Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 437 Alice

 Autor: Helena Farníková 

Žánr: Román, Romantický

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Třiatřicetiletá Alice Malá pracuje coby psycholožka, už pár let provozuje vlastní psychoterapeutickou praxi a velmi se jí daří. Do toho ještě učí na vysoké škole psychologii osobnosti, takže má pracovní diář více než nabitý. Ale ranní pondělky si schovává jen pro sebe, užije si pořádnou snídani, poleží si v posteli, a pak jde běhat. 

V osobním životě to nemá Alice úplně jednoduché a růžové. Prošla si už několika románky, tentokrát ale cítí, že je v tom něco víc. Karel je o šest let starší, šarmantní, inteligentní, a navíc velice pohledný. Krom toho vede velkou stavební firmu, což s sebou na druhou stranu nese velké množství různých pracovních cest. Alice je opravdu zamilovaná, celá věc má ale háček. Karel je ženatý, ale s manželkou mu to neklape, jenže spolu mají dvě malé děti. 

Ale Alici zatím stačí, že jí Karel věnuje své večery, a pozdě v noci spěchá domů. Přesto si uvědomuje svou situaci. Krom toho jí dělají většinou společnost nejlepší kamarádky Bohunka s Veronikou. Obě jsou úplný opak - Bohunka je usedlá matka tří dětí, v životě spokojená, zato bezdětná Veronika se schází a rozchází s manželem, přičemž k tomu stačí mít ještě další milence. 

Sourozence Alice nemá, a se svou mámou Radmilou má dost komplikovaný vztah. Matka pracuje jako zubařka, praxi má navíc zařízenou ve vlastním domě, což s sebou nese jak výhody, tak i nevýhody. A právě dnes máma Alici volá a přeje k čerstvým třiatřicátým narozeninám. Radmila se už nemůže dočkat vnoučat, a pořád se snaží dceru popostrčit k tomu, aby si dala život trochu do pořádku. 

Jenže v rámci rodiny nemá Alice úplně vše vyřešeno. Zejména vztah s otcem - skoro dvacet let s ním nemá žádný kontakt, od doby, co od nich odešel. Jenže je tohle opravdu ta správná cesta? Poslední týdny má Alice zrovna v práci dvě zajímavé klientky. Čtrnáctiletá Marika má za sebou problematické dětství, vyrůstá u pěstounů. Marika je v náhradní rodině od svých devíti let, až donedávna se chovala vzorně, ale teď se k menším problémům ve škole přidala i krádež. Dostat se pod slupku mladé, pubertální dívky asi nebude vůbec jednoduché. 

A další klientkou je Jana. Matka dvou malých dětí, která zažívá běžné radosti i starosti, tak trochu tápe v tom, co by od života ještě chtěla. Díky tomu, že její manžel vydělává pěkné peníze, nemusela se po mateřské vrátit do práce. Jenže doma se začíná nudit, přeci jen, děti odrůstají, a tak nějak cítí, že se jí vzdaluje i manžel Pavel. 

Jenže po pár týdnech čeká na Alici obrovský šok. Jana je Karlova manželka - a teď k ní dochází manželka jejího milence na terapie! Tohle všechno převrátí Alicin život vzhůru nohama. Začne pochybovat o tom, zda je tato situace morální, a zda by nebylo na místě okamžitě terapii ukončit? 

Do toho se ale vynoří další problémy v práci, a navíc se Alici stane obří trapas. Na mejdanu v baru s kamarádkami udělá striptýz, a ráno se vzbudí v posteli u cizího muže. Tohle se jí vůbec nepodobá! Radim je úplně odlišný typ mužů, o které má Alice zájem, ale přesto jí tento poměrně drzý floutek něčím pořádně imponuje. 

Jak to nakonec dopadne s Karlem, a najde Alice opravdu toho pravého? Podaří se jí najít si i po letech cestu k otci? A není na místě, aby využila ona sama supervizi - tedy psychologickou pomoc, protože pořád tápe v tom, co od života vlastně chce... 


Hodnocení: Tak tu mám zase něco jiného než detektivku a musím konstatovat, že mi jiné žánry asi moc nesedí. Knihu jsem si vybrala na základě obálky, a pak také jména v názvu, a čekala jsem zajímavou zápletku. Hned v první větě v anotaci je napsáno, že psycholožka potká při sezeních manželku svého milence, tak tohle je opravdu zajímavá situace, že? 

Jenže jsem od knížky dostala něco úplně jiného, než jsem čekala. Styl psaní je čtivý, vyprávěn z pohledu vypravěče, což mi nevadí. Ale úvod, a pomalé vyprávění, to vše je tak zbytečně zdlouhavé, příliš mnoho omáčky, která nemá pro další vývoj příběhu další podstatný smysl. Číst pořád o tom, jak chodí hlavní hrdinka běhat, doma si napouští vanu, k tomu sklenku vína... Ach jo. 

Moc se tu toho dějově nedělo. Jasně, je tu to téma vztahu s ženatým mužem, Alice sice tvrdila, že je hrozně zamilovaná a plánovala s Karlem společnou budoucnost, ale vzhledem k okolnostem mi to nepřišlo příliš reálné, slečna psycholožka měla tedy na očích pěkně růžové brýle! Opravdu si nedovedu představit, že bych měla k někomu takovému chodit na terapie, protože na mě působila příliš nevyrovnaně a nejsem si jistá, zda bych k takovému člověku měla svou důvěru. 

Má to být příběh ze života, ale bylo tu příliš mnoho patosu a nerealistických chování postav, včetně dialogů, protože takhle spolu přece nikdo nemluví. Příběh tak nějak plyne, a mnohdy se opravdu neděje nic moc zajímavého. V Alicině životě se mihne hodně mužů, ale to je tak nějak všechno. 

Chybělo mi tu více napětí, akce, bylo fajn se seznámit s tím, jak to chodí při učení na vysoké škole, a jet třeba velká škoda, že tu Alice více nerozebírá svou práci v psychologické ordinaci. Vlastně se seznámíme jen se dvěma jejími pacientkami, a to bylo všechno. Ona knížka celá taková klouže po povrchu, hlavní hrdinka se pořád točila v kruhu a nedokázala se svým životem něco pořádného udělat, a když už to vypadalo, že našla své štěstí, zase to dopadlo krapet jinak. 

Naprosto průměrný román, vůbec ničím nevybočující z řady. Nenadchne, neurazí, mé pocity po přečtení knihy jsou upřímně nijaké. Dobře se to čte, ale já jako čtenář jsem se moc nebavila. Pro někoho možná příjemná oddechovka, zase kvituji to, že tu není příliš mnoho cukrové romantiky, ale nebylo to úplně ono. Doporučuji jen v tom případě, že hledáte něco velmi pomalého a jednoduchého ke čtení, například na dovolenou, protože se u této knihy opravdu nemusíte moc soustředit. 

Dávám padesát procent a už se zase vrátím ke svým oblíbeným detektivkám a thrillerům. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek června, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Chápu, proč volba padla zrovna na tenhle titul :-) . Já jsem na svou knížku teda ještě nikdy nenarazila .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...