Přeskočit na hlavní obsah

Buďme na sebe hodní!

 Nedávno jsem četla v jednom internetovém magazínu moc pěkný článek s názvem Vlídnost má léčivou moc. Teď, na konci roku, po vánočních svátcích, snad toto téma nemůže být více aktuálnější. Každý z nás si pod pojmem vlídnost nebo laskavost představí něco jiného.

Ale podle výzkumu agentury STEM si většina z nás pod pojmem laskavost představí ochotu pomáhat a milého, hodného a dobrého člověka. S tím opravdu nelze jinak než souhlasit. Milý člověk je pro mě ten, na kterém nepoznám, že má špatnou náladu a nějaké chmury, ale dá se s ním vždy vyjít. Hodný a dobrý člověk je pro mě zase ten, co neubližuje jiným. Co opravdu nenávidím je to, když nějaký člověk ubližuje bezbranným zvířatům. Toto je pro mě, s prominutím, lidský odpad. 

Často mi přijde, že my, Češi, na spoustu věcí brbláme, nadáváme, jsme věčně nespokojení. Hlavně jsou tu názorové půtky a přenice. Stačí si přečíst diskuzi k jakémukoliv článku na Novinkách. Hned je jasné, že umíme být taky pěkně zlí, závistiví a nepřejícní. Ale stačí jedna větší tragédie, tornádo na Moravě, nebo těžce nemocný chlapeček, který by mohl mít lepší vyhlídky na život, kdyby rodiče měli peníze na velmi drahou léčbu.

A v tom okamžiku se spojíme, ukážeme svou solidárnost, touhu někomu pomoci, a jde snad úplně všechno. Letos se více než 300 000 lidí složilo na léčbu dvouletého Martínka, přitom to na začátku vypadalo nereálně, že se 100 milionů korun vybere. Na sbírku pro zasažené tornádem a nemocného chlapečka jsem poslala pár stovek taky. Hrozně mě tyto příběhy chytly za srdce.




Teď aktuálně se vybírají peníze pro zasažené tragédií na Filozofické fakultě, a pro rodinu zastřelého tatínka a dvouměsíčního miminka z Klánovic. Dohromady už se vybralo skoro šedesát milionů. Ano, peníze nevrátí žádný lidský život, ale mohou pomoci třeba na různé psychologické terapie a jinou odbornou pomoc.

Samozřejmě, laskavost a dobrota srdce nezávisí vždy na penězích. Kdo z nás někdy nezažil pocit uspokojení a radosti, když jsme udělali něco jen tak nezištně pro někoho jiného? A těchto maličkostí může být každý den velká spousta. Pomoct starší sousedce s těžkou taškou, když jde z nákupu. Asi před měsícem jsem byla nakupovat v Albertu, přede mnou byla ve frontě starší paní. Když platila nákup, vypadla jí z peněženky tisícikoruna. Paní si toho nevšimla, nikdo jiný asi také ne, tak jsem se pro ty peníze ohnula a paní je podala.

Možná si říkáte, že je to přeci samozřejmost? Pro každého bohužel ne. Můj přítel je dost roztržitý, už asi třikrát zapomněl peněženku v obchodě, nebo ji někde vytratil. Nikdy se mu nevrátila zpátky. Čert vem peníze, ale největší průšvih jsou doklady. To kolečko, kdy si vyřizuje nové, je šílené. 

Ono je to dost rozporuplné. Každý si musí sám sáhnout do svědomí, uvědomit si, jak se chová k sobě a ostatním. Ne nadarmo se neříká - nečiň to, co nechceš, aby ostatní činili tobě. Stačí začít úplnou maličkostí. Co třeba se více usmívat na lidi kolem sebe? Já se třeba ráda směju na malé děti. Sousedi mají malou holčičku, má dva roky. A ona je takový smíšek, když ji potkám s rodiči na chodbě nebo ve dveřích, pořád se jenom řehtá. Ve snu by mě nenapadlo se na tak krásnou holčičku mračit.

Laskavost a úcta k sobě jsou velmi důležité hodnoty. I sami k sobě přeci musíme být laskaví, a nebýt na sebe zbytečně přísní. A úplně nejdůležitější je mít se rád. Zní to možná banálně, ale je to tak. Mně trvalo dlouho, než jsem se naučila mít ráda sama sebe, přijala jsem své nedokonalosti. 


Důležitá zásada za mě je: Neoplácet zlo zlem. Zlo totiž vždycky plodí další zlo, a celé se to začne točit v nekonečném kruhu, kde už najednou není po vlídnosti ani památky. 

A hlavně - když budeme vlídní a milí na svoje okolí, můžeme si tím prodloužit i život. Jednoduše proto, že pozitivní emoce nedávají šanci stresovému hormonu kortizolu, který snižuje imunitu. Takže dobré naladění mysli, pozitivní přístup a dobré skutky nám pomáhají. Dělání pěkných věcí pro ostatní je také účinným způsobem, jak vytvořit pohodu a vylepšit si tak pohled na okolní svět.

Krásným příklad laskavosti je dvanáctiletý chlapec Orion Jean. V roce 2021 byl vyhlášen Dítětem roku časopisem The Time za svůj projekt Závod k laskavosti. Chlapec v roce 2020 vybral a daroval více než 600 hraček dětské nemocnici v Texasu. O rok později shromáždil více než půl milionu knih pro děti v nouzi! 

Na dvanáctiletého chlapce je to pěkný výkon.

Takovou pěknou ukázkou konání dobrých skutků je i film Pošli to dál z roku 2000. Jedenáctiletý Trevor přijde v rámci školního projektu na nápad, jak změnit svět k lepšímu. Pomůže třem neznámým lidem v nouzi, a na oplátku od nich chce to samé - aby i oni pomohli dalším třem lidem, a tak pořád dál. Prostě udělat dobrý skutek, a poslat to dál.

Film jsem viděla před lety, a pokud si to správně pamatuji, neskončil zrovna šťastně, jelikož si jsem téměř jistá, že jsem na konci bulela jak želva. 

Každopádně, buďme na sebe hodní. I maličkosti - zavolat kamarádce, babičce, pomoct sousedce s nákupem nebo nakrmit toulavou kočku - jsou ve výsledku hrozně moc. Já vím, že to zní pateticky, ale tak to opravdu cítím.

Laskavost je jako sníh. Vše co pokryje, zkrásní. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte poslední dny roku 2023, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Moc hezký a pozitivní článek , díky :) . Diskuze obecně na sociálních sítích je semeniště negativity , ale je to tím, že nejvíce "křičí " právě ti , který jsou zlý . Ti ostatní radši mlčí , takže lze snadno nabít dojmu ,že negativita převažuje . Film Pošli to dál miluju a vždycky o něm musím přemýšlet . I proto ,že skončí, tak jak skončí .

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný článek! Napsala jsi to nádherně. Podepisuji se pod to :)

    OdpovědětVymazat
  3. moc krásný článek :) naprosto s tebou souhlasím, i maličkost udělá velikou změnu a schválně se k někomu chovat hnusně ničemu nepomůže

    OdpovědětVymazat
  4. Moc hezký článek. S ouztracenou peněženkou přítele to muselo být hodně nepříjemné. My jsme naučeni tak, že nikdy nenosíme doklady v peněžence, ale vždy zvlášť, stejně jako platební karty. Ty už většinou nepoužívám a platím telefonem, kde platbu musím ověřit otiskem prstu. Je to mnohem bezpečnější. Pokud bych o telefon přišla, tak se do něj bez mého skenu oční rohovky a otisku prstu, nikdo nedostane.

    OdpovědětVymazat
  5. Foglar to řešil “modrým životem”.

    OdpovědětVymazat
  6. hodní lidé jsou ale také často šikanováni a využívání... proto se z hodných stávají lidé jiní :/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js