zomablog

 Leden už se chýlí ke konci, ale venku to teď působí, jako by byl minimálně březen. Sníh je definitivně pryč, svítí sluníčko, a dokonce už se objevily i sněženky. Dny mi utíkají jako blázen, nestíhám ani pořádně sledovat, jestli je úterý, nebo pátek. Minulý týden jsem si udělala radost a koupila jsem si nové brýle, původně jsem to měla naplánované tak, že si nechám ty stejné dioptrie, ale paní v optice mi přeměřila zrak a na levé oko mi o trošku přidala.  Měla jsem původně obavy, protože když mi před dvěma lety doktorka posledně měřila zrak na nové brýle, tak mi ho změřila špatně a já si musela nechat sklo na vlastní náklady vyměnit. Tak jsem měla strach, že to bude zase špatné a že mi nové brýle nesednou. V pondělí byly konečně hotové, když jsem si je v optice zkoušela tak jsem cítila na levém oku tlak. Úplně mě to praštilo do očí, jak to bylo najednou o tolik silnější. Na levém oku mám skoro sedm dioptrií, na tom pravém pět, zvedla mi to o maličko, ale bylo to znát.  Dv...

 Před pár týdny jsem v jednom časopise letmo zahlédla článek týkající se "hřbitova slonů." Má jít o místo, kam chodí sloni, kteří instinktivně vycítí svou smrt, zemřít. Bohužel už časopis nemám, ale zaujalo mě to, a rozhodla jsem se na internetu sehnat víc informací k danému tématu. K mému velkému překvapení jich tam zase tolik není!  Celé téma se dá totiž uchopit i z jiné stránky. Odborníci, zoologové a veterináři dospěli k závěru, že žádné takové místo neexistuje. Sloni nechodí umírat na nějaké přesně vytyčené místo. Ale ony přesto sloní hřbitovy existují. A mohou za to samozřejmě pytláci, kteří tato krásná a majestátní zvířata tráví kyanidem, následně jim uřežou kly, a nechají těla napospas supům - ano, na internetu je "krásná" galerie, kde jsou tito mrchožrouti vidět v akci.  V roce 2013 došlo v Zimbabwe k otravě jednačtyřiceti slonů právě kyanidem. Pytláci jim uřezali kly, a těla nechali na místě. Šlo o nejhorší případ v historii země. Pytláci byli zatčeni, ješ...

 Na babičku z máminy strany mám zajímavé vzpomínky. Babička mě často hlídala, když jsem byla nemocná a nemohla jsem jít do školky. Ale vždycky chodila babička na návštěvu k nám, nepamatuji i, že by mě hlídala u sebe doma, jen jednou jsem u ní spala přes noc, a to když naši byli bráchovi na maturitním plese.  Babička byla totiž notorický "kramář." Nic nechtěla vyhodit, takže na stole se jí povalovaly stohy časopisů, na skříních zase neuspořádaně knihy, ovšem to nebyl zdaleka ten největší problém. Prázdné krabice od mléka, obaly od sušenek, staré oblečení, a co teprve mražák a lednička. Babička nakoupila hromadu zmrzlin - tehdy u nás na vesnici ještě jezdilo auto Family Frost - a pak to nikdo nejedl, takže se to vyhodilo.  Mamka vždycky jednou za čas k babičce naběhla s čistícími prostředky a pytli a daly jsme se spolu do úklidu, ovšem brzy to bylo zase ve stejném stavu. Babička hrozně bědovala, že tohle se ještě může hodit - potrhané boty, obaly od čaje - no k čemu se to j...

  Autor: Ed McBain Žánr: Detektivní  Mé hodnocení: 90% Obsah: Duben toho roku byl v malém městečku Isola neobvykle teplý a slunečný. Ovšem jarní nálada ani zdaleka nepostihla policejní 87. revír. Zločin si totiž samozřejmě nebere volno nikdy, a zdá se, že na jaře je aktivita místních výtržníků ještě větší. Slunečné počasí kvituje s povděkem i detektiv Steve Carella, protože za deště se nepříjemně ozývají staré rány po kulkách, kterými jej vloni těsně před Vánoci stihli prošpikovat zlodějíčkové.  Když dojde k nálezu utopence u řeky Harb, na první pohled se zdá, že půjde o rutinu. V tomto období bohužel podobných nálezů přibývá, ať už jde o nešťastné náhody či sebevraždy. Ovšem tohle bude poněkud složitější případ, protože tělo leželo ve vodě až čtyři měsíce. Urychlená soudní pitva prokáže, že se jednalo o ženu mezi třiceti lety, a jediným pořádným poznávacím znamením je neobvyklé tetování - malé srdíčko a v něm písmena MAC.  Co to může znamenat? Ani nejbystřejší detek...

 V pátek jsme byli s Julinkou zase u pediatra, tentokrát na očkování druhé dávky hexakcínou. Byly jsme objednané na jedenáct, ale tentokrát se to protáhlo, před námi byla ještě asi pětiletá holčička a ta byla v ordinaci déle. Očkování i prohlídka dopadly v pořádku, Julinka už váží skoro sedm kilo, a já jenom koukám, jak to moje miminko neuvěřitelně rychle roste!  Na další kontrolu jdeme až v únoru, a čeká nás další očkování, tentokrát druhá dávka proti meningokokovi. Zatím jsme všechna očkování zvládly skvěle, a bylo tomu tak i tentokrát, Julinka sice v ordinaci trochu plakala, ale horečku ani další potíže neměla, jen při té první dávce se jí udělal v místě vpichu malý hrbolek, ale ten naštěstí brzy zmizel a paní doktorka říkala, že je to normální.  A tak jsem se také zeptala, jestli už můžu dávat přesnídávky, pomalu začít s příkrmy. Jelikož plně nekojím a dávám během dne častěji i Bebu, tak paní doktorka řekla že ano. Za pár dní už bude mít Julinka totiž pět měsíců, což ...