Plynové lampy (1944)

 Filmy pro pamětníky si sem tam pustím, ale většinou jen ty československé, zahraniční noir-filmy moc nevyhledávám. Ale v sobotu jsem tak ráno listovala televizním programem, vždycky si projdu rubriku filmových tipů, a zaujal mě právě film Plynové lampy. Mysteriózní thriller z roku 1944, kde se v hlavních rolích představí Ingrid Bergman a Charles Boyer. 

A jelikož nejsem úplný filmový analfabet, jména mi byla povědomá, a krátká anotace v programu mě nalákala. Film měl začínat ve dvanáct v poledne, dost mě zarazilo, že tak brzy, na takový film bych tipovala jedenáctou večer, ale vlastně proč ne, když je to pro pamětníky. Nakonec jsem si film pustila později, ze záznamu, když Julinka spokojeně chrupkala v postýlce. 

Mladá, bohatá a krásná Paula se provdá za pianistu Gregoryho. Zdá se, že oba jsou šíleně zamilovaní. Paula dokonce už ani samou láskou nemůže zpívat - dříve vynikající operní zpěvačka teď nedokáže dát do svého zpěvu duši. A láska je velkou hojivou medicínou pro Paulinu bolavou duši - před pár lety zemřela teta Alice, která dívku vychovávala. 

Novomanželé Antonovi se rozhodnou přestěhovat do londýnského domu, kde Paula kdysi s tetou bydlela. Jenže teta Alice zde byla zavražděna - jakýmsi škrtičem - vraha se nepodařilo vypátrat. Paula má strach z něčeho neurčitého, ale co by se mohlo stát? Dům je jejím dědictvím, vyrostla v něm - a navíc Gregory si vždycky tolik přál bydlet na náměstí! A dům číslo devět je opravdu nádherný, i když vyvolává trochu ponurý dojem. Přeci jen, téměř deset let v něm nikdo nebydlel...

Je tohle opravdu ideální místo, kde začít líbánky? Gregory se rozhodne, pro klid Pauliny duše, zabednit vchod na půdu a ještě předtím tam odstěhovat všechny věci, které jsou k nepotřebě. 

Gregory se rozhodne přijmout kuchařku Elizabeth a mladou, extravagantní posluhovačku Nancy. Přeci jen, dům je velký, a Gregory chce, aby Paula měla klid a pohodlí. Jak oběma novým pracovnicím vysvětlí, paní je tak trochu psychicky labilní. Je Paula ve stresu z nového prostředí, nedávné svatby a ze své nové úlohy vdané paní? 

Ono se opravdu zdá, že Paula není ve své kůži. Najednou začíná zapomínat, dokonce ztratila brož, která patřila Gregoryho matce. I Nancy má pocit, že paní je tak trochu divná. Třikrát jí říká stejnou věc, a tvrdí, že samy od sebe zhasínají plynové lampy, ačkoliv se jich nikdo ani nedotkl. 

A co ty kroky, co Paula slýchává, když je sama doma? Gregory má totiž hodně práce, chodí na pochůzky a často se zavírá sám ve své pracovně. Sousedé si všímají, že Antonovi jsou tak trochu podivínští. Paní domu nikdy nechodí ven, a když už se jednou oblékla a stála ve dveřích, hned zase utekla dovnitř. 

Gregory má o svou ženu vážné starosti. Zapomíná čím dál víc, ze zdí mizí obrazy, a Paula má pocit, že na ni v noci někdo mluví. Jenže co se skrývá pod zdánlivě dokonalou fasádou krásného manželství? Kdo zhasíná plynové lampy? Je to celé jen Paulin přelud, nebo se tu děje něco děsivého...? 

Děj se zdá na první pohled prostý, v lecčems předvídatelný, ale přesto ve mně zanechal opravdu hluboký dojem. V dnešní době, plné béčkových thrillerů na podobné téma, je tohle opravdový klenot. Hned od začátku mě zaujala temná, pochmurná atmosféra snímku. 

Novomanželská idylka vezme záhy za své. Je to ale domem, straší tu snad, nebo se Paula propadá do hlubin šílenství? Nebo je to ještě úplně jinak? Herecké výkony jsou prostě brilantní. Ingrid Bergman je prostě skvělá - to šílenství jí úplně svítí z očí - a Charles Boyer jako milující manžel, který ale svou ženou umně manipuluje. 

Ale kdo tedy zhasíná plynové lampy a chodí po půdě, která je zatlučená prkny, aby na ni nikdo neměl přístup? Paula si myslí, že už neví, co dělá, a prosí svého muže, aby na ni byl hodný... A služebnictvo se k paní domu taky nechová zrovna přátelsky. Nebo tedy Paula má ten dojem. Zde musím vypíchnout Nancy, kterou skvěle ztvárnila ve svém debutu Angela Lansbury. 

Tato herečka se i u nás proslavila hojně reprízovaným detektivním seriálem To je vražda, napsala, kde roky hrála roli všetečné spisovatelky Jessicy Fletcherové, která pátrá po vrazích na vlastní pěst. Ale tady je úplně jiná, a já byla překvapená, jak ve svých devatenácti letech skvěle zahrála roli drzé služebné Nancy. Opravdu skvělé. 

Ale ony všechny herecké výkony jsou skvělé. Hodně se tu hraje na psychologickou strunu, spolu s hlavní hrdinkou se propadáme do tenat šílenství, a už vlastně pořádně nevíme, čemu máme věřit. To vše navíc podtrhuje temná atmosféra Londýna, navíc jak je snímek černobílý, celé je to opravdu pochmurné až hororové. 

Ano, opravdu je film v mnohém předvídatelný. Ale dovedu si představit, že v roce 1944 musel být pro diváky naprostou bombou. Navíc ty herecké výkony jsou perfektní - Ingrid Bergman a její hysterické záchvaty strachu a paniky, to opravdu brilantní. V podstatě celou dobu jsme jen ve starém domě, což jen dotváří klaustrofobní atmosféru, a celé je to nesmírně realistické - až nepříjemně. 

Rozuzlení jsem tak nějak očekávala, přesto je tu ještě jedna psychologická scéna, na úplný závěr, kdy se Paula octne pod silným tlakam.

A je opravdu znát, že pro dobrý thriller není ani zapotřebí nějakých extra efektů. Stačí starý dům, tajemné zvuky, zhasínající plynové lampy a občasné zaševelení větru, to vše doplněné hustou londýnskou mlhou. 

I s ohledem na dobu vzniku bych dala pěkných pětaosmdesát procent. Tak starý film, a přesto se některým dnešním filmům s podobným námětem nemůže rovnat. Tady jde opravdu vidět velký kus filmařské práce.

A co Vy? Viděli jste Plynové lampy? Máte rádi filmy pro pamětníky? Máte nějaké oblíbené filmy staršího data, kterési nikdy nenecháte ujít v televizi? Líbil se Vám tento film? Máte rádi filmy, kde se hraje na psychologickou notu, a tak se prohlubuje napětí? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥