Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 337 Hořký měsíc

 Autor: Pascal Bruckner 

Žánr: Psychologický, Thriller

Mé hodnocení: 30%

Obsah: Didier a Beatrice jsou už více než rok manželé, ale až teď si vyjeli na pořádnou svatební cestu. A přeci jen, jsou už tak trochu znuděni sami sebou, chtějí rozbít ten věčný stereotyp, vydají se na zaoceánskou plavbu, která má končit v Indii. Jejich vztah se dá nazvat jedním slovem jako dokonalý - spojuje je láska ke knihám, a oba jsou založením tak trochu naivní snílci. 

Manželé si užívají plavbu, je sice tak trochu nudná, ale změna prostředí jejich vztah ještě více oživí. Hned první večer je ale zaujme mladá dívka, kterou Beatrice přivede z toalet, kde ji našla úplně mimo a vzlykající. Dívka se představí jako Rebeka, a zdá se, že ji něco velice trápí. Nechce se ale svěřit s podrobnostmi, a po chvíli mladý pár opouští.

Když se Didier vrací zpět do své kajuty, osloví jej postarší, prošedivělý muž na vozíku. Didiera překvapí to, že jej neznámý zná jménem. Je to Rebečin manžel, a zdá se, že má něco za lubem. Představí se jako Franz, a pozve mladíka na čaj. Tomu není postarší muž vůbec sympatický, jasně v něm spatřuje záblesky zlomyslnosti, ale rozhodne se nabídku přijmout. Proč ne, alespoň ukrátí čas! A pak, ve skrytu duše, musí uznat, že jej zaujala Rebečina krása, a její zvláštní kouzlo s nádechem exotiky.

Franz začne svému hostu vyprávět příběh o seznámení s Rebekou. O deset let mladší dívku potkal jednoho deštivého dne v autobuse, který projížděl francouzským náměstím Odeon. Jenže tehdy neměl odvahu dívku oslovit, a tak prostě vystoupila o několik zastávek dříve. Franz se na první pohled zamiloval, jenže i když po několik dalších dní jezdil tím stejným autobusem i dvakrát denně, na svou krásku již nenarazil.

Došlo k tomu až o několik týdnů později, kdy se zašel ostříhat. A náhoda tomu chtěla, že Rebeka pracovala právě jako kadeřnice!

Začal se tedy psát příběh jako z červené knihovně. Týdny plné zamilovanosti, intenzivního fyzického sbližování a prudkých vášní záhy vystřídala tak trochu nuda. A tak se Franz rozhodl, že posune formu jejich fyzického soužití až za hranici běžného erotična. Ale právě toto se ukázalo jako velmi špatné rozhodnutí, které celý jejich láskyplný vztah nenávratně pošpinilo.

Franze záhy život s Rebekou omrzí, a začne využívat své fyzické i psychické převahy, aby Rebece co nejvíce ublížil. Nakonec srazí Rebeku až na dno lidské důstojnosti, když ji pošle na cestu, ze které nemá šanci se vrátit.

Jenže všechno nevyšlo úplně tak, jak by si přál. Rebeka se vrátila, silnější než kdy dřív, a zasadila zdrcující úder, aby se tyranovi pomstila.

Didier se cítí nesvůj. Proč mu Franz tohle všechno vypráví? Opovrhuje jím, jeho příběhem, ale hlavně jeho povahou, která se jeví jako opravdu bezcitná. Ale navzdory tomu jej Rebeka začíná čím dál více fyzicky přitahovat, a zdá se, že Beatrice už není tou dokonalou ženou, kterou v ní spatřoval. Didier by dal cokoliv za jedinou noc s tajemnou exotickou kráskou!

Jenže netuší, že intrikán Franz má svůj vlastní plán, jak zkrotit svou hrdou a krásnou ženu, a právě Didier v něm má hrát hlavní roli. Zdá se, že plavba nebude tak romantická a poklidná, jak si mladý pár představoval...



Hodnocení: Hořký měsíc jsem si objednala při svém posledním nákupu v antikvariátu. Podle obálky a názvu jsem očekávala, že půjde o něco romantického. Nic jsem si předem o knížce nezjišťovala, jen jsem měla v hlavě, že Roman Polanski podle ní natočil film, který jsem ale ještě neviděla. 

Upřímně, neříkám to často, ale fakt lituju, že jsem tuto knížku začala číst. To, co začalo jako nevinné vyprávění o mladé, naivně zamilované dvojici, se opravdu totálně zvrhlo. Nevadí mi v knihách vulgarismy, popisy násilí, ani velmi barvitě popsané sexuální scény, ovšem jak daleko zašel ve své fantazii autor, to musím říct, že na mě bylo moc!

Měla jsem chuť některé pasáže přeskočit, protože to byl opravdu hnus. Něco tak šíleného jsem ještě nečetla - a to už jsem toho za svůj život přečetla fakt hodně...

Dělalo mi velký problém se na čtení soustředit, prostě mě to nebavilo. Postavy mi byly všechny krajně nesympatické, trochu snesitelná byla jen Beatrice, ale i její charakter mě nakonec pěkně zklamal. 

Děj je rozdělený do dvou rovin. Střídají se pasáže odehrávající se v současnosti, a pak jsou tu ty z minulosti, kdy Franz vypráví svůj temný příběh. Velký problém pro mě byl ale v postupné nezáživnosti děje, a šíleně se to vleklo. Nevím, jestli to chtěl autor pozvednout těmi nechutně explicitními sexuálními scénami, ale moc se to nepovedlo.

Trvalo mi skoro týden, než jsem se knížkou přelouskala, a bylo to jen s velkým sebezapřením. Závěr nebyl úplně špatný - dost bizarně propojil všechny čtyři hlavní postavy, ale přišlo mi, že je to dost málo. Tak si říkám, co tím autor zamýšlel? Jestli chtěl čtenáře šokovat, znechutit, nebo přivést k zamyšlení? No já si tedy upřímně odnáším veskrze negativní pocity, a jak jsem poznamenala výše - něco takového jsem fakt ještě nečetla.

Čekala jsem romantiku, ale dostala jsem psychologickou splácaninu, kde se vlastně ten thriller odehrává na samém konci. Kdyby zůstala jen ta romantická pasáž a nezvrhlo se to v to odporné pokračování, bylo by to lepší. A co mi také strašně vadilo, byly stylistické chyby v tisku. Malé písmeno za tečkou, čárky místo tečky, někde chyběla interpunkce úplně, několik hloupých překlepů z tiskárny také nepomohlo.

Nedovedu si teď moc představit, jak asi dopadl film. Na československé filmové databázi má aktuálně osmdesát dva procent, což je opravdu pěkné. Tak možná bude ztvárnění lepší? Bohužel ale nemůžu knížku doporučit, tohle mi prostě a jednoduše nesedlo. 

Dávám celkově třicet procent. Velké zklamání, fakt.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, dávejte na sebe v tomto předvánočním shonu pozor, a hlavně si užijte Štědrý den podle Vašich představ, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Taky se opatruj a přeji Tobě , příteli a Žofce hezké svátky .

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem ráda i za takovou recenzi,i tak si knihu napíšu,kdybych náhodou na ni v knihovně narazila.
    Název zajímavý,ale romantiku už vůbec nečtu.Doma mám hodně knížek na to téma,ale už jsem z toho nějak "vyrostla".
    Eli,přeji Ti hezké Vánoce a šťastný rok 2024

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, přišla jsem Ti popřát hezké vánoční svátky, užij si je a vše nejlepši v novém roce ! Pozdravuju, Lenka

    OdpovědětVymazat
  4. Film jsem kdysi viděl. Byl slušný, ale - z toho, co mi z něj zbylo v paměti - zapomenutelný :-).

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, tak tohle číst určitě nebudu, díky za informaci. Přeji tobě, příteli a samozřejmě i Žofce klidné svátky a hodně moc zdraví do nového roku 🎄

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula