Knižní recenze 438 Dům za duhovou zdí

 Autor: Pavel Hejcman

Žánr: Detektivní, Válečný, Mysteriózní, Psychologický 

Mé hodnocení: 100% 

Obsah: Začátek září roku 1964 byl v malé osadě Smrková neobvykle teplý. Babí léto zde v Jeseníkách opravdu pěkné. Smrková je krom pár domečků na samotě i sídlem sanatoria pro duševně choré. Sanatorium bylo přestavěno z bývalého kláštera na několik moderních pavilonů, je tu zvláště oddělení pro alkoholiky, těžké schizofreniky, ale také dětské oddělení, kde se léčí ty nejtěžší případy mentálně retardovaných dětí. 

Smrková spadá do oblasti bývalých Sudet, ale do nejbližšího okresního města Jeseník je to kolem čtyřiceti kilometrů. A tak snad právě toto zapomenuté, bokem ležící místo se stává útočištěm pro lidi s bolavou duší. Příroda je tu drsná, ale krásná, nikde jinde si člověk tak nevychutná západy a východy slunce, jako z vrcholků hor... 

Třicetiletá Radka Dvořáková zde už pár měsíců pracuje jako lékařka, brzy ji čeká atestace, a tak nějak doufá, že si se svým partnerem najde práce jinde. Oldřich Kolář je zde zaměstnán jako zástupce primáře. Jenže další plány přijdou až po Radčině atestaci, zatím oba setrvávají v tomto zapomenutém koutě země, která se pomalu vzpamatovala z války. Původního německého obyvatelstva zde mnoho nezůstala, ale mezi pacienty je jeden takový. 

Starý pacient, asi šedesátník, Franz Moose. který je v ústavním ošetřování už celých třináct let. Podle chorobopisu trpí paranoidní schizofrenií s pravidelnými remisemi a cyklickými recidivami. V posledních třech letech se klidná období prodlužovala a nyní je opět téměř bez příznaků. Ale zdá se, že klidné období pomíjí, jelikož Franz zase podivné příznaky neklidu.

Již v minulosti se dvakrát pokusil o útěk. Franzova minulost je v mnohém nejasná, ale jedná se o bývalého německého válečného zajatce, který za války obstarával pro Goringa z galerií a muzeí vzácné obrazy. Jenže teď, tolik let po válce, se jedná o neškodného pacienta, který často ani neví, kde je a co je vlastně za den... 

Moose sdílí pokoj se schizofrenikem Kozderou, který je po sanatoriu proslulý svými kázáními, ze kterých až nepříjemně mrazí po těle.  Radka má zrovna v tento dusný den noční, přičemž celou noc se nic neobvyklého nestalo. Na oddělení slouží ještě jeptiška, sestra Filiberta, Oldřich a sestra Alena Rýdlová, která udržuje poměr s primářem Holým - což je veřejné tajemství, a už o tom ví i primářova manželka Marta... 

A až kolem šesté hodiny vypukne poplach. Moose zmizel z pokoje - přičemž celý areál byl pečlivě uzamčen, k žádné ztrátě klíčů nedošlo. A bizarní je to, že se jedná již o mužův třetí útěk za celou dobu hospitalizace. Na místo je přivolána policie, což je standardní postup, a o dvě hodiny je jasno. Moose je nalezen asi padesát kilometrů od sanatoria, u nějakého zbořeniska, v ústavním pyžamu a se dvěma průstřely plic. 

Na místo míří kapitán Chrástek se svým podřízeným Marečkem. Sanatorium je samo o sobě velmi ponurým místem, podezřelí jsou samozřejmě z řad zaměstnanců. Jenže tahle vražda nedává vůbec žádný smysl - proč by někdo vraždil Mooseho po třinácti letech, kdy neopustil brány sanatoria? Zdá se, že motivy sahají až do daleké minulosti, a na řadě jsou další, protože vrah se nezastaví před ničím. 

Dům ztracených duší má svá temná tajemství, a nadcházející podzim sebou nese něco hrozivého...

Hodnocení: Dům za duhovou zdí jsem si vypůjčila v knihobudce, a už anotace mi byla jaksi povědomá. A zjistila jsem, že jsem se nemýlila, podle knižní předlohy byl natočen v roce 1967 detektivní film Dům ztracených duší - a toto slovní spojení je několikrát i v knize. A ač je film staršího data, tak nepostrádá až hororovou atmosféru, a je velice věrně se drží knižní předlohy. 

Už dlouho se mi nedostala do ruky takto kvalitní detektivka, miluju staré romány, protože se mezi nimi dá někdy najít opravdový poklad, a tento jsem našla právě v knihobudce. Hned úvod, kdy autor až lyricky popisuje nástup babího léta, to je úplná lahoda. Moc hezky si hraje se slovy, ta atmosféra nastupujícího podzimu, kdy začíná foukat ledový vítr a o slovo se přihlásí deštivé dny, Naprosto odzbrojující. 

K vraždě nedojde hned v úvodu, což kvituji, protože je tu čas seznámit se s postavami a prostředím sanatoria. Celé je to velmi bezútěšné, každý, kdo pracuje v podobných léčebnách, má můj velký obdiv, protože tato práce je bezesporu velmi těžká. A pak samozřejmě prostředí Jeseníků, jen si nejsem jistá, kde má vlastně ležet osada Smrková, protože mi to celé tak ladilo prostorově do obce Bílá Voda, kde je i v současnosti léčebna, a kdysi zde byl klášter. Tak nejspíš osada Smrková je právě zde. 

Hlavních postav je zde několik, nejvíce dostane prostoru kapitán Chrástek a pak také mladá doktorka Radka, kterou pomalu začínají opouštět iluze, které o zdejším prostředí měla. Radka si budovala vlastní štěstí po boku mladého doktora a tak ji dost štvalo to, co se dělo její kamarádce Martě, a sice že ji manžel naprosto nepokrytě podvádí. Vztahy na oddělení byly celkově velmi zajímavé, každou chvíli na povrch vyplulo nějaké tajemství. 

A zločin, vražda naprosto nepochopitelná, protože kdo by vraždil válečného zločince po tolika letech...? Ale pak se začne rozplétat klubko starých zločinů z války, dojde k dalším zločinům, a atmosféra začne ještě více povážlivě houstnout. Tohle je ten typ detektivky, která opravdu mrazí až do morku kostí, a senzitivně naladěný čtenář si ji velmi užije. 

Velmi precizně vymyšlený detektivní příběh, vše to začalo těsně po druhé světové válce, a vlastně se to táhlo dlouhých dvacet let až ke zločinu, ke kterému jednou prostě muselo dojít... Některé staré rány se prostě nehojí tak rychle... Závěr, a osobu pachatele jsem vůbec neodhadla, a nakonec to dopadlo úplně jinak, než jsem čekala. Ale autor to zašmodrchal opravdu zajímavě! 

Opravdu velmi vydařený detektivní příběh, i dnes má rozhodně čtenářům co říci, je tu totiž ten zajímavý historický kontext, druhá světová válka, dostaneme se i do archivů, paráda. Pro mě jakožto milovníka starých detektivek opravdová lahůdka, knížku jsem přečetla jedním dechem, a po dvou předchozích knižních zklamáních velmi pěkně spravení chuti. 

Dnes tedy maximální hodnocení, velká spokojenost, a ještě přidávám odkaz na csfd.cz: 

https://www.csfd.cz/film/4105-dum-ztracenych-dusi/recenze/?page=6

Pokud jste film viděli nebo jste četli knižní předlohu, rozhodně mi dejte vědět! Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji hezký víkend, Vaše Eliss ♥