zomablog

 Dvě podobně znějící slova - samota, osamělost, a přesto je jejich význam pro nás zcela odlišný. Samota je dobrovolný stav fyzické samoty, zatímco osamělost je negativní emoční stav způsobený pocitem nedostatku spojení - paradoxně k němu může dojít i v davu, a nebo bohužel i v partnerském soužití, kdy ač člověk žije se svým druhem pod stejnou střechou, stejně se cítí beznadějně sám.  Samota je pro mnohé z nás často vítaným zdrojem odpočinku, relaxace a může být v dobře dávkovaném množství prospěšná. Jsou dokonce životní situace, které je lepší vstřebat v klidu a o samotě. Ale pocit osamělosti může být často zdraví škodlivý, a dokonce také nebezpečný.  Já jsem povahou silný introvert a samotu mám ráda. Teď si jí tedy moc neužívám, ale i když jsme doma samy jen s Julinkou, nevadí mi to. A necítím se ani na mateřské nijak osaměle - chodíme teď s Julinkou do mateřského centra Krteček, kde je společnosti někdy až moc, a tohle je pro mě opravdu vítaným zpestřením.  Odjakži...

 Na světě najdeme pořád spoustu míst, která mají právem či neprávem jakýsi punc tajemna a přitahují milovníky záhad a paranormálních jevů. A jedním z nich je i  francouzská hora Pech de Bugarach, která se nachází na území stejnojmenné obce, ale článek bude pojednávat o hoře, nikoliv o městečku, takže budu psát zkráceně jen Bugarach.  Hora měří 1230 metrů, pro geology je to hotový poklad, jelikož zde došlo ke kernému přesmyku - což je vlastně taková fraktura, svého druhu geologická porucha, a je to opravdu velká vzácnost. Turisté zde mohou projít zajímavým skalním oknem a také spatřit nádherný vodopád, z vrcholu se pak nabízí kruhový výhled.  Ale milovníky záhad zde táhne jako magnet něco trochu jiného, než krásné výhledy na lesy a krajinu. Byly zde nalezeny stopy po osídlení již ze středověku, hora hrála důležitou roli i v duchovním systému templářských rytířů, kteří ve třináctém století působili v oblasti Languedoc. Podle některých historiků se zde někde v blízkosti...

  Autor: Bernard Minier Žánr: Detektivní, Thriller Mé hodnocení: 70% Obsah: Poručice Lucia Guerrerová právě v Galicii spolupracuje se svým kolegou Ariasem na případech podivných vražd. Poslední a třetí v řadě, dvaadvacetiletá Vera Saéz Lourová, byla nalezena na pláži, a jako příčina smrti se jeví nůžky zabodnuté do krční tepny. Vedle mrtvoly, jako v předchozích dvou případech, nechybí sítko, růženec a tři hlavičky česneku - což je jakýsi druh rituálu, kterému se přezdívá vzduch. Vzduch je jakýsi druh "nepohody," únavy, neviditelné tíhy na ramenou.  Ženy spojuje věk kolem dvacítky, a pak také sociální poměry - všechny vstávají velmi brzy ráno, a pospíchají, aby za minimální mzdu dělaly těžkou práci. Jsou takříkajíc nenápadné, neviditelné, přesto si je neznámý vrah vybral. Stop je málo, a náhodný svědek, kterému je deset let, tvrdí: "Viděl jsem na pláži Slendermana..."  Lucia se pustí i s Ariasem do pátrání, a ještě téhož dne se octne pachateli na stopě, je dokonce př...

 Konspirační teorie jsou mnohdy opravdu vděčným zdrojem pro velkou základnu čtenářů a milovníků všeho neuvěřitelného a podivného. Ale některé teorie, které kolují po sociálních sítích, jsou vyloženě k smíchu, a je až bizarní, čemu všemu jsou lidé schopni uvěřit a na co se dají nachytat. Ale zase - jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu!  Ovšem některé teorie mohou být i nebezpečné, a ukázalo se to docela nedávno, když vypukla pandemie koronaviru. Mimochodem - podle některých toto onemocnění vůbec neexistuje, ale někteří se neštítili šířit informace o tom, že vojáci budou střílet do neočkovaných dětí, které se budou chtít dostat na dětské hřiště, případně budou střílet do neočkovaných lidí. "Populární" se stala také teze, že v očkovacích vakcínách proti tomuto onemocnění kolují nanočástice, které způsobují změny v DNA lidí, a jistě by se našly mnohé další.  Zrovna u tohoto onemocnění to mohlo mít pro někoho i následky, pokud člověk s oslabenou imunitou šel díky konsp...

 Minulý týden bylo málo slunečných dnů, a teď to taky za moc nestojí, konec října s sebou krom změny času nese i pořádné plískanice. Včera od rána tak hrozně foukalo a bylo studeno, sice svítilo slunce, ale moc tepla už celkově nedává. Ale prý by mělo přijít ještě nějaké menší oteplení, ale jde vidět, že příroda už se chystá na příchod zimy. Co teď všude kolem popadalo listí, ještě jak foukalo, tak to tomu také pomohlo, někde už jsou stromy téměř holé.  Ale pořád jezdíme na procházky, i když prší, na kočárek dám pláštěnku a jedeme. Alespoň na hodinku vždycky do města, pak k nám nakoupit, a pak vařím oběd, uklízím, a v mezičase si hrajeme. Julinka teď přes den moc nespává, zřídka si po obědě na chvíli schrupne, případně usne v autobuse, ale cestou domů se už zase vzbudí. Zato v noci spí opravdu krásně, vzbudí se maximálně jednou, a to si třeba jenom cucne mlíčka, přebalím, a zase spí.  V pondělí jsme zase byly ve městě, chodím vždycky do knihobudky, podívat se co je nového...

 Snad každý z nás zažil v životě chvíle, kdy mu není úplně hej, a pro citlivější povahy nemusí být jednoduché si s tím poradit sám. Já jsem povahou silný introvert, nemám moc blízkých přátel, a než si někoho pustím k tělu, dlouho mi to trvá, musím člověka pořádně poznat, než mu opravdu uvěřím. A protože v roce 2013 se tehdy spolu s nástupem na novou školu prohloubily moje úzkosti a já se necítila dobře v novém třídním kolektivu, nemohla jsem se pořádně přizpůsobit školnímu režimu a prvák na učňáku byl pro mě peklo, rozhodla jsem se vyhledat psychologa.  U nás ve městě sídlí Centrum duševního zdraví na poliklinice, tak jsem se tam šla zaregistrovat. Sestra se mnou prošla podrobnou rodinnou anamnézu, ptala se mě na závislosti a další věci, a vypsala mi kartičku s termínem. Ani jsem pořádně nevěděla, koho mi přidělili, protože až později jsem zjistila, že psychologů je tu celá řada, většinou to byly tedy ženy, muž tu byl jen jeden.  Tak jsem chodila na terapeutická sezení k ...

  Autor: J. P. Delaney Žánr: Thriller, Mysteriózní, Psychologický  Mé hodnocení: 70% Obsah: Napište prosím seznam všeho, co považujete ke svému životu za nezbytné.  Najít v Londýnské prestižní čtvrti skvělé bydlení vyloženě za hubičku není jednoduchý úkol, a pro mnohé nedosažitelný sen. Ale zvláštní dům na Folgate Street nestojí měsíčně i s náklady za energie tolik, ale není zase jednoduché se do něj dostat. Jedná se o mistrovské architektonické dílo - minimalistický design ze světlého kamene - jsou z něj zdi i podlaha, takže se na první pohled zdá, že stěny plavou ve vzduchu.  A co je zarážející - všude je podivné prázdno. Židle, stůl, pohovka, to vše je velmi elegantní, ale chybí takové maličkosti, jako jsou vypínače, zásuvky, a hřejivé drobnůstky, jako třeba proutěné košíky, poličky, obrázky na zdech, které dělají z domu to místo, kde se cítíme skutečně doma. A pokud se zájemce rozhodne, že chce v domě bydlet, musí krom klasické smlouvy podepsat i speciální smluvn...

 Spousta z nás má coby nejkrásnější rostlinu zafixovanou růži. A to zcela právem, už po několik století má v našem životě nezastupitelné místo. Která z dívek a žen není nadšená, když dostane od svého milovaného růže? Jejich jedinou vadou na kráse je to, že tato krása je pomíjivá, květiny uvadnou, láska přetrvá...  Poslední archeologické výzkumy dokládají existenci růží už před celými 35 miliony let. Starověcí Egypťané považovali růži za symbol bohyně Isis - ta byla uctívána jako bohyně magie, léčení, mateřství a plodnosti. Zato v antickém Řecku a Římě symbolizovala lásku a krásu, které ztělesňovala Afrodita. Řecká básnířka Sapfó označila růži za královnu květin, a tak se jí přezdívá dodnes.  Ve středověku se růže dostaly do Evropy především zásluhou křižáků, kteří je přivezli ze svých výprav na Blízký východ. V Číně a v Japonsku vznikly první kultivary - tedy šlechtěné růže, a v osmnáctém století docházelo k prvnímu křížení asijských a evropských odrůd.  Každý zkušen...

 V minulém deníčkovém článku jsem se zmiňovala o zvláštních příznacích jakési "virózy," se kterou jsem byla u doktorky. Motání hlavy, šumění v uších, průjem, a tak mě doktorka pro jistotu poslala na krev, jestli je všechno v pořádku. Hned minulý týden v úterý mi přišly esemeskou výsledky, a všechno mám v normě. Tak mám radost a hrozně se mi ulevilo, protože ve mně byla malá dušička. Teď už je mi fajn, všechny ty příznaky zmizely po pár dnech, za což jsem ráda.  Mohla jsem si tedy užít podzimní knižní bazárek, ten se koná dvakrát ročně, na jaře a na podzim, a pokud to jde, vydám se obohatit své knižní zásoby. Po pečlivé prohlídce se tu dají nalézt opravdové skvosty, každá knížka stojí deset korun, časopis pětikačku, takže paráda. Julinka byla se mnou, a byla zase moc hodná, za což jsem ráda. Pro Julinku zase nějaké pohádky a naučné knížky o zvířátkách. Kniha plná zvířátek obsahuje krátké říkánky, které jsou navíc doplněné krásnými ilustracemi Josefa Lady. A kraví knížka je ten...