Knižní recenze 439 Panáček z popela

 Autor: Zdenka Hamerová 

Žánr: Thriller, Mysteriózní, Detektivní 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Zora bydlí na malé vesnici s osmiletým synem Robinem v malé panelákové garsonce. Před pár měsíci opustila rodinný dům, který skoro deset let býval jejím opravdovým domovem. Za vše může rozvod s Markem, který proběhl všelijak, ale rozhodně ne v poklidném duchu. Marek si totiž začal románek s Natálií, bývalou Zořinou kamarádkou, a posléze oba zjistili, že spolu chtějí žít. Pro Zoru to byl obrovský šok a rána do srdce, z které se nikdy pořádně nevzpamatovala a pořád to bolí. 

A díky tomu se rozpadla parta přátel, do které patřila i Natálie, ale přesto zůstaly Zorce dobré kamarádky Stella a Vanesa. A Natálie teď pro Zoru zůstala jen Mrchou, jinak jí před ostatními neřekne, a bohužel musí snášet i to, že víkendy tráví její syn s novou macechou a dvěma nevlastními sourozenci... 

Díky tomu, že Zora píše články a povídky do časopisů, má tak svým způsobem velkou volnost a může si rozvrhnout svůj den. Ale přesto jí s hlídáním Robina pomáhají rodiče, a pak se vždycky může spolehnout na milovanou "babičku" Sedláčkovou. Ema Sedláčková sice není Zorčina biologická babička, ale jakoby jí vždycky byla. Už když byla Zorka malá, stará paní jí často hlídala a dívka k ní v dětství velmi přilnula. A i když babička oslavila letos již třiaosmdesáté narozeniny, pořád je plná elánu. 

A právě dnes se Zorka chystá k babičce na návštěvu. Volala, že jí musí něco důležitého říci, takže Robina odpoledne pohlídá máma a Zorka si bude moct s babičkou nerušeně popovídat u kávičky. Jenže když dívka zaklepe na dveře babiččina domu, nikdo není doma. Divné je, že je odemčeno, i pejsek Míša zůstal venku, takže je jasné, že jeho na procházku panička nevzala. Z prohlídky kuchyně je jasné, že babička jedla večeři, žádné stopy po přípravě snídaně. 

A to už je Zorce divné, protože na co si stará paní potrpí, tak to je pravidelná strava. A nikde není ani telefon, ale kabelka i s doklady zůstala na svém místě. Celé je to divné, vypadá to, jakoby babička odešla ve spěchu, nenechala žádný vzkaz, ale co Zorku silně znepokojí je fakt, že tu zůstalo i babiččino oblečení, které si brala ven. Je možné, že se jí mohlo udělat zle a přijela pro ni sanitka, ale to by už nejspíš Zora dávno věděla, jelikož na malé vesnici se nic neutají. 

Tak se alespoň rozhodne pořádně vyvenčit Míšu, pes je celý nedočkavý. A když jdou starou cestou, která vede na pole, najednou Míša začne tahat jako zběsilý. V dálce Zora zahlédne cosi, co vypadá jako hromádka starých hadrů, když však přijde blíž v šoku zjistí, že to je babička! V županu, noční košili a pantoflích, dlaně obrácené vzhůru. Podle úplně ledových rukou a nehmatného pulzu je Zorce jasné, že babička je po smrti. 

Okamžitě volá policii, sanitku, a čeká na místě. Přijede i Zorčin rodinný přítel, Luboš, který pracuje u městské policie. Podle prvotního ohledání na místě činu vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o přirozenou smrt, paní Sedláčková nejspíše dostala infarkt. Jenže to, že byla v noci na poli v naprosto neadekvátním oblečení na konec listopadu, je přinejmenším podivné. 

Zorka začíná pátrat na vlastní pěst v minulosti ženy, která jí byla tolik let nejbližším člověkem. Ačkoliv oficiální verdikt policie zní - přirozená smrt, Zora se s tím odmítá smířit. Když totiž hned na druhý den znovu navštíví babiččin dům, aby si odvedla pejska Míšu k sobě domů, zjistí, že dům někdo velice pečlivě prohledával, poničil nábytek, a navrch odnesl cennosti. 

Při bizarním pátrání Zora narazí na dva dělníky, kteří budou dům vyklízet. A je tu další šok - babička měsíc před svou smrtí dům prodala, a teď tu byla jen na dožití! Zorka si vezme telefonní číslo na jednoho z mužů, sympatického Libora, a náhoda je opět svede dohromady. Pro Zoru jsou důležité fotky, které babička opatrovala a na kterých je i ona sama. 

Co je ale důležité, tak panáček z popela. Ema do zvláštní panenky ve stylu voodoo přesypala popel svého manžela, jenže panáček není nikde k nalezení. A když začne Zorka podrobněji pátrat v minulosti své dávné známé tak zjišťuje, že babičku vlastně vůbec neznala, protože i ona měla svá temná tajemství. 

Některé skutečnosti jsou opravdu znepokojivé a už nejde jen o pravdu - jde o život... 

Hodnocení: Od Zdenky Hamerové jsem již v minulosti četla několik thrillerů, nejvíce se mi líbil velmi sugestivní horor Nářek ze tmy, z této knížky jsem měla opravdu husí kůži a zasloužila by si rozhodně i filmové zpracování. A když jsem tedy uviděla v knihovně tuto novinku, respektive tedy kniha byla vydána vloni, tak jsem po knize s radostí sáhla. 

Název Panáček z popela mi evokoval, nevím vlastně ani proč - že půjde o horor, kde bude hrát hlavní roli voodoo. Tak asi kvůli tomu panáčkovi a zdařilé ilustraci na obálce. Ale nakonec jsem dostala něco úplně jiného, a bohužel nejsem tentokrát úplně spokojená. 

Zpočátku se děj hodně táhnul, nemohla jsem se pořádně začíst a naladit na atmosféru. Zorka najde mrtvou babičku, a pak se dlouho nic pořádného neděje. Jsou tu momentky z běžného života - vykreslení Robina coby zlobivého chlapce, kterého ošklivě poznamenal rozchod rodičů, Zorčin běžný den, přičemž po pracovní stránce toho zrovna moc nedělá, a tak chodí na návštěvy k rodičům, kamarádkám, případně řeší kázeňské problémy syna. 

A pak už je tu ten nešťastný okamžik, kdy Zora najde babičku ležet na poli. Zorce hned nesedí podivné oblečení, a další detaily, které neladí k tomu, že by se stará paní vydala na pole. A prostě nevěří tomu, že šlo o přirozenou smrt. 

Tohle vše zní hrozně zajímavě, ale pořád jsem nevěděla, co to vlastně čtu. Detektivku, thriller, román ze života? Zorka mi jako hlavní hrdinka nebyla moc sympatická, chápu, že si prožila velkou životní změnu, ale tak nějak jsem se nedokázala pořádně do její postavy vžít. Vadily mi i její výbuchy vzteku směrem k synovi, snažila se sice se svými emocemi nějak pracovat, ale bohužel se to ne vždy úplně dařilo. 

A k té zvláštní zápletce. Ono se totiž hrozně dlouho nic pořádného neděje. Ano, babičce někdo vyrabuje dům, zmizí nějaké cennosti, přesto to celé nedává moc velký smysl. Zajímavé bylo pátrání v minulosti, procházení dokumentů, fotografií, a postupné odhalování tajemství, která Ema Sedláčková vlastně měla. 

Co mi hodně chybělo, absence takové té duchařské atmosféry. Z předchozích autorčiných knih mě příjemně mrazilo v zádech, a tady bohužel v tomto ohledu velké zklamání. Takové vleklé vyprávění, spousta dialogů a detailů zde byla nakonec úplně zbytečná, a spíše mi to místy evokovalo román pro ženy než thriller či detektivku. Jak jsem už napsala výše, vlastně pořádně nevím, kam knihu žánrově zařadit, je to hodně rozporuplné. 

Samozřejmě, Zora pátrá na vlastní pěst, snaží se zjistit, co se babičce stalo, kdo a co stojí za její zvláštní smrtí. Chodí po sousedech, a je tu i to klišé, že má u policie známého, takže má spoustu informací z první ruky. A nakonec začne mít dívka pocit, že ji někdo sleduje, v hlavě jí bliká výstražná kontrolka a tak nechybí ani lehká paranoia, ale pořád to nebylo ono. Přišlo mi to vyprávění takové obyčejné, chyběla tomu hlubší atmosféra, a pak ta zápletka s panáčkem z popela nedostala moc prostoru, až ke konci, a samozřejmě to dopadlo tak, jak si čtenář asi přál.

Ale vyřešení celé záhady smrti staré paní mi přišlo hrozně krkolomné, nelogické, a fakt mi to nedávalo vůbec žádný smysl, spíše to bylo pěkně postavené na hlavu. Chápu, že lidé mají v hlavě různé pohnutky, ale... A co musím ještě vypíchnout jako velké mínus, jsou překlepy a chyby v textu. Tohle je něco, co mi při čtení hodně vadí, kazí to dojem z celé knihy, a tady těch překlepů bylo hodně, až to bylo do očí bijící. Na to že jde o českou knihu je to docela smutné 

Dávám šedesát procent a rozhodně můžu doporučit k přečtení autorčiny starší tituly, Panáček z popela byl pro mě spíše zklamáním. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte pěkného počasí a mějte se hezky, Vaše Eliss ♥