Dnešní půlená dovolená

 Už minulý týden jsem v práci s předstihem oznámila, že mám na dnešek naplánovaného lékaře, a k tomu jsem si hodlala vzít půl den dovolené. Máme to v práci takto zařízené. Půl den u lékaře je placený, jako bych byla normálně v práci, a ten půl den dovolené mi nijak nevadí - dovolené mám ještě spoustu. Jenže, samozřejmě, šéf na to zapomněl, že jsem mu to hlásila, a tak se včera divil, když jsem po něm chtěla propustku k lékaři. 

Nakonec jsme se dohodli, a já se těšila, jak si ráno zajdu k doktorovi, a pak si udělám hezký den ve městě. 

Úplně nejlepší pro mě bylo, že jsem si mohla konečně o pár hodin déle pospat. Žádné vstávání ve čtyři, ale až v sedm, protože jsem byla objednaná na devátou. Ale stejně jsem byla vzhůru už po páté hodině, a znovu usnout už se mi nepodařilo...

Už konečně dozrávají šípky, dva velké obsypané keře divoce rostou u plotu neobydlené chalupy, kterou jsem míjela cestou na autobus. 

V osm hodin jsem jela do města, a pak jsem už vyrazila k doktorce. Nešla jsem tentokrát ani do nemocnice, ani na polikliniku, nýbrž jsem musela vyšlapat prudký kopec směrem k městskému úřadu, vedle něj sídlí růžová vila, kam jsem měla namířeno.

Byla jsem totiž na dnešek objednaná k psychologovi, a to kvůli panickým atakám, které mě začala trápit před necelými dvěma měsíci. Objednávala jsem se už někdy v srpnu, ale čekací lhůta na objednání byla dost dlouhá.

Upřímně, moc jsem od této návštěvy nečekala. Kdysi jsem už chodila k jedné psycholožce, a pak i k psychiatričce, ale valný účinek to opravdu nemělo, moje zkušenosti jsou spíše negativní. V čekárně jsem byla dřív - no tedy, čekárna to moc nebyla, jednalo se o dvě židle namačkané v malém prostoru. Ještě zbývalo dost času, takže jsem si četla knížku, kterou jsem měla s sebou. Po chvilce přišla ještě jedna pacientka, holka asi v mém věku.

Byla objednaná přede mnou, takže usměvavá doktorka ji vzala první. Co mi vadilo bylo to, jaký tu byl nedostatek soukromí, přes ty dveře bylo slyšet, o čem se spolu ty dvě baví. Nikde v dohledu nebyly žádné další židle, takže jsem se procházela po celé dlouhé chodbě, protože mi to bylo vážně trapné, že bych měla poslouchat cizí rozhovor.

Musím říct, že jsem chvílemi měla nutkání sbalit se a jít pryč. Moc jsem se na nějakou terapii necítila. Ale když jsem nakonec vešla do ordinace, trochu se to zlomilo. Zařízená byla moc útulně, křesílka byla pohodlná, a psycholožka na mě zapůsobila sympaticky.

Překvapilo mě, jak byla civilní, bavila se se mnou úplně normálně. Žádný předstíraný zájem, kladla mi i doplňující otázky a fakt mi přišlo, že ji moje problémy zajímají. Tohle jsem u minulé psycholožky nezažila. Ta jen kývala hlavou, zamručela na souhlas, a to bylo všechno. Tohle bylo ale jiné, strašně fajn, a já jsem cítila, jak jsem se uvolnila.

Nemluvila jsem úplně o všem, pořád jsou věci z minulosti, které jsou pro mě příliš bolestné, ale otevřela jsem se i tak dost. A hlavně jsem dostala i cenné rady, jak se snažit zvládnout panické návaly. Dostala jsem i brožurku, kterou už mám přečtenou, a stáhla jsem si i mobilní aplikaci s názvem Nepanikař, což může být taková první pomoc při psychické nepohodě.

No a potom mě psycholožka odvedla do vedlejší místnosti, kde jsem dostala za úkol vyplnit dotazníky, a logické úkoly. Začínalo to od těch nejjednodušších, ale postupně už to nebylo vůbec lehké! Úplně jsem cítila, jak moje pozornost v průběhu testu slábne.

Schválně, jakou odpověď byste vybrali Vy? Vyfotila jsem dvě zadání, první lehčí, to druhé už bylo skoro na konci, tak schválně. Kterou odpověď byste dali Vy? 

Ke konci už jsem fakt hodně tipovala, úplně jsem cítila, jak mám zavařený mozek!

Dotazníky jsem měla vypsané rychle, jednalo se o kroužkování odpovědí, a v úvodu bylo napsáno, že mám odpovídat co nejrychleji, tak jsem tak také učinila. Ale jsem ráda, že jsem vyplňovala ten dotazník, protože ani u psychiatra jsem nikdy nic nevypisovala, a tohle bylo náhodou fajn. 

Když jsem měla hotovo, donesla jsem vyplněné dotazníky zpátky doktorce. Řekla, že to vyhodnotí do příští návštěvy, a pak jsme si ještě chvilku povídali. Objednala si mě zase za měsíc, což je tak akorát. Musím říct, že jsem fakt příjemně překvapená, pocity mám pozitivní. Nečekala jsem, že mi to tak pomůže, a hlavně jsem velmi překvapená z toho, jak může být psycholog fajn.

Po odchodu z ordinace jsem se šla projít do města. Původně jsme měli jít na nákup s přítelem, ale jelikož jsem se v ordinaci tak zdržela, tak už byl dávno doma. Tak jsem se zašla mrknout na nové přírůstky do knihobudky. 

Poličky byly knihami úplně nacpané, vydání Starce a moře na druhé fotografii mám doma, je plné úžasných ilustrací, a ve starém překladu je příběh opravdu kouzelný!

Nakonec jsem si vypůjčila domů jinou knížku, a sice psychologicky román od Jarmily Loukotkové Odměna, zde přidávám odkaz, o čem kniha je, ale očekávám silný psychologický román, který se mi bude líbit! 

https://www.databazeknih.cz/knihy/odmena-5782

Pak jsem zašla ještě na rychlý nákup, a v kavárně jsem si objednala s sebou ledovou kávu se zmrzlinou. Počasí bylo fajn, dneska to bylo jen na tričko, což je na blížící se konec září opravdu nezvyklé počasí! 

Nakonec jsem si dnešní den užila, i přes ten počáteční strach z doktorky jsem domů odjížděla s dobrou náladou, doma už na mě čekal od miláčka výborný kuřecí řízek, takže prostě super. A hlavně jsem ráda, že jsem si na jeden den odpočinula od práce, ale už se tam zítra zase těším!

A co Vy? Také u Vás bylo pěkné počasí? Jak jste si dnešek užili Vy? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥