Přeskočit na hlavní obsah

Polovina června je pryč!

 Počasí začíná být pomalu, ale jistě, letní. Ráno, když jdu do práce, tak už nemusím chodit ani v lehké bundičce, stačí tlustší mikina. Ale pořád se to přes den dost střídá - chvílemi se hodně ochladí, pak zase začne být až neúnosné dusno, za půl hodiny se zase zatáhnou těžká bouřková mračna.... Začátek týdne byl chladnější, ale dneska už se pěkně oteplilo.

V práci už je to klidnější, nakonec to s tou novou pracovní dobou není tak zlé - nové vedení nás asi chtělo postrašit, protože je fakt, že končíme o maličko později, ale zase ty nároky na práci jsou v podstatě pořád stejné, takže se neděje nic tak strašného. I na odlišné časy vstávání jsem si zvykla - stejně jsem ranní ptáče, takže se často vzbudím ještě před budíčkem, a pak už prostě neusnu - vstanu, jdu dát Žofce snídani, a to už dostanu chuť na kávu, takže už nespím...


Naše Žofinka ve svém oblíbeném pelechu - na gauči, s polštářky, a se svojí měkoučkou dekou. Knížku Dům v plamenech mám zrovna rozečtenou - koupila jsem si ji minulý týden ve městě v knihkupectví - byla ve slevě, stála jen stovku, takže jsem čekala podprůměrný brak, ale zatím jsem z četby příjemně překvapená!


Středeční ranní nebe, které jsem cvakla při čekání na autobus - nakonec se mračna opět přehnala, a nespadla ani kapka.


Ráno mívám štěstí na různá zvířátka - šneky, ještěrky, ale i na hmyz - letos vídám hodně ploštic. A včera se mi povedlo vyfotit žábu, než se jí podařilo přede mnou uskočit za plot. Podle zbarvení si myslím, že se jedná o nějaký druh ropuchy - nejsem si úplně jistá, ale na ni mi to tak odpovídá nejvíce. 





Vlčí mák patří mezi mé nejoblíbenější zástupce rostlinné říše, a zrovna teď jej cestou do práce vídám snad na všech lučinách, ale i kolem cest. Ale pozor - celá rostlina je jedovatá - i když příznaky by se měly projevit až po požití většího množství - ale nač to pokoušet? 

Pokud rostlinu utrhneme, tak při poranění může vytékat mléko - latex. Ten může způsobovat bolestivé záněty kůže. Takže raději koukat jen zdálky! 



A největší radost tento týden mi udělala novinka u autobusové zastávky. Tudy běžně nechodím, vystupuji na jiné zastávce, ale v úterý mě vezla domů kamarádka na elektrovozítku, a zastavila mi právě tam, protože jsem potřebovala jít ještě nakoupit.

Za zastávkou máme dětské hřiště, a mezi stromky, které sázejí každý rok vycházející deváťáci, se krčí malá knihobudka! Nedávno jsem se zrovna na toto téma bavila s paní knihovnicí - že by bylo super, kdyby nějaká menší byla i u nás v obci. Je sice opravdu malá, ale vzhledově je moc povedená, malůvky se mi líbí - hlavně ta duha na skle. 

Hned jak budu mít cestu kolem, nějakou knížku do sbírky přidám - teď mi to nějak časově nevycházelo, tak snad zítra... Pevně věřím, že knihobudku nikdo nezničí, protože by to byla velká škoda!


Jako poslední tu mám zajímavě zbarvené listí dubu letního. Fotka je lehce rozostřená, a připadá mi že i rozmazaná, ale přesto ji sem dám, nefotím pro dokonalost, ale pro radost! 

Už se moc těším na víkend, který není pracovní, a příští týden v pátek mám volno, na což se moc těším, už si potřebuju dobít baterky. I Vám všem přeji krásný víkend, děkuji za přečtení a komentáře, napište mi, co budete dělat o víkendu, chystáte se někam na výlet či procházku?

Mějte prima sluníčkové dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Hezky se mi tvůj článek četl, Eliss. Já v okolí mám charitativní knihovničku. Kdokoliv může věnovat knížky a vedle je kasička, kam lidé mají/mohou dát minci, jestli si něco půjčí. Několikrát jsem tam přispěl. Jednou jsem se dal do řeči s jiným člověkem, co tam dával knihy a řekl mi: „Na poličce by to jen leželo, tady to někdo využije.". Já to cítil stejně. Příjde mi super, že se podělil o něco, když mohl ačkoliv nemusel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem do knihobudek vkládal knížky, ale pa mi řekl jeden antikvárnik, že knihobudky v Praze vybírají bezdomovci a prodávají je v antikvariátech a ve vetešnictvích.

      Vymazat
  2. Taky se mi článek hezky četl. 🙂 U nás žádná knihobudka není, kdyby byla, hned bych tam něco odnesla.
    Moc se mi líbí fotky v článku. Dnes chceme grilovat, ale zatím to venku vypadá na déšť, tak uvidíme. Možná to taky vidím i na to čtení - mám rozevřené dvě knihy, tak bych jednu mohla dočíst.

    OdpovědětVymazat
  3. Vlčím mákům žádný fotograf neodolá.
    Já už letos vyfotil i pobouřkou duhu.🌩️⚡️🌩️

    OdpovědětVymazat
  4. Ta knihobudka je nádherná ! A celej ten článek působí prostě pozitivně , radost číst .Děkuji .

    OdpovědětVymazat
  5. Knihobudka…čeština je fakt jedinečná :)

    OdpovědětVymazat
  6. my jsme víkend trávili na oslavě, ale stihli jsme i krásnou procházku :) knihobudka vypadá pěkně :)

    OdpovědětVymazat
  7. Také jsem ráda, že už je hezky :) dnes tu máme 30 stupňů. Trénoval jsem děti na tenise, to počasí dává zabrat 🥵, ale byly moc šikovné :). Já byla včera s Hancou a rodiči na Otacivem hledišti v Krumlově. Vyšlo krásné počasí, bylo to moc super. :) Napíšu o tom článek. Knihobudka je krásná!

    OdpovědětVymazat
  8. Také jsem ráda, že už je hezky :) dnes tu máme 30 stupňů. Trénoval jsem děti na tenise, to počasí dává zabrat 🥵, ale byly moc šikovné :). Já byla včera s Hancou a rodiči na Otacivem hledišti v Krumlově. Vyšlo krásné počasí, bylo to moc super. :) Napíšu o tom článek. Knihobudka je krásná!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula