Dnešní výlet do Olomouce

 Dnes ráno jsem vstávala díky nastavenému budíčku už ve čtyři hodiny ráno. Měla jsem totiž domluvené prenatální genetické vyšetření v Olomouci, a jelikož je to z toho našeho zapadákova docela daleko, a na vyšetření jsem měla být na sedmou, bylo potřeba vyjet už v pět hodin, aby se všechno stihlo. 

Odvoz jsem měla domluvený s bráchou, který měl naštěstí volno v práci, tak to hezky vyšlo. Jak jsem teď zvyklá déle spát, tak mi ráno nebylo zrovna moc dobře, a nebyla jsem si úplně jistá, jestli musím být na vyšetření nalačno. Zapomněla jsem se totiž sestřičky zeptat, takže jsem raději nejedla ráno nic, dala jsem si jen trochu vody. Brácha bydlí nedaleko, takže před pátou jsem už čekala venku.

Cesta byla fajn, provoz byl minimální, ale bylo pěkně chladno, ještě že jsem si vzala čepici, no a mlha se taky dala krájet. Jak jsme přejeli kopec, už to pěkně ubíhalo, zastavili jsme jen jednou na benzince, já už nutně potřebovala na záchod, a brácha si koupil kafe. 

Cesta fakt uběhla pěkně rychle, už jsme byli v areálu Fakultní nemocnice Olomouc. Kdysi jsem tu už byla, ale stejně mě překvapilo, jak je areál obrovský. Ještě před vjezdem jsme museli zaplatit parkovací lístek, brácha má internetovou banku v telefonu, takže v pohodě. Ani jsem si nevšimla, jestli ten lístek jde koupit v hotovosti. Na lístečku od sestřičky jsem měla napsáno, že vyšetření bude probíhat v budově "T" v prvním poschodí. 

Na místě jsme byli po půl sedmé, takže jsme měli dost času to najít. Nakonec to nebylo tak těžké, ač je areál opravdu velký, všude je spousta cedulí a ukazatelů. V čekárně ještě nikdo nebyl, recepce byla také prázdná, až kolem třičtvrtě na sedm začal přicházet první personál. Byla jsem nakonec ráda, že jsem přišla na řadu první, po mně byly na řadě ještě čtyři další pacientky. 

Čekárna je opravdu pěkně a příjemně zařízená, hrozně se mi líbily obrazy na stěnách. Jako první jsem zamířila na recepci. Tam jsem sestřičce předala papíry od doktora, odpověděla na pár otázek, a rovnou i celé vyšetření zaplatila. Stálo to patnáct stovek, ale dostala jsem stvrzenku a část by měla uhradit zdravotní pojišťovna.

Moje další kroky mířily do ordinace, kde proběhlo vážení a měření. Příjemně mě překvapilo, že vážím pětačtyřicet kilo, což je pěkné, jedná se o moji nejvyšší váhu od té doby, co jsem měla anorexii. A kdybych přibrala ještě o něco víc, vůbec by mi to nevadilo. Hned následovalo další vyšetření, měření tlaku, který byl v pořádku - někdy mívám nízký - a odběr krve. Odběr byl celkem nepříjemný, kdysi mi jehly nevadily, ale věkem se to nějak obrátilo. Dostala jsem na ranku velkou náplast a vrátila se do čekárny, kde jsem už čekala o něco déle.

A konečně tu byl ultrazvuk. Doktorka byla strašně příjemná, hned na začátku mi vysvětlila, že nebude během vyšetření moc mluvit, že je potřeba to udělat teď ráno rychle, a podrobnosti mi sdělí, až se vrátím pro výsledky. Ultrazvuk se dělal přes břicho. Trochu to místy tlačilo, ale nebylo to nic strašného. Je super, že nad lehátkem je velká obrazovka, kde jsem v pěkné kvalitě viděla svoje miminko. Vyděsilo mě, když na začátku doktorka řekla, že se nějak nehýbe, ale pak to bylo naštěstí v pořádku.

Projížděla mi břicho, sestřičce diktovala údaje čísla, a občas se na obrazovce objevily jakési barevné obrazce, to bylo asi měření nebo zaostření na jednotlivé orgány, nevím. Hrozně jsem si to užila, vidět miminko na velké obrazovce, jak sebou krásně šije, aktivní je tedy až až!

Po vyšetření jsme mohli už odejít, výsledky měly být až o půl jedenácté. Tak jsme vyrazili s bráchou na snídani. Asi je to divný, ale já byla až teď, ve skoro třiceti letech, poprvé v McDonaldu. Takhle brzy ráno tu bylo poloprázdno. Novinkou pro mě byl i tablet, který je v provozovně, a přes který se objednává menu. Já se rozhodla pro lívance s pribináčkem a polevou a ledovou kávu se zmrzlinou, brácha si dal dvoje míchaná vajíčka se šunkou a sýrem. 

Docela mě překvapilo to, že i jídlo, které si dá zákazník na pobočce, servírují v papírových krabičkách. Mě by se tedy ty lívance rozhodně jedly lépe z talířku, a ne z nepraktické krabičky. Ale bylo to výborné, takovou kalorickou bombu jsem potřebovala, protože jsem měla šílený hlad! 

Času jsme měli ještě spoustu, takže jsme vyrazili do Globusu. Už je to pár let, co jsem v něm byla naposled, ale pamatovala jsem si, jak je to tam velké. No jo, jsem z vesnice, tak mi připadá velké všechno, když jsem zvyklá nakupovat v sámošce! Koupila jsem si pár maličkostí, brácha sháněl nějaké hračky pro kluky, takže jsme si pořádně prošli celý obchod. No výběr byl opravdu velký, já jsem si nakonec koupila jen pár maličkostí k jídlu, ale brácha měl docela dost hraček. 

Ceny byly dost pěkné, tak přemýšlím, že sem někdy o víkendu zajedeme s přítelem, protože mi padlo do oka moc hezké oblečení pro miminko...

Po nákupu jsme si prošli ještě obchodní centrum, a pomalu jsme vyrazili k nemocnici. Času bylo ještě požehnaně, takže jsme si v autě pustili film, a koukali. Po jedenácté jsme se vydali do čekárny, ale tentokrát jsem čekala déle. Vzali mě až po dvanácté hodině, čekání bylo nekonečné, ale co se dalo dělat. 

Paní doktorka byla opravdu moc příjemná. Všechny výsledky krve vyšly v pořádku, a ultrazvuk také. No a při druhém ultrazvuku mi všechno podrobně vysvětlila, a také se zeptala, jestli chci vědět tip na pohlaví. Samozřejmě jsem chtěla. Je to opravdu jen odhad, ještě to není jisté, ale vypadá to, že to bude holčička. Ze začátku jsem tipovala, že to bude kluk, ale od té doby, co nemůžu jíst vůbec žádné maso, jelikož mi z něj je špatně, tak jsem to přehodnotila. Podle "babských" povídaček toto právě indikuje to, že se narodí děvčátko, ale uvidíme...

Dostala jsem tři obrázky z ultrazvuku a zprávu pro lékaře. Zatím tedy všechno vypadá v pořádku, a mně se strašně ulevilo. Tak pevně věřím, že to tak i zůstane, a jsem opravdu zvědavá, jestli opravdu budeme mít děvčátko, nebo bude ještě změna...?

Domů jsem se hrozně těšila, a zase to strašně uteklo a už jsme byli za kopcem. Doma jsem se cítila úplně bez energie, vyvenčila jsem Žofku a šla si na chvíli lehnout. Bylo to na mě dost dlouhé. Ale jsem ráda, že to mám za sebou, a že je to v pořádku. Nakonec bylo fajn udělat si výlet, i když to bylo do nemocnice.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥