Pošmourný květen

 V úterý a ve středu se udělalo na chvíli hezky. Sluníčko, teplo, skoro až letní počasí. Včera nás studené deštivé počasí potrápilo, ale dneska už je zase svítí sluníčko, i když je  poznání chladněji, teploty se pohybují kolem jedenácti stupňů. Nejvíce mě mrzí, že v ošklivém počasí musíme jezdit s hlubokým kočárkem, Julinka si sporťák zamilovala, nadšeně se rozhlíží kolem a vůbec nepláče. Zato v hlubokém kočárku se jí nelíbí, máchá rukama a rozčiluje se, jenže když prší a je zima, nedá se nic jiného dělat. 

Tak snad už je v dohledu oteplení, a užijeme si pěkné léto, ne moc horko, ale teplo akorát. Ale je pravou, že ten déšť je třeba, zase je takové sucho, jenže když dlouho prší, vždycky se mi vybaví ty loňské povodně a doufám, že se nám podobné hrůzy vyhnou. 

Kousek od nás je na zadní cestě výběh s kamerunskými ovečkami, tak jsme se šly s Julinkou podívat. Zvířátka se jí moc líbí, zvědavě na ovečky koukala, doma je někdy problém, že se nadšeně vrhá za Žofkou, ale ta už tak nadšená není, takže musím dávat pozor. Ale Žofka Julince nikdy neublížila, vždycky uteče pryč, ani jednou na ni nezavrčela nebo něco podobného. 

Chci ji učit lásce ke zvířátkům, k tomu, že se k nim musíme chovat hezky a také se o domácí mazlíčky starat. 

Julinka dělá pořád pokroky, každý den s miminkem je úplně jiný. Už si zvládne sama sednout, a taky se sama postaví v postýlce, drží se a kouká na mě. Po čtyřech už se přesouvá jako nic. Chuť k jídlu má pořád velkou, samozřejmě toho sní čím dál víc, což je fajn. Hodně si oblíbila rajčata, s tím masem někdy trochu bojujeme, alespoň něco ale vždycky sní. 

I když někdy to vypadá takto. Špinavé je úplně všechno, včetně mě, ale copak se můžu zlobit, když se na mě Julča tak krásně směje? 

Pokud to jde, chodíme hodně ven, na procházky, do města, klidně i třikrát denně. Je fajn si sednout s kočárkem na zahrádku, v klidu si vypít kávu, Julince vždycky vezmu nějakou hračku, ať se zabaví. Je to moc hodné, usměvavé miminko, popláče si jen občas před spaním, a v noci nepláče vůbec, často mě vzbudí jenom tím, že začne bouchat do hračky. Je to prostě miláček. 

Taky jsem si užila menší drama. Ve středu u nás v místní samoobsluze zkolaboval jeden starší pán. Já zrovna už odcházela z obchodu, když slyším hroznou ránu a křik. Pán ležel na zemi, omdlel, byl tam ještě jeden zákazník a ten mu držel hlavu. Byla to dost děsivá situace, všichni jsme byli v šoku, tak říkám prodavačce, rychle volejte sanitku, já měla mobil venku v kočárku. 

Tak volala, pánovi jsme museli podložit nohy, no a najednou začal těma nohama tak nějak škubat, napadlo mě, jestli nemá epileptický záchvat, ale rychle to odeznělo, a nakonec začal komunikovat normálně, poznal i prodavačku. Hlavu jsme mu opatrně podložili dekou, při pádu se praštil do hlavy, ale žádná krev tam vidět nebyla. 

Počkala jsem, než přijede sanitka, jelikož prodavačka obchod zamkla s tím, že nás nepustí, a máme prostě zůstat. Což je pochopitelné. Pán nakonec v doprovodu dvou sanitářů došel do sanitky sám, přijeli do pěti minut. Pořád jsem celý den na toho pána myslela, jestli to dopadlo dobře. Znám ho od vidění, bydlí sám, kousek od obchodu, chová hodně zvířat, slepice, krůty a taky má několik psů. 

A včera mi prodavačka v obchodě říkala, že to byl "jen" kolaps, a k tomu má mírný otřes mozku, ale už zítra půjde z nemocnice domů. Přišlo mi zvláštní, že ten kolaps doprovázely i ty záškuby nohou, ale hlavně, že je pán v pořádku, celé to vypadalo fakt dost strašidelně. Ale prodavačka se zachovala duchapřítomně a pánovi pomohla, takže super. 

I podobné situace se někdy mohou stát a je dobré být připravený, alespoň ty základy první pomoci by měl znát každý. 

Ale hlavně, že to všechno dobře dopadlo, to je nejdůležitější. 

Pokud pěkné počasí vydrží, pojedeme se s Julinkou podívat k nám na fotbalové hřiště, bude tu dětský den s tradičním kácením májky. Ale jestli bude zima, raději zůstaneme doma, příští rok si to Julinka užije přeci jen víc. 

Dnes jsme ale stihly navštívit tradiční trhy, které se u nás ve městě pořádají vždy jednou do měsíce. Pořád je pod mrakem, zataženo dnes bude celý den, ale už není taková zima. Vyjely jsme autobusem o čtvrt na deset, a o půl jedenácté nám to jelo domů, což je tak akorát na projití všech stánků, a ještě jsem stihla zajít do drogerie. 

Byla to taková ta klasika, některé moje oblíbené stánky chyběly, tak třeba příště, ale mají tu prostě od všeho něco. Sýry, mléčné výrobky, sladkosti, kytičky na zahrádku, různé oblečení - to jedle mého až příliš předražené, ale třeba i stánek, kde si můžete dát palačinku s Nutellou. 

Julinka byla celou dobu moc hodná, ten sportovní kočárek je opravdu moc fajn, koukat kolem sebe nebo na kus látky a slyšet jen okolní ruch, to musí být vážně velký rozdíl. 

Julince jsem dala na cestu tento krásný zelený háčkovaný komplet, jsou k němu ještě i botičky. Svetřík a čepičku jsem dostala od sousedky, ona ráda plete, Julinka už dostala i háčkovanou chobotničku. A teď už konečně Julince obleček padne, má ho akorát, a je to opravdu moc pěkné na parádu. 

Když navštívím trhy, nikdy neopomenu koupit květový med od místního včelaře. Ano, není to levná záležitost, ale on je tak vynikající, krásně se táhne, a na chleba s máslem nebo do horkého mléka je to lahoda. Přítel si medem sladí i kávu, tomu já ne chuť nikdy nepřišla, ale proč ne. 

Pro přítele, který dneska přijede zase na víkend, tu mám jako překvapení marcipánové berušky. 

A nechala jsem se pánem u stánku nalákat ke koupi dvou koláčků s jablečnou příchutí, jedná se o regionální produkt. A musím říct, že lepší koláčky jsem dlouho nejedla, fakt moc dobré a hutné, moc jsem si pochutnala. 

I těch pár maličkostí potěšilo, další trhy budou zase za měsíc, tak s Julinkou zase pojedeme, pokud vyjde počasí i tentokrát. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné květnové dny, Vaše Eliss ♥