Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 371 Profesionál

 Autor: Ed McBain

Žánr: Detektivní 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Duben toho roku byl v malém městečku Isola neobvykle teplý a slunečný. Ovšem jarní nálada ani zdaleka nepostihla policejní 87. revír. Zločin si totiž samozřejmě nebere volno nikdy, a zdá se, že na jaře je aktivita místních výtržníků ještě větší. Slunečné počasí kvituje s povděkem i detektiv Steve Carella, protože za deště se nepříjemně ozývají staré rány po kulkách, kterými jej vloni těsně před Vánoci stihli prošpikovat zlodějíčkové. 

Když dojde k nálezu utopence u řeky Harb, na první pohled se zdá, že půjde o rutinu. V tomto období bohužel podobných nálezů přibývá, ať už jde o nešťastné náhody či sebevraždy. Ovšem tohle bude poněkud složitější případ, protože tělo leželo ve vodě až čtyři měsíce. Urychlená soudní pitva prokáže, že se jednalo o ženu mezi třiceti lety, a jediným pořádným poznávacím znamením je neobvyklé tetování - malé srdíčko a v něm písmena MAC. 

Co to může znamenat? Ani nejbystřejší detektivové si s touto šifrou nevědí rady. Naštěstí se zachovala u mrtvé alespoň spodní čelist, přičemž se zjistí, že zadní zuby chybí úplně, což může být důležité vodítko, ale ponejvíce zajímavé je to, že dívka nezemřela na utopení, protože srdce tuto eventualitu vyloučilo, ale na akutní otravu arzénem. 

Což pro Steva Carellu znamená jediné, a sice to, že se tu někde potuluje travič žen. 

Profesionál totiž může znamenat mnohé. Jednak si pod tím můžeme představit profesionálního zlodějíčka, nebo taky mistra v jiném oboru, případně pořádně drzého recidivistu, který na ulici neváhá okrást mladou ženu a ještě se přitom vydává za vyslance Božího. Podobných zlodějíčků najdeme v každém městě přehršel, ale tady půjde ve výsledku o mnohem víc! 

Ovšem Steva Carellu a jeho tým pořád zaměstnává ta vyplavená mrtvola. Jak je možné, že dívku tak dlouho nikdo nehledal, a když se nakonec podaří zjistit její totožnost, nejsou detektivové o nic moudřejší. Dívka jménem Mary Proscheková přijela do Isoly "začít nový život," jak informovala rodiče v dopise, který jim poslala až po několika týdnech, kdy odešla bez vysvětlení z domova. 

Dost podezřelé je i to, že dívka před zmizením vybrala všechny své životní úspory, které zmizely bůhvíkde. 

A jako by toho bylo málo, objeví se další utopená dívka, a s Mary ji spojuje tetované srdíčko - ovšem je v něm jiný název. Co to má všechno znamenat? Kdo je vrah, a podaří se policistům dopadnout jej dřív, než dojde k dalšímu zločinu? 

Tentokrát bude Stevovi velmi nápomocná i jeho hluchoněmá žena Teddy, která nevědomky přispěje k odhalení celé záhady, ale může jít přitom o víc, než se na první pohled zdá. Ukáže se, kdo je ten pravý profesionál...



Hodnocení: Ed McBain patří už více než deset let mezi mé milované spisovatele. Přečetla jsem od něj všechno, co bylo k dostání u nás v knihovně, a další tituly jsem si objednala přes internet. Profesionála jsem si objednala vloni z Restoria, kde pravidelně nakupuju použité knížky. Nejprve jsem se ale ujistila, že jsem tento titul opravdu nečetla - mám profil na databázi knih a tam si všechny přečtené knihy zaznamenávám, protože si to už kolikrát fakt nepamatuju! 

Vždycky když čtu detektivky z prostředí 87. revíru, mám pocit, jako bych se znovu setkávala se starými známými. Profesionál vyšel poprvé celosvětově v roce 1957, to už je tedy notný kus času, ale to je pro mě právě taky lákavé - žádné moderní technologie, jen zavedené metody pátrání, čili prakticky pořád v terénu.

Tohle je krásná klasická detektivka, a i když ji zub času trochu ohlodal, nijak to nevadí. Steve Carella je velký sympaťák, tohle je jeden z prvních titulů v celé řadě, takže se tady rozjíždí jeho vztah s manželkou, já tyto knížky četla na překážku, takže už vím, jak dopadnou vztahy a osudy dalších detektivů, ale nijak mi to nevadí. 

Příběh má spád, napětí, líbí se mi i ty kudrlinky kolem, které jsou pro McBaina typické - různé popisy, další minipříběhy skryté v knize, to je prostě strašně fajn. Atmosféra je tu opravdu hutná, napínavá, pátrání se pořád přesouvalo jinam, a já byla zvědavá, kdo je vlastně ten profesionál? Určité náznaky tu byly, ale nakonec bylo všechno zase úplně jinak! 

Navíc je tu pěkně ukázáno, že i detektiv je úplně obyčejný člověk se starostmi všedního dne, a k tomu si bohužel musí svou práci brát domů. Detektivní zápletka super, já k tomu celou dobu přistupovala tak, že čtu prostě klasickou, starou detektivku, a za mě paráda. Rozuzlení jsem fakt nečekala, i když má knížka jen sto padesát stran a dá se slupnout na posezení, moc jsem se bavila. 

Dávám devadesát procent, protože jsem spokojená, doporučuji jako čtení třeba do vlaku nebo na dovolenou, to je ideální. Ale i pro takové pošmourné zimní večery je to fajn! 

Rozhodně si zase v brzké době od McBaina něco přečtu, je to pro mě král klasické detektivky, ještě mám doma pár jeho knížek v záloze, ale tak nějak si je šetřím, protože o to je pak větší požitek ze čtení větší! Pokud hledáte fajn oddechovou detektivku, můžu jen doporučit!

A co Vy? Znáte knížky od Eda McBaina? Četli jste nějakou? Máte rádi příběhy z 87. revíru? Přečtete si rádi klasickou detektivku staršího data, i když je někdy v lecčem zastaralá? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Autora podle jména znám , ale asi jsem od něj nikdy nic nečetla . Ale našla jsem si , že v originále byla vydaná v roce 1957 a u nás o 10 let později . Je fascinující , že po tolika letech má u čtenářů pořád vysoký hodnocení . Důkaz , že autor psal opravdu kvalitně .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....