Přeskočit na hlavní obsah

Dnešní výlet do Olomouce

 Dnes ráno jsem vstávala díky nastavenému budíčku už ve čtyři hodiny ráno. Měla jsem totiž domluvené prenatální genetické vyšetření v Olomouci, a jelikož je to z toho našeho zapadákova docela daleko, a na vyšetření jsem měla být na sedmou, bylo potřeba vyjet už v pět hodin, aby se všechno stihlo. 

Odvoz jsem měla domluvený s bráchou, který měl naštěstí volno v práci, tak to hezky vyšlo. Jak jsem teď zvyklá déle spát, tak mi ráno nebylo zrovna moc dobře, a nebyla jsem si úplně jistá, jestli musím být na vyšetření nalačno. Zapomněla jsem se totiž sestřičky zeptat, takže jsem raději nejedla ráno nic, dala jsem si jen trochu vody. Brácha bydlí nedaleko, takže před pátou jsem už čekala venku.

Cesta byla fajn, provoz byl minimální, ale bylo pěkně chladno, ještě že jsem si vzala čepici, no a mlha se taky dala krájet. Jak jsme přejeli kopec, už to pěkně ubíhalo, zastavili jsme jen jednou na benzince, já už nutně potřebovala na záchod, a brácha si koupil kafe. 

Cesta fakt uběhla pěkně rychle, už jsme byli v areálu Fakultní nemocnice Olomouc. Kdysi jsem tu už byla, ale stejně mě překvapilo, jak je areál obrovský. Ještě před vjezdem jsme museli zaplatit parkovací lístek, brácha má internetovou banku v telefonu, takže v pohodě. Ani jsem si nevšimla, jestli ten lístek jde koupit v hotovosti. Na lístečku od sestřičky jsem měla napsáno, že vyšetření bude probíhat v budově "T" v prvním poschodí. 

Na místě jsme byli po půl sedmé, takže jsme měli dost času to najít. Nakonec to nebylo tak těžké, ač je areál opravdu velký, všude je spousta cedulí a ukazatelů. V čekárně ještě nikdo nebyl, recepce byla také prázdná, až kolem třičtvrtě na sedm začal přicházet první personál. Byla jsem nakonec ráda, že jsem přišla na řadu první, po mně byly na řadě ještě čtyři další pacientky. 



Čekárna je opravdu pěkně a příjemně zařízená, hrozně se mi líbily obrazy na stěnách. Jako první jsem zamířila na recepci. Tam jsem sestřičce předala papíry od doktora, odpověděla na pár otázek, a rovnou i celé vyšetření zaplatila. Stálo to patnáct stovek, ale dostala jsem stvrzenku a část by měla uhradit zdravotní pojišťovna.

Moje další kroky mířily do ordinace, kde proběhlo vážení a měření. Příjemně mě překvapilo, že vážím pětačtyřicet kilo, což je pěkné, jedná se o moji nejvyšší váhu od té doby, co jsem měla anorexii. A kdybych přibrala ještě o něco víc, vůbec by mi to nevadilo. Hned následovalo další vyšetření, měření tlaku, který byl v pořádku - někdy mívám nízký - a odběr krve. Odběr byl celkem nepříjemný, kdysi mi jehly nevadily, ale věkem se to nějak obrátilo. Dostala jsem na ranku velkou náplast a vrátila se do čekárny, kde jsem už čekala o něco déle.

A konečně tu byl ultrazvuk. Doktorka byla strašně příjemná, hned na začátku mi vysvětlila, že nebude během vyšetření moc mluvit, že je potřeba to udělat teď ráno rychle, a podrobnosti mi sdělí, až se vrátím pro výsledky. Ultrazvuk se dělal přes břicho. Trochu to místy tlačilo, ale nebylo to nic strašného. Je super, že nad lehátkem je velká obrazovka, kde jsem v pěkné kvalitě viděla svoje miminko. Vyděsilo mě, když na začátku doktorka řekla, že se nějak nehýbe, ale pak to bylo naštěstí v pořádku.

Projížděla mi břicho, sestřičce diktovala údaje čísla, a občas se na obrazovce objevily jakési barevné obrazce, to bylo asi měření nebo zaostření na jednotlivé orgány, nevím. Hrozně jsem si to užila, vidět miminko na velké obrazovce, jak sebou krásně šije, aktivní je tedy až až!

Po vyšetření jsme mohli už odejít, výsledky měly být až o půl jedenácté. Tak jsme vyrazili s bráchou na snídani. Asi je to divný, ale já byla až teď, ve skoro třiceti letech, poprvé v McDonaldu. Takhle brzy ráno tu bylo poloprázdno. Novinkou pro mě byl i tablet, který je v provozovně, a přes který se objednává menu. Já se rozhodla pro lívance s pribináčkem a polevou a ledovou kávu se zmrzlinou, brácha si dal dvoje míchaná vajíčka se šunkou a sýrem. 



Docela mě překvapilo to, že i jídlo, které si dá zákazník na pobočce, servírují v papírových krabičkách. Mě by se tedy ty lívance rozhodně jedly lépe z talířku, a ne z nepraktické krabičky. Ale bylo to výborné, takovou kalorickou bombu jsem potřebovala, protože jsem měla šílený hlad! 

Času jsme měli ještě spoustu, takže jsme vyrazili do Globusu. Už je to pár let, co jsem v něm byla naposled, ale pamatovala jsem si, jak je to tam velké. No jo, jsem z vesnice, tak mi připadá velké všechno, když jsem zvyklá nakupovat v sámošce! Koupila jsem si pár maličkostí, brácha sháněl nějaké hračky pro kluky, takže jsme si pořádně prošli celý obchod. No výběr byl opravdu velký, já jsem si nakonec koupila jen pár maličkostí k jídlu, ale brácha měl docela dost hraček. 

Ceny byly dost pěkné, tak přemýšlím, že sem někdy o víkendu zajedeme s přítelem, protože mi padlo do oka moc hezké oblečení pro miminko...

Po nákupu jsme si prošli ještě obchodní centrum, a pomalu jsme vyrazili k nemocnici. Času bylo ještě požehnaně, takže jsme si v autě pustili film, a koukali. Po jedenácté jsme se vydali do čekárny, ale tentokrát jsem čekala déle. Vzali mě až po dvanácté hodině, čekání bylo nekonečné, ale co se dalo dělat. 

Paní doktorka byla opravdu moc příjemná. Všechny výsledky krve vyšly v pořádku, a ultrazvuk také. No a při druhém ultrazvuku mi všechno podrobně vysvětlila, a také se zeptala, jestli chci vědět tip na pohlaví. Samozřejmě jsem chtěla. Je to opravdu jen odhad, ještě to není jisté, ale vypadá to, že to bude holčička. Ze začátku jsem tipovala, že to bude kluk, ale od té doby, co nemůžu jíst vůbec žádné maso, jelikož mi z něj je špatně, tak jsem to přehodnotila. Podle "babských" povídaček toto právě indikuje to, že se narodí děvčátko, ale uvidíme...



Dostala jsem tři obrázky z ultrazvuku a zprávu pro lékaře. Zatím tedy všechno vypadá v pořádku, a mně se strašně ulevilo. Tak pevně věřím, že to tak i zůstane, a jsem opravdu zvědavá, jestli opravdu budeme mít děvčátko, nebo bude ještě změna...?

Domů jsem se hrozně těšila, a zase to strašně uteklo a už jsme byli za kopcem. Doma jsem se cítila úplně bez energie, vyvenčila jsem Žofku a šla si na chvíli lehnout. Bylo to na mě dost dlouhé. Ale jsem ráda, že to mám za sebou, a že je to v pořádku. Nakonec bylo fajn udělat si výlet, i když to bylo do nemocnice.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Když je člověk dlouho doma, tak je rád i třeba za " výlet " do nemocnice , to je fakt . Je dobře ,že všechno dopadlo dobře . Mekáče taky nemusim , nějak mě tam nic nechutná , když už tak Burger King nebo KFC , ale i celkově mám fast food jen občas - není nad klasickou českou kuchyni .

    OdpovědětVymazat
  2. To je krásné! Moc ráda čtu, že je u vás vše v pořádku, ačkoliv ta ranní cesta na vyšetření, ještě navíc nalačno, musela být náročná. Držím palce, ať je tobě i mrňouskovi už jen dobře.

    OdpovědětVymazat
  3. jsem ráda, že vše dobře dopadlo :) i já podle babských rad měla mít holčičku, ale je to kluk jako buk :D

    OdpovědětVymazat
  4. To je nádhera. Za našich časů se k ultrazvuku přistupovalo jen pokud hrozilo nějaké podezření na problém. Mám tři potomky a ani jeden takový obrázek . Ať všechno probíhá jak má.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak ať dál všechno probíhá OK

    OdpovědětVymazat
  6. Tak u mě všichni říkali že to bude kluk. A já se jen usmívala. Od sedmého měsíce mi v hlavě znělo jméno Zuzana a já věděla že to je holčička a vybrala si i jméno. Já si čekání miminka užívala a tobě přeji to samé...

    OdpovědětVymazat
  7. Je bezva, že všechno dopadlo na výbornou. Fakultka je opravdu hodně velká. Jen ten parkovací listek se platí až před výjezdem z areálu a můžeš ho platit hotově i kartou. Já chodím do stejné budovy na mammograf a občas potkábám páry i samotné maminky, co jdou na genetiku. Užívej si těhotenství, je to krásná doba těšení se na miminko, i když ke konci trochu náročná. Moc ti k tomu blahopřeji.

    OdpovědětVymazat
  8. Je krásné číst, že jste vy i miminko v pořádku, a přeji Vám, abyste byla v psychické pohodě :)

    OdpovědětVymazat
  9. Aj ja som chcela od začiatku dievčatko a tak sa aj stalo a slečna už bude mať tento rok tri roky už vie viac rozprávať než hocikto iný :D Gratulujem k bábätku :)

    OdpovědětVymazat
  10. Téda, vstávat ve 4, to je mazec! Ale vím, že jsi z práce zvyklá:) to byl hezký výlet, i když do nemocnice. Hlavně, že to dobře dopadlo, to jsem moc ráda:) já teď absolvují také často výlety do nemocnice, akorát bohužel smutné. Jehla mi v minulosti nevadila, posledních pár let mi ale dělá problém:(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....