Ne(vydařená) neděle

 Včerejšek bude tak trochu patřit k dnům, na které bych nejradši zapomněla. A to přitom ráno začalo tak hezky. Venku se po delších zamračených a pošmourných dnech ukázalo sluníčko, vzbudila jsem se dobře naladěná, hezky vyspaná. Teď je na týden doma i přítel, takže jsme se po snídani pustili do přípravy oběda. Už v sobotu jsem koupila špenát, oblíbila jsem si v Penny značku Mrazivá čerstvost. Kupuju tu klasiku v těch kostičkách, tento špenát je už lehce ochucený, ale já do něj přidávám ještě i cibuli a hodně česneku, protože tak to máme rádi, a maličko smetany.

Jako přílohu jsem uvařila těstoviny a vařená vajíčka, a protože byl oběd opravdu rychle hotový, tak jsme si ho dali dřív, jako takovou druhou snídani. V sobotu nebo v neděli si pravidelně vyrazím autobusem do města, na menší nákup, a mrknout se, co je nového v knihobudce.

Tak jsem vyrazila už v devět hodin. Zašla jsem si na nákup, prošla se po náměstí, a nakonec jsem zakotvila v cukrárně. Čas od času sem zajdu, pán má otevřeno i v neděli. Majitel je postarší, ale strašně příjemný, objednala jsem si kávu a koupila jeden krásný velikonoční perník s motivem ovečky. 

Domů jsem jela v dobré náladě, hned jsem si naložila ještě jednu porci špenátu. Něco málo jsem pouklízela, ale pak jsem si musela na chvíli lehnout. Začalo mě totiž bolet břicho, na levé straně podbřišku. To mě teď občas bolí, doktorovi jsem to sice neříkala, ale usoudila jsem, že je to v těhotenství asi normální.

Jenže když jsem si břicho tak trochu masírovala, abych si ulevila od bolesti, všimla jsem si, že se mi v třísle vytvořila jakási boule. Nebo mi tam něco napuchlo? Samozřejmě jsem se vyděsila, nikdy dřív se mi nic podobného neobjevilo, a neměla jsem tušení, oč by mohlo jít. Na dotek to bolestivé úplně nebylo, ale rozhodla jsem se, že si raději zajedu na pohotovost. 

Ve dvě hodiny mi jel autobus do města, který jsem naštěstí stihla, byť těsně. Tak jsem hned valila do nemocnice, kde místo pohotovosti funguje o víkendech interní oddělení. Přede mnou bylo asi šest lidí, z toho jedna paní ze zablokovanými zády, takže to bylo celkem na dlouho. Sestra se mě ptala, co mi je, tak jsem řekla, že mám bolesti v podbřišku. Jenom kývla, vzala si doklady a zmizela v ordinaci. Když jsem už měla být na řadě, tak vylezla sestra znovu a ptala se, jestli nemám měsíčky. Mlčky jsem jí ukázala těhotenský průkaz a zavrtěla hlavou. "Ahá," broukla a prý mám jít dál.

A uvnitř mě čekalo velké překvapení. Včera měla službu moje bývalá praktická doktorka, která přede dvěma lety náhle ukončila svoji praxi. Samozřejmě mě hned poznala, protože jsem u ní byla jednu dobu díky problémům s anorexií opravdu často. Smála se na mě, ptala se jak se mi daří, jestli jsem pořád s přítelem a když jsem jí řekla, že jsem těhotná, tak bylo vidět, že z toho má upřímnou radost. Tohle mě opravdu zahřálo u srdce.

Povyprávěla jsem jí, s čím přicházím, a ukázala tu bouli v tříslech. Chvíli na to koukala a pak řekla, že se nejspíše jedná o nějaký zánět, ale že tady v ordinaci se mnou nic neudělá. Sestra mě doprovodila do vrchního patra na gyndu, kde mají také svoji pohotovost - to jsem vůbec nevěděla, jinak bych šla rovnou tam. 

Usadila mě do čekárny, že mám počkat, doktorka přijde za chvíli. Opravdu jsem nijak dlouho nečekala. Doktorka byla hrozně příjemná, nejprve se mě vyptala na anamnézu, a následoval ultrazvuk. Okamžitě mě uklidnilo, že je dítě v pořádku. Toho jsem se děsila nejvíc, že nedejbože něco stalo... Ale nic neukazovalo na problém, zánět nikde nebyl vidět. A ta boule nebyla vleže taky moc hmatná. Nakonec mi ji nahmatala, až když jsem si stoupla. 

A konečná diagnóza je tedy menší kýla, která se udělala právě v třísle. Není nijak velká, zatím se nejedná o nic hrozného. Doktorku zajímalo, jestli jsem v poslední době netahala něco těžkého. S černým svědomím jsem musela přiznat, že občas opravdu ano. Když jsem doma sama, nosím si v koši ze sklepa dřevo. A taky občas z města beru větší nákupy, ale nepřipadalo mi, že by to bylo nějak extra těžké... Doktorka mě celkem vyplísnila, a že už je s tím konec. Nemám nosit teď těžkého vůbec nic.

Osobně si myslím, že jsem tu kýlu musela mít už předtím, jen jsem si toho nevšimla. Určitě jsem si ji uhnala v práci, tam jsem taky tahala těžké bedny se sklem, občas konve s mlékem, a nejsem zrovna žádná těžká váha, takže jsem si prostě to břicho nějak natáhla. Jsem si stoprocentně jistá, že to je z toho. 

Jenže teď se to stejně operovat nemůže, a ta kýla není nijak velká. Doktorka mi řekla, že je možné, že se po porodu "zatáhne," a nebude potřeba s tím dělat nic. 

Hlavně že se nejedná o nic horšího, dívala jsem se i na různé diskuze, a docela dost žen mělo v těhotenství kýlu, a většina neměla krom bolestí žádné komplikace. A ta operace, pokud by k ní mělo později dojít, taky není nijak strašná. 

Tak se už snažím být opatrnější. Občas to bolí, hlavně tedy večer, před usnutím. Ale už tu levou stranu tolik nenamáhám, měla jsem ve zvyku všechno nosit v levačce, a tak nevědomky to břicho zatěžovat. Hlavně doufám, že se ta boule nebude moc zvětšovat, ale i doktorka mi tvrdila, že by nemělo dojít k žádným komplikacím. Hlavně se moc nezatěžovat. 

Domů jsem dorazila šíleně unavená, z toho čekání, a taky jsem samozřejmě předtím byla i ve stresu, jelikož jsem nevěděla, co se se mnou děje. Ale už to ze mě spadlo, sice jsem trochu hůř spala, ale snažím se nad tím moc nepřemýšlet. Když se s tím stejně teď nedá nic dělat, tak má cenu se nervovat? Pevně věřím, že je to jen menší komplikace, a nic hrozného už se prostě nestane.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥