Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 415 Znamení démona

 Autor: Sarah Rees Brennanová 

Žánr: Fantasy, Pro mládež 

Mé hodnocení: 70% 

Obsah: Nick a Alan, sourozenci Reevesovi jsou studenti střední školy, žijí v anglickém městečku Exeter a na první pohled to jsou normální, ještě trochu pubertální kluci. Jenže za jejich pohodovým zevnějškem se skrývají velká tajemství. 

Chlapci žijí s matkou, kterou úzkostlivě skrývají před okolním světem. A také proto si vždy vybírají velké, rozlehlé domy, nejideálněji co nejvíc vzdálení od nejbližších sousedů. Reevesovi totiž nejsou normální rodina. Daniel, otec obou chlapců, před několika lety zemřel při útoku démonů. A jejich matka, Olivie, je od té doby tak trochu psychicky labilní, což lze ale přičíst i tomu, že je mág - má schopnosti, se kterými se narodila, ale vlivem jejího stavu už je nedokáže pořádně ovládat. 

A proto trpí častými záchvaty vzteku, při kterých ničí věci a vše kolem sebe, k čemuž samozřejmě používá své nadpřirozené schopnosti. A právě kvůli Olivii jdou po rodině Reevesových démoni - chtějí Olivii zavraždit. 

Nick je o dva roky starší než Alan, nedávno oslavil šestnácté narozeniny, a při rozhodování se řídí chladnou logikou než city. Alan je úplný opak - ten je velmi citlivý a dovede se vcítit do pocitů ostatních, a snáz si hledá přátelé. Nick má sice taky "přátelé," ale patří mezi ně vyhlášení rváči a průšviháři, z kterých mají ostatní respekt. Nick ostatně rád sám také rvačky začíná, a krom toho má i problémy s učením - těžká dysgrafie z něj nedělá zrovna premianta. 

A do toho všeho musí chlapci skrývat své schopnosti. Zrovna teď ale řeší velký problém. Znenadání se jim v kuchyni objevilo hejno krkavců, což znamená jediné - démoni jsou jim na stopě - sice  se jim podařilo zneškodnit mága, ale i tak to znamená velké problémy. Odklidit mrtvolu je, jak se zdá, ta nejmenší starost. Zcela nečekaně se totiž objeví Alanova spolužačka Mae se svým mladším bratrem Jamiem. A je jasné, že nepůjde jen o zdvořilostní návštěvu. 

Jamie měl totiž v noci zvláštní sen, ve kterém viděl démona v ženské podobě. A další den se mu na noze objevila divná značka. A protože se po škole tak nějak veřejně ví, že sourozenci Reevesovi se zajímají o okultní věci, rozhodli se je sourozenci navštívit. 

Nick se rozhodne značku prozkoumat. A když uvidí Jamieho nohu, strne. Ten kluk k nim přišel se znamením třetího stupně! První stupeň znamená, že démoni mohou oběť sledovat. Druhý stupeň představuje bránu, skrz kterou se démoni mohou dostat dovnitř, a třetí, tak ten znamená, že někdo bude muset zemřít... Buď ten, kdo nese znamení, nebo někdo v kruhu mágů, kteří démona vyrobili. 

Nick by nejraději oba poslal pryč, ale Alan je razantně proti. Mae má rád, a musí Jamiemu pomoci! Ten, kdo má na sobě znamení, začne velice brzy pociťovat jak fyzické, tak i mentální - postupnou proměnu osobnosti, která ztratí všechny známky lidskosti. 

Takže se zdá, že sourozenci se budou opět stěhovat, a navíc k sobě dostanou ještě dva nezvané návštěvníky. Bude potřeba navštívit Goblinní trh, což je místo, kde se setkávají kouzelníci a lidé se zvláštními schopnostmi, a tam by se mohl najít někdo, kdo by byl schopen za úplatu Jamieho znamení zbavit. 

Jenže vše se ještě více zkomplikuje, když Nick zjistí, že před ním jeho bratr Alan cosi temného skrývá, a začíná se ukazovat, že těch tajemství bude mnohem více. Podaří se Jamieho zachránit, a najdou k sobě sourozenci znovu cestu? Někdy totiž není jednoduché rozpoznat, v kom se skrývá démon, který se začne drát do popředí! 


Hodnocení: Teď ve vánočním čase jsem se rozhodla přečíst si něco jiného, žádnou detektivku ani krvák, ideální by byl nějaký vánoční příběh, ale nic takového doma aktuálně nemám, takže volba padla na Znamení démona. Knížku už mám doma delší dobu, koupila jsem ji předloni na bazárku knih vyřazených z knihovny, ale až dosud jsem se k ní nedostala. 

Anotace na přebalu byla na můj vkus příliš strohá, takže jsem to tady trochu rozvedla. Omlouvám se, jestli to působí lehce nepřehledně, ale on ten příběh tak vlastně začíná, jsme vrženi do akce, seznámíme se s novými postavami. 

Akorát mi chyběl nějaký trochu více vysvětlující úvod, takhle to působilo, jako bych začala číst někde v půlce, a přitom to byl začátek. A ono je toho na vysvětlení docela dost - magie, chránící amulety, znamení, démoni, mágové... Paradoxně mi ale hrozně sednul styl vyprávění, přišlo mi to takové příjemné, atmosférické, a jde prostě znát, že knížku psala mladá holka.

Příběh není moc složitý, nechybí ani romantické scény, které nejsou ale nijak kýčovité, a pak samozřejmě hlavní hrdinové! Alan je tady ten dobrák, Nick jeho přesný opak, až mě ta jeho emoční apatie rozčilovala, působil na mě hrozně studeně, takového člověka bych v reálu opravdu potkat nechtěla. 

Líbil se mi i výběr lokací, věčně zamračená Anglie - podíváme se i na magické Stonehenge! Co musím ale vytknout, tak ty věci okolo magie, čarovných kruhů a i těch znamení, bylo to na můj vkus podáno trochu moc složitě, a bylo dost těžké se v tom zorientovat, ale zase, je to fantasy, tam se může přeci stát vlastně úplně všechno, ne? Nejvíce se mi líbily magické tance, kdy se bylo možno spojit s démonem, jen škoda, že tu nebylo víc věcí ohledně ochranných amuletů. 

Jak už jsem zmínila, příběh není moc složitý, ale na závěr tu jsou zajímavé a šokující zvraty, týkající se hlavně Alana a Nicka, což ovlivní i jejich další vztah. A na závěr musím ještě vyzdvihnout moc pěkné ilustrace od Lucie Rusalky Netíkové, opravdu pěkné, a dotvářejí atmosféru knihy. 

Nenáročné čtení, teď přes svátky, pro mě příjemné překvapení, dávám sedmdesát procent, akorát je velká škoda, že nejsou dosud přeložena pokračování, což zmiňovali i uživatelé na cbdb.cz. Tentokrát se mi knížka opravdu přesně trefila do vkusu, něco takového jsem potřebovala. 

Užívejte poslední dny roku v pohodě, děkuji Vám za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...