Vedlejší účinky

 Když byl na začátku března roku 2020 vyhlášen nouzový stav v souvislosti s pandemií nového koronaviru, pro většinu z nás to byl šok. Pro mě to bylo tehdy velmi náročné období, jelikož jsem měla před maturitou, nemohlo se chodit do školy, a nikdo pořádně nevěděl, jak to s maturitami vlastně bude. 

V prosinci téhož roku onemocněl na koronavirus můj bratr a švagrová. Švagrová totiž pracuje v nemocnici, takže bylo nasnadě, že to odtud přinesla domů, i přes všechny hygienické předpisy. Když jsem se později po svátcích bavila na toto téma s bratrem, tak jako první příznak popisoval ztrátu čichu. Prý pálil venku větve, a když přestal cítit kouř, pochopil, že je zle. 

Já měla covid o rok později, v roce 2021, tuším že to bylo někdy na podzim? Jako hlavní příznak byla hrozná bolest hlavy, teplotu jsem neměla, jen ta bolest hlavy byla příšerná. Tehdy jsem byla skoro dva týdny doma, než jsem se z toho pořádně dostala.

Nicméně letos to bylo s onemocněním takové dost podivné. Sedmadvacátého listopadu mi začalo být zle - klasické tak trochu chřipkové příznaky. Celková slabost, lehce zvýšená horečka, rýma a suchý kašel. Večer ve vaně jsem najednou v nose ucítila zvláštní věc - jako bych tam měla nějakou bouli nebo co, následně jsem ucítila divný pach, jakousi spáleninu či co, a následovala nepříjemná rýma. O den později jsem šla k doktorce, protože jsem stejně byla objednaná na kontrolu - sice s něčím jiným, ale tak jsem to sfoukla při jedné návštěvě. Sestřička mi udělala test na covid z nosu, ten byl negativní. 

Doktorka řekla, že se jedná o mírné nachlazení, dostala jsem neschopenku, a to bylo vše. Doma jsem tedy popíjela Coldrex, a za tři dny už to bylo lepší. Jenže pak onemocněl i přítel, a toho to tedy zkosilo o moc hůř - ten nemohl skoro ani vstát z postele. Hrozně ho bolela hlava, a dokonce i zvracel, což se mi nikdy naštěstí nestalo. 

Po dalších dvou dnech už jsem se cítila skoro dobře. Jen ta rýma se mě pořád držela. 

Od úterý tedy chodím do práce. Jenže čich a chuť se mi jaksi pořád nevrátily, a přítel má to samé. Koupila jsem si i ve městě v lékárně testy na covid - negativní. Dva mi dala i sousedka, opět negativní. Tak si říkám, že je to dost divné. U doktorky negativní, doma negativní, přesto však ztráta chuti a čichu jako po onemocnění covidem.

Nebo že by to snad bylo z té "virózy?" Ale já to nikdy nezažila, že mi takto zmizely vůně a chutě... Lehká rýma se mě drží pořád, v krku mě nebolí, teplotu nemám, podle doktorky jsem zdravá. 

Nikdy jsem si nemyslela, že to bude tak nepříjemné, když přestanu cítit vůni a jídlo. Používám nový parfém, necítím, jak voní. Po vyprání prádla necítím jeho vůni, jako bych tam nedala ani aviváž, ani prášek. 

Jenže úplně nejhorší, a nejvíc psychicky deprimující je to, že necítím žádné jídlo ani nápoje. Už mě nebudí z postele vůně ranní kávy, necítím chuť své milované čokolády. Je to prostě divný pocit, mám dojem, jako bych žvýkala písek nebo co.

Problém tak samozřejmě vzniká při vaření. Dala jsem do brambor dost soli, je to maso dobře ochucené? S přítelem jsme se smáli, že je to jedno, když to stejně necítíme, ale je prostě strašně divné, necítit. Včera tu byla mamka, tak jsem jí dala "očichat" maso, co jsem den předtím koupila, jestli je čerstvé. Sice se mi zdála jeho barva a tak, ale já si ráda k masu přivoním, jestli je čerstvé, a v pořádku.

Bavila jsem se i s tou sousedkou, co mi dávala ty testy na covid, a její mamka měla covid před třemi týdny. A od té doby se jí chuť a čich ještě nevrátily! Tak teď si jsem skoro jistá, že jsme ssi tímto onemocněním znovu prošly, tentokrát s vedlejšími účinky, které přišly až po překonání nemoci.

Jen je mi divné, že i ten test u doktorky byl negativní, ale asi každý test není stoprocentní, že.

Hledala jsem i na internetu, jestli se dá nějak napomoci k navrácení čichu a chuti, ale nic moc jsem tam nenašla. Asi budu muset prostě počkat, no.

Ale začíná se to trochu zlepšovat. Už cítím zase svůj parfém, když přivoním k víčku. Ale mýdlo, sprchový gel nebo šampon necítím. Ráno jsem si dala čokoládku z adventního kalendáře, a úplně vzadu na patře jsem ucítila lehce mléčnou chuť. Ale chuť kávy pořád necítím, stejně jako zázvorový čaj, který jsem měla po snídani. 

I v práci je to teď takové podivné. Když míchám směs na výrobu jogurtů, musím vždycky poprosit kolegyni, ať ochutná, zda je to správně ochucené. Já to prostě necítím! 

Opravdu jsem nikdy nevěřila, že to bude tak frustrující, přestat cítit chutě a vůně. Dost mě tedy děsí i to, že některým se tyto smysly vrátily třeba až po měsíci po prodělání nemoci! Doufám, že do Vánoc se to zlepší, protože fakt, kdo to nezažil, nepochopí, jak je to příšerně omezující. 

Tohle bych opravdu nepřála nikomu zažít...

Doufám, že Vy jste zdraví, užíváte si mrazivého počasí, a chystáte se pomalu na svátky! Fotky jsou z procházky tento týden, omlouvám se za kvalitu, ale chvíli sluníčko svítilo, pak zase zapadlo, navíc jsem vyrazila později večer, no...

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek víkendu, Vaše Eliss ♥