Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 327 Kalypso

 Autor: Ed McBain

Žánr: Detektivní, Román

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Odplatou za hřích je smrt, ale hřích je tak vzrušující! 

Září a začátek podzimu nebývá v americkém městečku Isola nikdy moc přívětivé. Žádný prosluněný, teploučký podzim, jaké jsou pro sever země typické. Ne, tady je každý podzim ponurý, pochmurný, věčně prší, a zešedlá obloha jen málokdy propustí sluneční paprsek. A detektivové z 87. pátracího oddělení mají plné ruce práce.

Krom série loupežných přepadení klenotnictví se přidá i vražda. V noci někdo zastřelil zpěváka hudebního stylu známého pod názvem kalypso. Kalypso je předchůdce moderního rapu, umělec často reaguje na aktuální události ve společnosti, často se jedná o improvizaci, někdy i za doprovodu dalších hudebních nástrojů. 

A právě jedné deštivé noci na ulici někdo dvěma ranami z revolveru zavraždil George Chaddertona. Dvě kulky schytal i jeho manažer, Ambros Harding, ale ten jako zázrakem vyvázl jen se středně těžkým zraněním. Kdo by chtěl takto brutálně popravit celkem neznámého umělce, který vystupoval po menších klubech a snažil se vydobýt si své místo na poli hudebního průmyslu? 

Na místo přijíždí detektiv Steve Carella se svým kolegou Meyerem. Je tu i jeden svědek celé události - Portoričan. Ten stihne lámanou angličtinou policistům vypovědět, že střelec byl vysoký, hubený výrostek, načež policistům šikovně frkne přímo před nosem. 

Tento popis je samozřejmě poněkud... Nedostačující. 

Druhý den ráno zajde Carella o úmrtí George informovat jeho manželku Chloe. Nejbližší příbuzní bývají vždy mezi podezřelými číslo jedna, obzvláště u manželky platí dvojnásob. Chloe rozhodně nepůsobí jako typická truchlící manželka, a na důvěryhodnosti jí nepřidá ani to, že jde ještě týž večer, kdy se dozvěděla o úmrtí svého manžela, do práce - pracuje  jako tanečnice ve striptýzovém klubu...

Jako další stopa  se logicky jeví kalypso. George psal opravdu šťavnaté texty, v nichž se nerozpakoval urazit starostu a jeho ženu, nebo náčelníka místní policie. A na paškál si vzal také dealery drog, a prostitutky... Nebo jsou snad vyšetřovatelé na špatné stopě, a je za tím něco víc? Může s jeho úmrtím souviset i zmizení jeho mladšího Santa, který zmizel z koncertu kapely v hotelu, a nikdy se jej nepodařilo nalézt? George totiž nikdy nepřestal bratra na vlastní pěst hledat...

Když dojde v jiné části města k zdánlivě nesouvisející vraždě mladé prostitutky, začíná se případ pomalu rozplétat. Nic totiž nepovzbudí lidskou představivost tak, jako vražda prostitutky. Odplatou za hřích je smrt, ale hřích je tak vzrušující...

Klasická detektivka s věrohodně vylíčenými postupy policie a atmosférou amerických sedmdesátých let. 






Hodnocení: Vždycky když jsem nemocná a cítím se opravdu pod psa, tak šáhnu po nějaké starší, klasické detektivce. Není nic lepšího, než se v posteli uvelebit s horkým čajem a dobrou detektivkou. Ed McBain patří mezi mého spisovatelského oblíbence.

Přečetla jsem od něj už skoro všechny knížky, ale pár jich mám doma, ale šetřím si je na speciální příležitosti. Vždycky, když se začtu do série knih z 87. revíru, je to pro mě příjemné, nostalgické a hřejivé shledání. A to není žádná nadsázka, to myslím vážně. 

Poprvé byla kniha vydána v roce 1979. Téměř čtyřiačtyřicet let, ale na jejím kouzlu to téměř nic neubralo. Jasně - nejsou tu mobily, jen pevné linky, v kurzu jsou gramofonové desky, a detektivové musí listovat ve Zlatých stránkách, aby našli na někoho číslo. 

Vyprávění je v celkem rychlém tempu, hned na druhé stránce je tu první vražda, vylíčena opravdu velmi věrohodně. Věrohodnost je velkou devízou této knížky. Představte si fiktivní americké městečko na konci sedmdesátých let, které není typickým představitelem amerického snu, nýbrž tu bují zločinnost - v ulicích se prodávají drogy, na každém rohu potkáte prostitutku, a to vše se prolíná s realitou chudinských čtvrtí, odloučených černošských ghett, a polorozpadlých činžáků, kde návštěvníka na chodbě přivítá vůně kyselého zelí.

McBain má dar pro realistický popis, a také uvěřitelné dialogy, které jsou hovorové, a strašně dobře se čtou. 

Detektivní zápletka se rozvíjí rychle, následují výslechy svědků a eventuálních podezřelých, přičemž identita pachatele je pořád v mlze. Steve Carella je můj milovaný knižní detektiv - sympaťák, pro kterého je práce policisty životním posláním. 

Na starých detektivkách miluji hlavně ty typické "staromódní" detektivní postupy. Pátrání v terénu, výslechy svědků, postupné náročné skládání celé mozaiky dohromady, přičemž až do konce není jasné, kdo to má vlastně celé na svědomí. A hlavně přibývá vražd, které jsou opravdu zdánlivě nepochopitelné. A velké překvapení přišlo v závěru.

Přeci jen už jsem od McBaina pár knih přečetla. Ale to, co předvedl tentokrát, to byl opravdu šok. Dvě závěrečné scény byly totiž tak brutálně krvavé, a přitom realisticky napsané, že mi málem vypadly oči z důlků. To bylo pěkně nezvyklé překvapení.

Pokud si chcete přečíst klasickou detektivku a nevadí Vám, že je staršího data, a chcete se prostě jen ponořit do starých dobrých časů, kdy pachatelé i detektivové byli tak nějak více elegantní, tak mohu tuto knížku jen doporučit. 

Je to prostě odpočinková detektivka, ze které dýchá nostalgie starých dobrých časů, a je někdy hrozně fajn se do nich ponořit...

A co Vy? Čtete rádi klasické detektivky? Nebo dáváte přednost žhavým novinkám z knižních pultů? Znáte autora Eda McBaina? Četli jste od něj nějakou knížku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. 87. revír má v oblibě hlavně manžel, ale ani já občas nepohrdnu.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za tip, autora znám a něco jsem od něj četla, ale je to opravdu dávno. Ty jsi mne ale teď nalákala, nějakou klasiku si příště v knihovně určitě půjčím. Měj se, pá 😉😀

    OdpovědětVymazat
  3. Eda McBaina jsem zatím nečetla, ale už dlouho se na něj chystám, podobně jako na Agathu Christie. Patří k detektivní klasice a vím že byl svého času hodně oblíben a kupován. A věřím že kvalita jeho románů nesešla ani v dnešní době - prostě když je někdo dobrý, tak je dobrý, bez ohledu na kulisy moderních výrobků. Podobně jsem měla ráda Haileyho - měl nejen napínavé romány, ale dokázal člověku přiblížit i pozadí fungování některých míst. Letiště, hotel. Vlastně i naše Zdena Frýbová, při psaní románu Z neznámých důvodů, si musela obstarat spoustu informací o výzkumu léků, o genetice, nějaké podrobnosti, zajímavosti z případných lékařských sjezdů, a vkomponovat je do románu, aby to bylo součástí a ne zdravotní osvěta. - Na Eda McBaina se fakt už těším a věřím, že je to oblíbený spisovatel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě dodatek - jsem evidovaná jako anonymní, ale jsem Vendy z eumenidas blogu. Mám problém s přihlášením, poslední dobou, když jsem přihlášená, nemůžu komentovat. Už to neřeším. Tak to píšu jen na vysvětlenou.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...