Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 359 Já a on

 Autor: Táňa Keleová-Vasilková

Žánr: Romantický, Ze života

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Hlavní hrdinové Lenka a Michal se brali jako velmi mladí, v osmnácti, ono v roce 1981 to ani jinak nešlo. Hlavním důvodem bylo totiž Lenčino těhotenství. Láska mladého páru byla opravdu velmi intenzivní, a dá se říci, že začátky byly opravdu jako z románu. I když to v mnoha ohledech už od začátku neměli lehké. Lenka měla se svými rodiči vždycky složitější vztah, k mámě si od puberty neuměla najít cestu, a táta byl zase velký snílek, který moc nevnímal, co se kolem něj děje.

Ale novomanželka si je jistá, že oni dva budou jiní. I když se rodiče na její vztah dívají skepticky, a mladí nemají pořádně do začátku kde bydlet - musí vzít zavděk malou místnůstkou, kterou si zařídí velmi skromně. Lenka je hlavně ráda, že se zbavila rodičů, ale velmi brzy se ukáže, že ani společné bydlení s babičkou nebude jednoduché. 

Babička je totiž stará škola, nelíbí se jí, jak mladí dle jejího názoru plýtvají vodou a elektřinou, sice jí oba ze svého školního stipendia přispívají na nájem, ale všechno je přeci tak drahé... A když se narodí Lucka, malý uzlíček štěstí, dny na chvíli tak trochu zevšední. Dokud Michala nepovolají na vojnu a Lenka tak zůstane skoro na všechno sama, protože s pomocí rodičů počítat prostě nemůže, a Michal má sice maminku, ale ta bydlí daleko, a tchyně se snachou se zrovna dvakrát nemusejí. 

Lenka brzy pochopí, že jen láska ke šťastnému životu nepatří, a musí, ač nerada, postupně slevovat ze svých nároků, a přizpůsobovat se Michalovi. Když se vrátí konečně z vojny a po mnoha peripetiích se jim podaří sehnat si vlastní bydlení, sice v paneláku, ale konečně budou mít kus soukromí, objeví se další problémy. Lenka si našla práci v mateřské školce, zato Michal nemá na pořádné zaměstnání štěstí. 

Anebo je chyba někde jinde? Lenka si totiž začíná všímat, že její láska se tak nějak proměnila, a najednou začíná vidět věci, které dříve přehlížela. Ale přesto nemůže říct, že by byla úplně nešťastná. Práce s dětmi ji baví, Lucka je zdravé a spokojené dítě, jediným problémem jsou finance, ale celá rodina žije skromně, takže co vlastně Lence tak chybí? 

Najednou zatouží po druhém dítěti, ačkoliv po porodu se zařekla, že už nikdy více, jelikož to pro ni byl dost traumatizující zážitek. Jenže všechno v životě nejde jen tak lusknutím prstu a věci se prostě dějí bez ohledu na to, co zrovna chceme... 

Život přináší vzlety i pády, prostě jednou jsi nahoře, pak zase dole!

Ale když jdou spolu dva lidé životem bok po boku, tak je přeci musí spojovat něco víc než kýčovitá láska. Nebo je tomu jinak? Člověk se přeci učí celý život, a dělat kompromisy a vyjít tomu druhému vstříc není vždycky tak úplně jednoduché. Ale vždycky se objeví nějaká životní překvapení, někdy nám přinesou to dobré či špatné, ale pořád to přeci celé stojí za to! 



Hodnocení: Poslední dobou si hodně střídám žánry, jednou si přečtu detektivku, pak zase něco odlehčenějšího. Musím říct, že mi už ty krimi místy taky pěkně lezou krkem, a je občas fajn si přečíst něco vyloženě odpočinkového ze života. Od této slovenské autorky jsem už několik knih četla, ale měla jsem od ní několik měsíců pauzu. Před lety mě na Táňu Keleovou Vasilkovou navnadila moje švagrová, která byla tenkrát na mateřské a pořád dokola básnila o tom, jak jsou ty její knížky úžasně a ze života, že jsem neodolala, a vypůjčila si v knihovně Co to bude? 

Knížka se mi líbila, tak jsem si posléze přečetla i pár dalších, a byla jsem spokojená, a to tedy romány pro ženy opravdu nijak ve velkém nehltám.

Ale autorka má dar, že krom romantiky do svých knih zahrne i životní události, které jsou vylíčeny naprosto uvěřitelně, a přitom mohou potkat každého z nás. Je to prostě opravdu jako ze života, a věřím, že spousta čtenářek se v těchto knížkách tak trochu najde.

Já a on je zajímavým příběhem hlavně v tom, že ilustruje život manželského páru v průběhu let. Počáteční zamilovanost, kdy má člověk pocit, že všechno bude zalité sluncem, že přeci nejsou žádné překážky, které by mohly narušit harmonický vztah, velmi rychle vystřídá realita a nutnost bojovat s většími či malými problémy všedního dne.

Hlavní hrdinka Lenka byla na můj vkus místy až trochu moc hysterická a vztahovačná, ale zase mi na druhou stranu imponovalo sebevědomí, které se jí v průběhu času dařilo získávat. Ono totiž fakt není lehké zvládat běžné povinnosti, a do toho si najít ještě čas sama na sebe, což je samozřejmě také hrozně moc důležité. Naopak Michal byl vykreslen jako typický chlap. Tedy, tady mi to přišlo až tak trochu přehnané. Já bych s někým takovým žít nedokázala, tedy s mužem, který nedokáže o ničem pořádně rozhodnout, o nic nejeví zájem a často ani pořádně nevnímá, co se kolem vlastně děje. 

V knize bylo obsáhnuto téměř dvacet let života, a trochu mě zklamalo, že větší zvrat přišel až v samotném závěru. Jinak to bylo celkem místy i nudné, samozřejmě, děla se tu spousta věcí, ale pořád jsem čekala to "něco," co mě přímo šokuje a posune dějovou linku třeba trochu jiným směrem. 

Nebyla to špatná kniha, dobře se mi četla, ale čekala jsem prostě něco víc. Ale zase na druhou stranu - ono to tak v životě chodí, a můžeme být rádi za drobnější karamboly, a ne šílené zvraty. Jako čtení na koupaliště či do vlaku ideální, hlavně teď v létě. Dávám šedesát procent, protože od autorky jsem četla lepší knížky, tato je lehce podprůměrná. 

A co Vy? Zaujala Vás recenze? Četli jste nějakou knížku od autorky? Máte rádi její styl psaní? Čtete teď v létě také raději něco trochu odlehčenějšího? Napište mi do komentářů! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Moje oblíbená autorka . Mám přečtený snad všechny knížky od ní , ale raději mám ty starší . Ty nejnovější už nějak nemají ten její styl , ale mám jí stále ráda .

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já tuto autorku vůbec neznám (asi, že čtu hlavně detektivky)

    OdpovědětVymazat
  3. Také už jsem přečetla nekolik jejích knih, ale tuhle neznám. Jsou to většinou uvěřitelné příběhy ze života, líbí se mi, pá 😉

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js