Knižní recenze 328 Klekánice

 Autor: Tereza Bartošová 

Žánr: Detektivní, Thriller, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 50%

Obsah: "Tak zítra na hřišti," mávla Filipovi, otočila se na patě a rozeběhla se. Je to kousek. Sotva sto kroků. počítali to. A pak zahnout doleva, kde už na rohu tmu okusuje nová spořivá lampa, tam, kde bydlí Josefina Vráblíková, Adrianina babička.

Soustředila se na jednotlivé dlouhé kroky, aby se nerozplácla, rychle se nadechovala ústy, tisknouc v ruce nerozsvícenou baterku po dědečkovi. Minula dům oběšenců, na domek čarodějnice se neodvážila podívat, co kdyby svítila? Co když stála skrytá ve tmě a pozorovala je? Zrychlila.

Hnala nohy rychleji a rychleji, až měla dojem, že skoro letí. V ten zlomek vteřiny Adrianě cosi sevřelo předloktí, pevně, příliš silně...

Páteční večer nebyl v malé, zapadlé středočeské vesničce Hluboš, zprvu ničím výjimečný. Ani pro doktorku interního oddělení, Kateřinu Aschermannovou, která ten den sloužila noční směnu. Jenže těsně před koncem pracovní doby ji vyrušil telefonát, který se později ukázal být osudovým. 

Volala její matka, a mezi hysterickým křikem Kateřina rychle pochopila, že se stalo něco strašného. Její sedmiletá dcera Adriana pravděpodobně už v noci zmizela. U babičky přespala právě proto, že Kateřina sloužila noční. Ta se ráno vzbudila a vnučka nikde! Doktorka se okamžitě rozjela k matce. Utekla snad dívka z domova, nebo se jí něco stalo...?

Už kvůli věku holčičky na místo okamžitě přijíždí policie. Tam už se samozřejmě stihl vyrojit roj místních zvědavců, na malé vsi se opravdu nic neutají! Poručík Tomáš Vyskočil a jeho kolega Honza Richter se hned ujmou výslechu babičky a rodičů Adrianky. Ukáže se, že atmosféra mezi manžely Aschermanovými je více než napjatá - právě se spolu rozvádějí.

Mohla snad holčička utéci kvůli neshodám rodičů? Nebo jí někdo ublížil, či se jedná o únos? Okamžitě se rozbíhá zběsilé pátrání a boj s časem, každý policista totiž moc dobře ví, že prvních čtyřiadvacet hodin je nejdůležitějších. 

Hluboš je sice malá vesnička, ale skrývá velká tajemství. První žhavá stopa vede k Martinu Petrovskému, který byl již před lety souzen za držení dětské pornografie. Jenže ten má na dobu zmizení holčičky alibi. 

Další otazníky nabídnou hned dva hrůzné nálezy - v ruinách rozbořeného domu policisté naleznou dvě kostry, evidentně dětské. V srpnu 1966 v Hluboši zmizela sedmiletá dcerka Alžběty Drtinové. Ta po večeři nepřišla domů, kde si předtím s kamarády hrála v seníku. Všichni její kamarádi se vrátili - když se po klekání rozloučili nahoře u hřbitova... Může jedna z koster patřit malé Drtinové? 

A právě Alžběta Drtinová má ve vsi také ne moc dobrou pověst. Díky jejímu vzhledu a aury podivínky, která z ní přímo čiší, se jí přezdívá klekánice... Má snad ona něco společného s Adrianiným zmizením, je možné, že se zbláznila kvůli zmizení své vlastní dcery...?

Stop je mnoho, ale všechny zdánlivě vedou do slepé uličky. Sáhla si snad pro dívky kostnatá ruka klekánice z minulosti, nebo to celé má mnohem racionálnější vysvětlení? 

Hodnocení: Klekánici jsem si odnesla domů ze své poslední návštěvy knihovny. Útlá knížečka se zajímavou fotografií mě na první pohled praštila do očí. Přiznám se, že na první dobrou jsem čekala horor, ale anotace mě rychle vyvedla z omylu. 

Na můj vkus byla poněkud strohá. Očekávala jsem tedy pěkně napínavou detektivku, i když s velmi vážným tématem, o kterém není jednoduché číst. Děj začíná prologem, krátkou vsuvkou z večera Alžběty Drtinové. Krátký vhled do děje následuje pátečním večerem, kdy dojde k zmizení Adriany. Tato úvodní pasáž se mi četla opravdu moc dobře.

Skvělé, atmosferické, opravdu jsem měla dojem, jako bych se octla na té noční ulici, kdy je malé děvčátko venku, a najednou...

Ale bohužel, dále už to taková hitparáda nebyla. První výtku mám ke stylu psaní. Jedná se o autorčinu druhou knihu, povoláním je lékařka, což je znát. Styl psaní mi přišel hrozně těžkopádný, kostrbatý, bez fantazie - opakující se slova, fráze.

A velký problém jsem měla i s hlavními postavami. Tak nějak se dozvíme pár intimností ze života vyšetřovatele Tomáše Vyskočila, ale tím to končí. Všechny postavy mi přišly stejné, ploché, jejich jednání bylo jako přes kopírák, a strašně mě rozčilovaly stejné slovní obraty, které jednotliví hrdinové používali...

Vadilo mi i přílišné popisování pocitů, myšlenek, ale celé to působilo tak nějak moc našroubovaně na sebe, vůbec to nebylo realistické. 

Detektivní zápletka od začátku nebyla špatná. Opravdu mě zajímalo, co se vlastně stalo, zda bude ve hře i nějaký nadpřirozený motiv, nebo to bude úplně jinak. Paradoxem je, že kniha je čtivá - přečetla jsem ji za jeden jediný den, ano, byla to sobota, venku škaredě, takže jsem si udělala čtecí den. 

Knížka byla jedním velkým slepencem náhod, odboček, zvratů, a lepidlo, které to mělo držet pohromadě, nebylo nijak pevné. Sto devadesát stránek snahy o dobrou detektivku, bohužel z toho nakonec vzešlo jen jedno velké klišé. A nemůžu se zbavit dojmu, že to bylo napsáno ve spěchu, chtělo to od autorky více si pohrát s atmosférou, prohloubit charaktery postav, ubrat na škrobenosti...

Snad by bylo dobré, kdyby někdo autorce před vydáním pomohl doladit pár detailů, tohle bylo na dobrou knížku prostě málo. 

Závěr mě úplně odrovnal. Ono to nebylo vymyšleno špatně, nechci vyzradit zápletku, tak snad prozradím jen to, že autorka upozornila na jedno dost upozaděné lékařské téma, které je ale aktuální i u nás. 

Ale Klekánice není dobrá knížka. Po přečtení ve mně tak nějak nezůstaly žádné pocity. Nic, prázdno, prostě jsem něco přečetla, stovky slov, a tak nějak to ve mně nezanechalo nic. Což je špatně, potřebuju mít z knihy alespoň nějaký dojem, a tady už ani pořádně nevím, co jsem to vlastně přečetla... 

Dnes tedy knížku doporučit nemůžu. Padesát procent dávám za snahu, ale příště si od autorky nic nepřečtu. Ať raději zůstane u svého původního povolání...

A co Vy? Čtete rádi nově vydané knížky? Četli jste v poslední době nějakou, která Vás zaujala? Máte chuť si knížku přečíst? A víte, jaký je vlastně rozdíl mezi Polednicí a Klekánicí? Já to nevěděla, musela jsem si to vygooglit! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥