Obsah: Arnošt Vašíček patří mezi přední české záhadology a badatele zabývající se věcmi mezi nebem a zemí. Napsal nespočet knih, podílel se i na dokumentárních sériích z dílny České televize.
Tajemné fenomény se zabývají zejména mimozemšťany a UFO, ale občas se octneme i v jiných sférách. V roce 1977 v městečku Dover sedmnáctiletý William Barlett projížděl se svými dvěma kamarády Farmářskou ulicí, když na zídce spatřil pohyb. Na první pohled nic neobvyklého - pes, nebo kočka? Ale když se auto přiblížilo, všichni v autě spatřili "nezemsky" vypadající stvoření. Nepřiměřeně velká hlava bez vlasů, kde byly vidět jen velké, svítící oranžové oči.
Hubené paže a nohy byly opatřeny útlými prsty. O dvě hodiny později na tvora narazil patnáctiletý chlapec. Tehdy už byl v hustě zalesněné oblasti, kolem potoka. Chlapec se chtěl podívat, co je to vlastně zač, ale když se o něco přes metr vysoká postava vztyčila a chlapec ji uviděl. O půlnoci tvora na stejném místě spatřila sedmnáctiletá dívka.
Lidé se nejprve domnívali, že je to opice, ale popis těla tomu vůbec neodpovídal. Místa, kde byl tvor spatřen, se nacházela v úseku dlouhém dva kilometry, a vždy to bylo blízko vody. Případem se zabýval i kryptozoolog a došel k závěru, že celá oblast je již od sedmnáctého století spojována s podivnými jevy - tyčí se zde skála, kde byl pozorován údajně samotný Satan. Další zvláštní shoda je, že skála se jmenuje Polka - původní název zněl ale Pooka, což znamená goblin - tedy skřet.
Podivné jevy se nepodařilo žádným racionálním způsobem vysvětlit - vžila se pro nej přezdívka Démon z Doveru...
Co viděl starozákonní prorok Ezechiel? O jednom ze svých "výletů" na nebesa píše toto: "Nad hlavami bytostí (cherubínů s křídly) bylo cosi podobného klenbě jako třpyt oslňujícího křišťálu rozepjatého nahoře nad jejich hlavami." Mohlo jít o popis létajícího talíře?
V roce 2003 došlo k nálezu podivné mumie na okraji pouště Atacama. Ta byla uložena v koženém pouzdře, zabalena v bílé látce. Měřila pouhých patnáct centimetrů, a byly na ní zbytky mumifikované kůže.
V roce 2018 přišel profesor ze Stanfordovy univerzity se závěrem, že velikost mumie odpovídá plodu v pátém měsíci. Kosti ale vykazovaly staří šest až osm let! Šlo o kosti děvčátka, které bylo navíc postiženo darwinismem, a objevil celkem 54 mutací, které způsobily bizarní vzhled kostry!
Jiní odborníci tvrdí, že dívka byla postižena trpasličím syndromem, ale tomu zase neodpovídá délka končetin. Kostra má plně vyvinuté zuby, což vyvolává další otázku - šlo o kojence, nebo dospělého jedince?
Jednoznačné není ani stáří kostry. Dle některých zemřela v sedmdesátých letech minulého století, podle dalších je kostra stará minimálně pět set let... Trpěla dívka opravdu nějakým postižením, nebo jde o kostru někoho, kdo nepochází z naší planety...?
Vyskytují se mezi námi podivní, obrovští ještěři, kteří jsou skryti v močálech? A opravdu existuje bájná chupacabra? Odpovědi na tyto, a mnohé další otázky se snaží Arnošt Vašíček vypátrat!
Hodnocení: Tajemné fenomény mi už dlouho ležely v knihovničce. Koupila jsem ji asi před dvěma lety v mém milovaném knihkupectví Domeček. Už dříve jsem od Arnošta Vašíčka nějaké knížky četla, viděla jsem i vynikající dokumentární sérii Planeta záhad. Pokud jste ji neviděli, mohu opravdu doporučit, některé díly jsou příjemně duchařské.
Tato knížka je taková příjemná jednohubka na jedno odpoledne. Je tu spousta fotografií a ilustrací, některé i přes celou stránku, takže si čtenář může udělat představu, o čem čte. Styl psaní je místy trochu kostrbatý, bohužel tu jsou občasné překlepy a gramatické chyby. Ale vzhledem k žánru knížky se nad tím dá přimhouřit oko.
Většina případů uvedených v knize pro mě byla úplnou novinou, nejzajímavější pro mě byla mumie Ata, vyhledala jsem si k případu i více informací, a nahoře si můžete pustit i video z YouTube. Čili se nejedná o žádný výmysl. Ale hledala jsem třeba info k "Démonovi z Doveru, konkrétně tedy k obrazům, které byly v knize. A tady mi bohužel žádné relevantní informace nenaskočily. Přitom to jsou zajímavé obrazy - pasoucí se kráva, krásná krajinka, a za tím utíká nenápadný šedý ufounek...
Je zvláštní, že jsem nic nenašla, ani na jméno autora, no škoda.
Případy v knize jsou vesměs zajímavé, upřímně, některé mi přišly přitažené za vlasy, ale třeba některým z dávné minulosti, kdy ve středověku lidé znázornili "cosi," co vypadá jako kosmonaut ve skafandru, potažmo návštěvník z cizí planety, to je přinejmenším zvláštní a dost znepokojivé.
Je na každém, co si z knihy přebere. Přes trochu kostrbatý styl psaní je to zajímavé čtení, vyloženě hororové to určitě není, ale záhadné, to ano. Jen jsem se u čtení rozhodně nijak strachy netřásla, ani jsem necítila ono příjemné mrazení v zádech. Bylo to zase něco trochu jiného, než na co jsem zvyklá, po všech těch detektivkách a románech toulky záhadami.
Dávám osmdesát procent, i přes výhrady, tak knížka si to zaslouží, už jen za to, že autor mnohá místa navštívil a dal si s knihou hodně práce.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné zářijové dny, Vaše Eliss ♥
Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat. Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela. Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to mám až takto napsat. Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...
Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů. Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...
...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat