ona se někdy špatně vyspí. Roste jí už pátý zub, takže není divu, ale zatím nemá teplotky, takže dobrý, a doufám, že to tak i zůstane. Tak doufám, že ten můj zimní splín bude brzy fuč, protože je to prostě nepříjemné.
A tady na závěr ještě Žofka. Večer takto Julince hlídala panenku. Žofka má Julču ráda, i když na ni někdy štěká, ale to je z toho důvodu, že jak už je Žofka starší, vadí jí prudké pohyby, a malá jak někdy běží, tak se lekne. A Julinka je na Žofku taky hodná. Směje se na ni, hladí ji moc hezky, to jí často ukazuju, že pejskovi se dělá hezky "malá," a jo, je to fajn. I když je někdy doma blázinec!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné dny, hlavně s dobrou náladou, Vaše Eliss ♥
Julinka je úžasná pomocnice a s tím košíkem na hlavě nermá chybu :-D . Žofinka je brouček a je fajn , že si holky rozumí . Do jara to uteče , neboj . Už je leden , pak krátkej únor a už tu bude první jarní měsíc . Taky už se na to těším .
OdpovědětVymazatZimu mám ráda, když sluníčko svítí, ale co nesnáším je vrstvení oblečení. není to tak jednoduché skočit si do obchodu. :D Při vystupování z autobusu mám také strach, že mi noha podjede. Julinka se umí zabavit. Děti jsou všechny stejné. Vynalézavé a vděčné za každé malé blbnutí. Ať se vám daří.
OdpovědětVymazatMrzne až praští...Že by ta klimatická krize v Čechách opravdu končila, jak říká Maminka,...Hlavně že se malé daří a snad se ukáže i to zimní sluníčko...
OdpovědětVymazatNoc mě pobavily fotky s Julinkou pod košíkem a plátěným pytlem. Posezení ve skleněné misce také moc nechápe, ale asi je fakt skládací 😂😉
OdpovědětVymazat