V minulém deníčkovém článku jsem se zmiňovala o zvláštních příznacích jakési "virózy," se kterou jsem byla u doktorky. Motání hlavy, šumění v uších, průjem, a tak mě doktorka pro jistotu poslala na krev, jestli je všechno v pořádku. Hned minulý týden v úterý mi přišly esemeskou výsledky, a všechno mám v normě. Tak mám radost a hrozně se mi ulevilo, protože ve mně byla malá dušička. Teď už je mi fajn, všechny ty příznaky zmizely po pár dnech, za což jsem ráda.
Mohla jsem si tedy užít podzimní knižní bazárek, ten se koná dvakrát ročně, na jaře a na podzim, a pokud to jde, vydám se obohatit své knižní zásoby. Po pečlivé prohlídce se tu dají nalézt opravdové skvosty, každá knížka stojí deset korun, časopis pětikačku, takže paráda. Julinka byla se mnou, a byla zase moc hodná, za což jsem ráda.
Pro Julinku zase nějaké pohádky a naučné knížky o zvířátkách. Kniha plná zvířátek obsahuje krátké říkánky, které jsou navíc doplněné krásnými ilustracemi Josefa Lady. A kraví knížka je tenoučká, je tu spousta zajímavostí o kravách, a na konec je tu pohádkový příběh.
Dvě postarší detektivky - Václav Erben a jeho kapitán Exner je milovaná klasika, a od Evy Kačírkové jsem kdysi také nějakou knížku tuším četla.
Kniha Ta přede mnou podle anotace slibuje thriller, aktuálně mám tedy knížku rozečtenou, musím říct, že je opravdu v bezvadném stavu, skoro jako nová, žádné razítka z knihovny, a ještě voní novotou, takže ji ani nejspíše nezařadili do fondu. Jsem zatím na začátku, ale zatím se u čtení bavím, tak uvidíme, jak to půjde dál!
Knihy od Nory Robertsové, respektive tedy série pod pseudonymem J. D. Robb mě hodně baví. Bohužel ale u nás v knihovně jich moc není, takže po Smrtícím rituálu jsem hned s radostí sáhla. Detektivky s poručíkem Evou Dallasovou a její svéráznou kolegyní Pebodyovou mě hrozně baví.
Případ pro Madison: Záhadná zmizení je detektivkou pro mládež. Madisonin táta pracuje jako policista a právě dostal nový případ. Někdo byl obviněn z vraždy místní učitelky! Zvláštní je, že se zatím nenašlo tělo, jak může tedy policie vědět, že žena už nežije? Druhý den se Madison dozví, že zmizela i její kamarádka Ann, a proto se pustí do pátrání na vlastní pěst!
Na nové knížky se už moc těším, snad si na čtení najdu po večerech více času, ale teď na podzim je na to ideální čas. Včera se zase udělalo po těch otravných lijácích a zamračeném počasí hezky, což se mi hodilo, protože jsme jely do města, zase do knihovny, tentokrát dát nějaké malé Julinčiny oblečky na burzu oděvů. Ráda ty oblečky dám zadarmo, protože mě také spousta lidí obdarovává, a tak by mi přišlo nefér za to něco chtít, a hlavně jsem ráda za uvolněné místo ve skříni!
Slepice nejsou u nás na vsi ničím výjimečným, ale když se takto drze sluní těsně u krajnice, to už lehce neobvyklé je. U autobusové zastávky na trávě jsou zcela běžně, velké hejno, které stále utíká sousedům, a chodí i do silnice, přes silnici, Julinka na ně vždycky kouká a směje se jim, má je ráda. Upřímně, nerozumím lidem, co si pořídí zvířata, a pak se o ně pořádně nestarají a nechají je běhat volně po celé vsi.
V minulém článku jsem psala o Denym, který u nás byl zase každý den. Utíkal přes kopec rodině, která vlastní hospodářství, mají hodně zvířat, a jelikož sousedům hárala fenka, tak ho to k nám vábilo. Minulý týden v sobotu tu byl ještě v osm večer - šla jsem vynést ještě takhle pozdě plenky a on si vesele běhal u mostu.
Ale nejspíš si někdo z místních na toho psa stěžoval, protože v neděli ráno přijela rodinka, psa si naložili do auta a od té doby tu nebyl. Je mi toho zvířete líto, očividně se o něj moc nestarají, když jim je jedno, že celý den nežere, pije vodu z potoka a vrátí se až večer. Smutné.
Julinka už je na nožkách čím dál více jistější, už neberu ven ani chodítko, a hrozně ji to baví. A jakou má radost ze svých krůčků - zatleská si, řehtá se, když vidí, že mám radost. Samozřejmě ještě padá, ale vždycky se snaží zvednout, a když jdeme domů nebo vidí, že ji dávám do kočárku, řve a vztekle kope nožičkama, protože chce přece chodit sama!
Už se moc těším, až spolu budeme chodit nakupovat, do knihovny a na procházky, objevovat svět, ráda bych se kočárku zbavila co nejdřív. Sousedka má tříletou holčičku a už více než půl roku ji vůbec nevozí, ale asi je každé dítko jiné, vím i o maminkách, co vozí zdravé pětileté děti v kočárku, přitom chodit můžou, tak to mi připadá už trochu ujeté.
Když to jde, tak po cestě třeba z obchodu Julinku vytáhnu na chvíli z kočárku. Kousek od domu máme odpočívadlo s posilovacími stroji, tak jsme si spolu celé prošly, Julinka si našla šišku, hrozně ji zajímaly prašivky rostoucí opodál. Je krásné sledovat, jak si Julinka užívá pohled na svět, pro nás to jsou obyčejné věci, ale pro takové miminko je všechno úžasné a fajn.
Skoro každý den se jezdíme dívat na ovečky, Julinku to prostě strašně baví, zvířátka, má ráda kočky, pejsky, příští rok navštívíme zoopark, tam se jí bude moc líbit.
Dneska už se zase ochladilo a vypadá to na déšť, ale snad ještě pár hezkých podzimních dní bude a užijeme si pěkné procházky.
Užívejte si říjnové dny a atmosféru podzimu, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Jsem ráda ,že to dopadlo s tou zdravotní záhadou dobře . Julinka je moc šikovná , já se teda vozila v kočárku ještě v 8 , ale u mě to je samozřejmě jiný . Na vozík jsem přesedlala docela pozdě , ale v tý mojí době ještě nebyl takovej výběr dětských vozíků . Někdy je lepší , když si pejska někdo odveze , věřím, že mu na novým místě bude líp . Mějte se hezky .
OdpovědětVymazat