Přeskočit na hlavní obsah

Vánoční (ne)pohoda

 I s odstupem let můžu s klidným srdcem říci, že Vánoce jsem si nejvíc užívala jako dítě. Na tom prvním stupni ve škole, kdy tu ještě ve vzduchu visela jakási poloviční víra v Ježíška, a všechno jsem to vnímala optikou dítěte. U nás byl Štědrý den vždycky fajn, akorát musím konstatovat, že u přípravy večeře se nervózní rodiče vždycky pohádali. Klasicky se to dělo u přípravy řízků. Táta si rád dělal vše podle sebe, a jak se mu začala v kuchyni motat máma, bylo zle. 

A tento nešvar v podobě jakéhosi vánočního napětí, tak ten se už párkrát objevil i u nás doma. A tak si říkám, čím to je? S přítelem se běžně nehádáme, ale na Štědrý den to začne tak nějak bublat, a menší výměna názorů proběhne. 

Tak se dnes pojďme na vánoční svátky podívat z trochu jiného úhlu pohledu - co když nejsou vůbec šťastné a veselé, ale přímo katastrofické? 

Takovou "klasikou" jsou hořící vánoční věnce. My doma nikdy nic nezapalujeme, ani prskavky, tohle mě nebere, nemám ráda vonné svíčky - kouzelnou atmosféru nám už spíše dotvoří hořící kamna. Ale tyhle hořící věci na efekt, to není nic pro mě. A včera hořelo zrovna v Mikulášovicích. Zahořel adventní věnec, a požár se rozšířil i na další vybavení. Problémem je, že lidé zapalují věnce, kde chybí nehořlavá podložka, a také tam jsou věci, které jsou určeny jen k dekoraci, a při kontaktu s ohněm je tu problém. 


Co je naopak změna k lepšímu, že už tolik nehoří na vánoce stromečky. Svíčky a prskavky nahrazují elektrické svíčky. Mimochodem, nevím proč, ale jako dítě jsem se vždycky těch prskavek hrozně bála, tohle mi nedělalo dobře, s hrůzou jsem tu věc sledovala a přemýšlela, jestli něco neshoří. Takže asi tak. 

Podle testu, který dělali v v kontrolovaných prostorách hasiči, stačí pouhé dvě minuty na to, aby se celý prostor octnul v plamenech. Jasně, pokud máme ještě kolem něco extrémně hořlavého - závěsy, případně nějaký jiný vynikající akcelerant hoření, je tu velký problém. 

Ale i na štědrovečerním stole se může skrývat velká nástraha. Kapr - respektive jeho kosti, které dovedou způsobit pěkné patálie. V případě rybích kostí se většinou jedná o drobné, jemné kůstky, které nejčastěji uvíznou v oblasti patrové mandle či kořene jazyka. Pokud je kost viditelná, lze ji svépomocí odstranit, ale v případě spolknutí větších kostí, například drůbežích, je odstranění složitější a může dojít až k operačnímu zákroku. 

Ty kuřecí kosti zase nejsou takovým problémem při vaření. Pokud děláte řízky z kuřecích prsou, tyto části bývají povětšinou vykostěné. Ale třeba do polévky, z kuřecího skeletu, tam se může nějaká kostička zatoulat, to se párkrát stalo i mně, takže vývar pro Julinku vždycky pořádně prohlédnu. Kapra na Vánoce nejíme - každoročně děláme lososa, kapr mi nechutná, a taky z dětství mám vzpomínku, že jsem se bála, že spolknu omylem kost. Fanaticky jsem tedy každé sousto požvýkala co nejvíc, a stejně jsem měla divný pocit. 

A postupem času mi kapr přestal chutnat, jasně, je to klasika na Vánoce, ale za nás doma prostě ne, raději si vychutnám jinou rybu s jistotou, že tam nebude zatoulaná kůstka. 

No a pro lidi, kteří mají problémy se žlučníkem a o Vánocích se v jídle nekontrolují, tak pak dostanou odměnu v podobě ošklivého žlučníkového záchvatu. Před Vánoci se stresujeme, hladovíme, a pak se nacpeme tučnými jídly. Ano, nejvíce žlučníkových záchvatů mívají lidé o Vánocích! Žlučníková kolika se projevuje bolestí pod pravou lopatkou. Zánět žlučníku provází zvracení, horečka, nebo zimnice s třesavkou. 

Je nutné okamžitě vyhledat lékaře, protože třeba i žlučníkové kameny je potřeba operovat, v některých případech je na místě i odstranění celého žlučníku. Já tedy se žlučníkem nikdy problém neměla, ale v průběhu svátků cítím to nepříjemné přejedení, už nechci ani vidět cukroví, bramborový salát, a je mi ze všeho těžko. A pak ještě další jídlo na návštěvách, kdy nechcete ze zdvořilosti odmítnout, a žaludeční patálie jsou tu. 


Od prvního prosince 2025 platí zákaz odpalování zábavní pyrotechniky do vzdálenosti 250 metrů od chráněných míst, kam patří třeba i nemocnice, domovy pro seniory nebo chovy zvířat. A platí to i pro naše Jeseníky, konkrétně pro nejpřísněji chráněná místa. To je dobrá zpráva, protože mnozí neurvalci si myslí, že tady u nás, v zapadlých vískách si můžou dělat co chtějí. Ne, takhle to opravdu není, my tady nežijeme v jeskyních a nehodláme tu trpět jen proto, že se lidi z města neumí chovat.

Nevadí mi ohňostroje jako takové, ale bohužel zvířatům a nemocným lidem tento hluk dělá hrozně zle, a my doma stejně příchod nového roku neprožíváme. 

A pak tu jsou bohužel případy, kdy se pyrotechnika dostane do rukou dětem, nebo lidem pod vlivem alkoholu, a to pak končí v lepším případě lehkým zraněním. V tom horším amputací, popáleninami, nebo poraněním očí. Při nevhodné manipulaci může dojít i k poškození například laku u auta. Tohle se stalo asi před pěti lety sousedce, a samozřejmě nezjistila, kdo jí poničil auto, jelikož byla přes svátky pryč, auto nechala doma před domem, a pak po příjezdu našla takové překvapení. 

Já nejsem zastánce petard a dělobuchů, jako dítě jsem to samozřejmě milovala. Hlavně u babičky ve městě na sídlišti, to jsem nadšeně koukala z balkonu paneláku a užívala si ten rej a rachot kolem. Pro děti je to určitě pěkná podívaná, ale optikou dospělého je to už trochu jinak. Samozřejmě to neplatí pro každého, ale je fajn určitá regulace, protože to prostě škodí lidem i přírodě. 

"Je to barevný a dělá to BUM!" To je asi tak celé. Ani jsem nevěděla, že vstoupil v platnost nějaký takový zákaz, tak jsem zvědavá, jak se to bude dodržovat. Případně i to, jak to bude s vymáháním nějakých pokut a podobně, protože si neumím dost dobře představit, jak to bude fungovat v praxi. 

Další kapitolou samou pro sebe je stres. Pro mnohé je tu pořád jakési dogma, že Vánoce musí být dokonalé, jako z reklamy. Ale ony ty reklamy a fotky na sociálních sítích jsou mnohdy jen falešné pozlátko. A nedělám si Vánoce pro ostatní, abych se ukázala, ale pro sebe. A co na tom, že mám umělý stromeček a nebaví mě ošklivé vánoční kýče? 

Vánoce jsou o pohodě, klidu, rodině, pokoře a zdraví. A i když se něco někdy nepovede, co na tom záleží? Hlavně, že jsme všichni zdraví a spolu, ne? Ta vánoční pohoda je totiž v maličkostech...

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte předvánoční čas v klidu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Petardy nesnáším . Všechna města okolo u nás už tu vyhlášku ohlásila , jen u našich stále nic . Doufám ,že je to závazný pro všechny . Takový to pohádání se 24 . 12 . znám taky . Lidi jsou asi takový nervóznější . Přeji , ať to letos máte doma jen fajn :) .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak chřipka...

 ...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...