zomablog

  Autor: Duncan MacVean  Žánr: Autobiografický, Humoristický, O zvířatech  Mé hodnocení: 80%  Obsah: Může být nějaká práce zajímavější, poučnější, ale také nebezpečnější než právě veterinářská praxe? Tato knížka Vás přesvědčí, že rozhodně ne! Duncan v roce 1988 dokončil pedagogickou činnost na univerzitě, a přemítal, co bude dělat dál. Rozhodl se vrátit do svého rodného Sacramenta, a osvěžit si své znalosti z veterinární medicíny. Půl roku tedy spíše jen pomáhal svým kolegům, zkušenějším veterinářům. A tak se jej napadlo něco šíleného, co hned uskutečnil. Vydal se do malajské džungle, kde nasbíral spoustu cenných zkušeností, jak pečovat o exotická zvířata. A tam jej jeden z kolegů inspiroval, a dokonce mu pomohl se založením vlastní soukromé praxe. Tu si založil hned po svém návratu domů - postačil minimální finanční kapitál, mnohem cennější byly zkušenosti a přístup k zvířecím pacientům.  Duncan se však rozhodl navštěvovat své pacienty přímo v jejich domovech. ...

 Už poměrně dost dlouho se zajímám o různé záhady, paranormální jevy, ale třeba i o nevysvětlitelná zmizení, která jsou ve výsledku děsivější než kdejaký horor. Když mi bylo tak jedenáct, dvanáct let, hodně frčely dívčí časopisy typu Bravíčko nebo Top dívka. Vždycky se mi nejvíce líbila rubrika s hororovými příběhy, které posílaly do redakce čtenářky. Je asi jasné, že většina z nich byla vymyšlená - ale určité procento se třeba mohlo zakládat na pravdě. Se spolužačkou Pájou jsme tyto příběhy hltaly, a tak nás nenapadlo nic lepšího, než vyzkoušet vyvolávat duchy. V časopise byl podrobný návod, koupily jsme svíčky, na velký papír jsme pečlivě napsaly písmenka. Sedly jsme si naproti sobě, každá položila ukazováček na hrníček, prostřednictvím kterého jsme chtěly komunikovat s dušemi zemřelých, a odříkaly jsme jakousi formulku, která byla na internetu. No, nic se tenkrát nestalo. Žádné podivné zvuky, hrníček se ani nepohnul - sice jsme si pak říkaly, že se v pokojíčku nápadně ochladilo,...

 Nedávno jsem četla v jednom internetovém magazínu moc pěkný článek s názvem Vlídnost má léčivou moc. Teď, na konci roku, po vánočních svátcích, snad toto téma nemůže být více aktuálnější. Každý z nás si pod pojmem vlídnost nebo laskavost představí něco jiného. Ale podle výzkumu agentury STEM si většina z nás pod pojmem laskavost představí ochotu pomáhat a milého, hodného a dobrého člověka. S tím opravdu nelze jinak než souhlasit. Milý člověk je pro mě ten, na kterém nepoznám, že má špatnou náladu a nějaké chmury, ale dá se s ním vždy vyjít. Hodný a dobrý člověk je pro mě zase ten, co neubližuje jiným. Co opravdu nenávidím je to, když nějaký člověk ubližuje bezbranným zvířatům. Toto je pro mě, s prominutím, lidský odpad.  Často mi přijde, že my, Češi, na spoustu věcí brbláme, nadáváme, jsme věčně nespokojení. Hlavně jsou tu názorové půtky a přenice. Stačí si přečíst diskuzi k jakémukoliv článku na Novinkách. Hned je jasné, že umíme být taky pěkně zlí, závistiví a nepřejícní. A...

 Musím říci, že letos mě ta vánoční nálada zase tolik nechytla. Ale včera večer se to alespoň trochu zlomilo. Stromeček už jsem měla nazdobený dávno, a tak jsem se ještě navečer pustila do přípravy bramborového salátu. Uvařila jsem mrkev a brambory ve slupce. Pomocí mřížky jsem brambory naporcovala, nakrájela jsem mrkev a cibuli. Jako poslední jsem přidala hrášek a samozřejmě majonézu.  Minule už jsem zmiňovala, že nepřidávám do salátu salám, a také byl letos bez okurek. Nakonec jsem ještě výsledný výtvor dochutila a dala uležet do lednice. Dnes ráno jsem se vzbudila poměrně brzy - jindy, když mám volno, ležím třeba i do půl deváté, dnes jsem ale vstala už po sedmé hodině. Přiznám se, že letos jsem nepekla vánočku, ale k snídani jsem připravila několik chlebíčků s česnekovou a salámovou pomazánkou. Po snídani a kávě jsem zašla ještě narychlo do obchodu, zjistila jsem, že chybí cukr a kafe.  A pak jsem si doma už sedla s cukrovím k televizi a koukali jsme na pohádky. Ranní...

  Autor: Pascal Bruckner  Žánr: Psychologický, Thriller Mé hodnocení: 30% Obsah: Didier a Beatrice jsou už více než rok manželé, ale až teď si vyjeli na pořádnou svatební cestu. A přeci jen, jsou už tak trochu znuděni sami sebou, chtějí rozbít ten věčný stereotyp, vydají se na zaoceánskou plavbu, která má končit v Indii. Jejich vztah se dá nazvat jedním slovem jako dokonalý - spojuje je láska ke knihám, a oba jsou založením tak trochu naivní snílci.  Manželé si užívají plavbu, je sice tak trochu nudná, ale změna prostředí jejich vztah ještě více oživí. Hned první večer je ale zaujme mladá dívka, kterou Beatrice přivede z toalet, kde ji našla úplně mimo a vzlykající. Dívka se představí jako Rebeka, a zdá se, že ji něco velice trápí. Nechce se ale svěřit s podrobnostmi, a po chvíli mladý pár opouští. Když se Didier vrací zpět do své kajuty, osloví jej postarší, prošedivělý muž na vozíku. Didiera překvapí to, že jej neznámý zná jménem. Je to Rebečin manžel, a zdá se, že má n...