Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 371 Profesionál

 Autor: Ed McBain

Žánr: Detektivní 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Duben toho roku byl v malém městečku Isola neobvykle teplý a slunečný. Ovšem jarní nálada ani zdaleka nepostihla policejní 87. revír. Zločin si totiž samozřejmě nebere volno nikdy, a zdá se, že na jaře je aktivita místních výtržníků ještě větší. Slunečné počasí kvituje s povděkem i detektiv Steve Carella, protože za deště se nepříjemně ozývají staré rány po kulkách, kterými jej vloni těsně před Vánoci stihli prošpikovat zlodějíčkové. 

Když dojde k nálezu utopence u řeky Harb, na první pohled se zdá, že půjde o rutinu. V tomto období bohužel podobných nálezů přibývá, ať už jde o nešťastné náhody či sebevraždy. Ovšem tohle bude poněkud složitější případ, protože tělo leželo ve vodě až čtyři měsíce. Urychlená soudní pitva prokáže, že se jednalo o ženu mezi třiceti lety, a jediným pořádným poznávacím znamením je neobvyklé tetování - malé srdíčko a v něm písmena MAC. 

Co to může znamenat? Ani nejbystřejší detektivové si s touto šifrou nevědí rady. Naštěstí se zachovala u mrtvé alespoň spodní čelist, přičemž se zjistí, že zadní zuby chybí úplně, což může být důležité vodítko, ale ponejvíce zajímavé je to, že dívka nezemřela na utopení, protože srdce tuto eventualitu vyloučilo, ale na akutní otravu arzénem. 

Což pro Steva Carellu znamená jediné, a sice to, že se tu někde potuluje travič žen. 

Profesionál totiž může znamenat mnohé. Jednak si pod tím můžeme představit profesionálního zlodějíčka, nebo taky mistra v jiném oboru, případně pořádně drzého recidivistu, který na ulici neváhá okrást mladou ženu a ještě se přitom vydává za vyslance Božího. Podobných zlodějíčků najdeme v každém městě přehršel, ale tady půjde ve výsledku o mnohem víc! 

Ovšem Steva Carellu a jeho tým pořád zaměstnává ta vyplavená mrtvola. Jak je možné, že dívku tak dlouho nikdo nehledal, a když se nakonec podaří zjistit její totožnost, nejsou detektivové o nic moudřejší. Dívka jménem Mary Proscheková přijela do Isoly "začít nový život," jak informovala rodiče v dopise, který jim poslala až po několika týdnech, kdy odešla bez vysvětlení z domova. 

Dost podezřelé je i to, že dívka před zmizením vybrala všechny své životní úspory, které zmizely bůhvíkde. 

A jako by toho bylo málo, objeví se další utopená dívka, a s Mary ji spojuje tetované srdíčko - ovšem je v něm jiný název. Co to má všechno znamenat? Kdo je vrah, a podaří se policistům dopadnout jej dřív, než dojde k dalšímu zločinu? 

Tentokrát bude Stevovi velmi nápomocná i jeho hluchoněmá žena Teddy, která nevědomky přispěje k odhalení celé záhady, ale může jít přitom o víc, než se na první pohled zdá. Ukáže se, kdo je ten pravý profesionál...



Hodnocení: Ed McBain patří už více než deset let mezi mé milované spisovatele. Přečetla jsem od něj všechno, co bylo k dostání u nás v knihovně, a další tituly jsem si objednala přes internet. Profesionála jsem si objednala vloni z Restoria, kde pravidelně nakupuju použité knížky. Nejprve jsem se ale ujistila, že jsem tento titul opravdu nečetla - mám profil na databázi knih a tam si všechny přečtené knihy zaznamenávám, protože si to už kolikrát fakt nepamatuju! 

Vždycky když čtu detektivky z prostředí 87. revíru, mám pocit, jako bych se znovu setkávala se starými známými. Profesionál vyšel poprvé celosvětově v roce 1957, to už je tedy notný kus času, ale to je pro mě právě taky lákavé - žádné moderní technologie, jen zavedené metody pátrání, čili prakticky pořád v terénu.

Tohle je krásná klasická detektivka, a i když ji zub času trochu ohlodal, nijak to nevadí. Steve Carella je velký sympaťák, tohle je jeden z prvních titulů v celé řadě, takže se tady rozjíždí jeho vztah s manželkou, já tyto knížky četla na překážku, takže už vím, jak dopadnou vztahy a osudy dalších detektivů, ale nijak mi to nevadí. 

Příběh má spád, napětí, líbí se mi i ty kudrlinky kolem, které jsou pro McBaina typické - různé popisy, další minipříběhy skryté v knize, to je prostě strašně fajn. Atmosféra je tu opravdu hutná, napínavá, pátrání se pořád přesouvalo jinam, a já byla zvědavá, kdo je vlastně ten profesionál? Určité náznaky tu byly, ale nakonec bylo všechno zase úplně jinak! 

Navíc je tu pěkně ukázáno, že i detektiv je úplně obyčejný člověk se starostmi všedního dne, a k tomu si bohužel musí svou práci brát domů. Detektivní zápletka super, já k tomu celou dobu přistupovala tak, že čtu prostě klasickou, starou detektivku, a za mě paráda. Rozuzlení jsem fakt nečekala, i když má knížka jen sto padesát stran a dá se slupnout na posezení, moc jsem se bavila. 

Dávám devadesát procent, protože jsem spokojená, doporučuji jako čtení třeba do vlaku nebo na dovolenou, to je ideální. Ale i pro takové pošmourné zimní večery je to fajn! 

Rozhodně si zase v brzké době od McBaina něco přečtu, je to pro mě král klasické detektivky, ještě mám doma pár jeho knížek v záloze, ale tak nějak si je šetřím, protože o to je pak větší požitek ze čtení větší! Pokud hledáte fajn oddechovou detektivku, můžu jen doporučit!

A co Vy? Znáte knížky od Eda McBaina? Četli jste nějakou? Máte rádi příběhy z 87. revíru? Přečtete si rádi klasickou detektivku staršího data, i když je někdy v lecčem zastaralá? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Autora podle jména znám , ale asi jsem od něj nikdy nic nečetla . Ale našla jsem si , že v originále byla vydaná v roce 1957 a u nás o 10 let později . Je fascinující , že po tolika letech má u čtenářů pořád vysoký hodnocení . Důkaz , že autor psal opravdu kvalitně .

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám Mc Baina taky ráda, ale už jsem od něj teď dlouho nic nečetla.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...