Přeskočit na hlavní obsah

Hřbitov slonů

 Před pár týdny jsem v jednom časopise letmo zahlédla článek týkající se "hřbitova slonů." Má jít o místo, kam chodí sloni, kteří instinktivně vycítí svou smrt, zemřít. Bohužel už časopis nemám, ale zaujalo mě to, a rozhodla jsem se na internetu sehnat víc informací k danému tématu. K mému velkému překvapení jich tam zase tolik není! 

Celé téma se dá totiž uchopit i z jiné stránky. Odborníci, zoologové a veterináři dospěli k závěru, že žádné takové místo neexistuje. Sloni nechodí umírat na nějaké přesně vytyčené místo. Ale ony přesto sloní hřbitovy existují. A mohou za to samozřejmě pytláci, kteří tato krásná a majestátní zvířata tráví kyanidem, následně jim uřežou kly, a nechají těla napospas supům - ano, na internetu je "krásná" galerie, kde jsou tito mrchožrouti vidět v akci. 

V roce 2013 došlo v Zimbabwe k otravě jednačtyřiceti slonů právě kyanidem. Pytláci jim uřezali kly, a těla nechali na místě. Šlo o nejhorší případ v historii země. Pytláci byli zatčeni, ještě než stihli svou kořist prodat, ale zvířatům to život nevrátí. 

Opravdu smutné. 

Slonovina je totiž pořád velmi ceněná komodita. Vyřezávají se z ní figurky, šperky, ale třeba i knoflíky. Samozřejmě je lov slonů zakázán, od roku 1989 je dokonce zakázán prodej slonoviny, jenže problémem je, že tuto úmluvu nepodepsaly všechny země. V rámci Evropské unie se prodávat nesmí - jenže to jaksi nestačí, a on stejně bují černý trh. Takže k pytláctví dochází pořád dál. 


Stádo slonů umírá ve velkých bolestech - představte si to, kyanid, předpokládám, že zvířata jed pozřela buď ve vodě, nebo v nějakém jídle. A takové umírání, při plném žaludku, trvá klidně i několik hodin. Matky sledují, jak umírají jejich mláďata, a nemůžou s tím nic dělat! To je prostě strašné, fakt. 

A umírající sloni se shromáždí na jedno místo, aby nemuseli umírat samotní, a snaží se vzájemně o sebe v tuto chvíli pečovat. Opodál už většinou čekají pytláci, trpěli čekají, jako ti supi, až zvířata zemřou, a následně nejčastěji motorovou pilou rozřežou sloní hlavy, aby se uvolnily kly. To vše se děje narychlo, přeci jen, pytláci spěchají, a pozůstatky tohoto nalezeného stáda jsou pak opravdovým sloním hřbitovem.

Nic tak tajuplného na tom není, ale paradoxně o to je to celé děsivější a hrůznější. 

Ochránci přírody a strážci parků jsou bezradní, a je to velice složitý problém. Snaží se zvířata chránit, pečují o ně, a pro zkušené pytláky je to otázka chvilky, a slon je po smrti. 

Jenže co se s tím dá dělat? Zákaz prodeje slonoviny nic neřeší, ochránci v parku nemají křídla, aby mohli být všude, takže k těmto zločinům bude docházet pořád. Pokud někdo loví zvířata z nudy, pro zábavu a pro svůj vlastní prospěch, případně je nechá umírat v bolestech za působení jedu, to přeci není žádný lovec, ale vyloženě vrah. 

V roce 2019 oslavili manželé zabití lva chovaného na odstřel polibkem, fotografii umístili na sociální síť a vypukl poprask. Už to je šílené, že se chovají zvířata jen proto, aby je později někdo cíleně usmrtil, pro zábavu, a pak si tam ještě udělá fotografii, kde se políbí. To je vážně hnus. 

Přikládám odkaz na článek: 

https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-manzelsky-par-oslavil-zabiti-lva-chovaneho-na-odstrel-polibkem-40290086

Vím, že jsem trochu odbočila, ale i když se nejedná o slona, je to šílené. 


My lidé jsme prostě živočišný druh, který si myslí, že má nadvládu nad vším živým, ale četné případy ukazují, že tomu tak ani zdaleka není. Své o tom ví ošetřovatelé, které zabila rozzuřená zvířata třeba v ZOO, ale i neopatrní pytláci, kteří za svou chtivost a bezcitnost zaplatili životem. 

Bylo by samozřejmě mnohem lepší žít se zvířaty v souladu a brát si jen to co potřebuji, nezabíjet pro zábavu nebo peníze, ale když už, tak z hladu. Ale tohle je asi velká utopie. Každopádně, je to hrozně smutné, a mnohem děsivější než nějaká hororová a strašidelná povídačka, protože tohle je realita. 

Co si o tomto myslíte Vy? Slyšeli jste o "hřbitovu slonů?" Četli jste nějaké články o zabíjení slonů, kteří umírají jen proto, že mají kly? Dá se nějak zamezit černému trhu se slonovinou? Je morální, aby lidé zabíjeli zvířata za peníze jen pro svou zábavu a potěchu? 

Napište mi do komentářů! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Při pózování u mrtvých zvířat se mi vždycky vybaví ta lovkyně Michaela . Byla jako soutěžící ve Zdrádcích a docela mi vadilo , že tam vůbec byla . Nějak mi to nešlo oddělit - to , co dělá a soutěž . A samozřejmě , že tím dostala ještě větší popularitu , i když asi víc tý negativní . Teda aspoň v to doufám .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....