Knižní recenze 313 Stařec a moře

 Autor: Ernest Hemingway

Žánr: Novela, Román

Mé hodnocení: 100%

Obsah: Santiago je starý kubánský rybář, který žije velice skromně ve staré chatrči na pobřeží. Povahou je vesměs samotář, žena mu zemřela už před lety a děti spolu žádné neměli. Nejbližším přítelem je Santiagovi malý chlapec Manolin - ten s ním rybařil už od svých pěti let, a stařec jej vnímá tak trochu jako syna, kterého ale bohužel nikdy neměl.

Jenže teď má zrovna Santiago proklatou smůlu. Loví v malé loďce, a už celých čtyřiaosmdesát dní nechytil žádnou rybu. Prvních čtyřicet dní s ním jezdil i chlapec, ale pak jeho rodiče prohlásili, že starý je ten největší smolař, a nakázali chlapci, aby jezdil s jinou skupinkou rybářů, které se daří více. Manolin poslechl, leč nerad, ale přesto chodí starci pomáhat s výpravou na moře, a také si s ním jen tak poklábosit o baseballu. 

Smolné prokletí se ale přeci musí nějak zlomit! A Santiago se rozhodne vyjet na moře a všem dokázat, že ještě nepatří do starého železa, a že si z něj ostatní rybáři dělají legraci neprávem. I proto jedl po celý květen bílá želví vejce, aby nabyl síly. A také pil každý den šálek rybího tuku ze žraločích jater - ostatním rybářům se hnusila jeho chuť - ale podle Santiaga se jedná o nejlepší lék proti nachlazení!

Na moře myslí stařec vždycky s úctou, a pokorou, a také je oslovuje v ženském rodě - la mar. A to hlavně i proto, že měsíc na ni působí jako na ženu - když provádí vrtošivé a zlomyslné kousky, tak za to nemůže. 

Stařec vypluje až na širé moře, kde si začne chystat velmi pečlivě všechno náčiní potřebné k rybaření. Povídá si sám se sebou, všímá si krás moře a majestátních živočichů kolem. Ale v tom jej zaujme pták fregatka. To totiž značí, že poblíž se vyskytuje opravdu velká ryba!

A pak ucítí ve šňůře, na které má nachystanou voňavou sardinkovou návnadu, škubnutí a zřetelné napětí. Ryba zabrala!

Ukáže se, že jde o marlina modrého - ale opravdu obrovský exemplář, takže je nemožné, aby rybu stařec vytáhl do člunu. Jediné řešení je tedy nechat se táhnout rybou po moři. Stařec už nemá tolik síly jako kdysi, přesto však v sobě zvedne všechnu zbylou energii, aby nad rybou zvítězil.

K rybě promlouvá jako ke svému příteli, přesto jí však slíbí, že než uplyne den, bude ji muset zabít. Jenže ryba je houževnatá, stejně jako stařec, a boj to bude ještě opravdu nelítostný. A když už se zdá, že má stařec vyhráno, objeví se skupinka krvelačných žraloků, kteří si na obrovskou rybu také dělají zálusk...

Kolik toho může člověk vydržet v souboji s přírodou, a je správné, že si chce tvory kolem sebe podrobit silou...?

Klasický román o souboji člověka s přírodou, o pokoře, odvaze a vytrvalosti, ale také o obrovské síle přátelství.

Hodnocení: Starce a moře jsem četla už potřetí. Někde tu na blogu bude určitě i starší recenze, ale řekla jsem si, že neuškodí napsat ji znovu, když jsem knížku zrovna včera dočetla. Není opravdu mnoho knih, ke kterým bych se vracela.

Vlastně to nedělám skoro nikdy. Ale u této knížky jsem udělala výjimku. Jednoduše a prostě proto, že je to moc krásné čtení, lahodí mé duši a když se ponořím do prvních stránek příběhu, jímá mě obrovská nostalgie.

Tentokrát se mi dostalo do ruky vydání z roku 1957 s naprosto úžasnými ilustracemi. Knížku jsem si odnesla domů z knihovny - paní knihovnice mi nabídla k prohrabání krabici plnou vyřazených titulů, jestli si z nich nevyberu - tomu jsem prostě nemohla odolat! A tam byl Stařec a moře, jsem moc ráda, že se mi tohle staré vydání dostalo do ruky. 

Před lety jsem totiž četla k maturitě vydání z roku 2015 - a nový překlad bych nemohla okomentovat slušnými výrazy, protože to se prostě a jednoduše nedalo číst!

Ale starý překlad, konkrétně od Františka Vrby, je prostě a jednoduše kouzelný. Od prvních stránek mě příběh pohltil, hltala jsem slovíčko za slovíčkem a užívala si krásný, leč krátký poetický příběh, plný barvitého líčení, vnitřních monologů starce, které později přerostou v samomluvu, a celé se mi to strašně líbilo.

I toto třetí počtení mělo něco do sebe. Vždycky v příběhu objevím nové detaily, samozřejmě jsem už něco málo zapomněla, ale "kostru" příběhu si pamatuju pořád dobře. Takový příběh ze života, o rybaření, ale pozor, o ty ryby tu zase tak moc nejde, poselství příběhu je někde úplně jinde... A kdo si uvědomí, o čem to vlastně čte, tak ho příběh pohladí po duši, a musím říci, že mě poslední stránky dojaly - sice jsem nebulela jako želva, ale i tak!

Věřím tomu, že každý si v příběhu najde to své. Knížka o stovce stránek, ale zanechá větší dojem a intenzivnější pocity, než po přečtení kdejakého tlustého románu. Myslím, že k tomu, aby si člověk plně vychutnal sílu a prožitek z knihy, musí k tomu dospět - opravdu mám jiný prožitek, než když jsem ji prvně četla v šestnácti, a teď...

Za mě jedna z nejhezčích knížek, kterou jsem kdy četla, a jsem moc ráda, že si ji můžu uložit do své domácí knihovničky. A za pár let se k ní rozhodně znovu vrátím! Ale pokud můžu doporučit, tak jedině starší vydání a překlad, protože to nové nestojí za nic, a pak se vůbec nedivím, že mladé nebaví číst klasiku, když nový překladatel totálně pošlapal kouzlo celého příběhu...

Krásné pohlazení pro duši byl návrat k mé milované knížce...

A co Vy? Četli jste Starce a moře? Dostal se Vám do ruky starší či moderní překlad? Líbila se Vám tato kratičká novela, nebo dáváte přednost jiným příběhům? Četli jste nějakou jinou knížku od Ernesta Hemingwaye? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥