Přeskočit na hlavní obsah

Tak trochu jiná pracovní náplň!

 Minulý týden v pátek na mě šéf měl "speciální" prosbu. Když slyším slovo speciální, tak se mi v hlavě spouští alarm. Většinou jde totiž o takové delikátní práce, jako je generální úklid skladu, odmražení velkých mrazáků, a letos v únoru jsem šla uklízet kůlnu se sušenými dekoracemi, které se používají při obecních zemědělských slavnostech - to byla také paráda!

Tentokrát mě ale šéf poprosil, abych šla uklidit obecní kapličku. Je sice pravdou, že tato kaplička spadá pod správu obecního úřadu, ale technicky vzato leží na pozemcích zemědělského družstva, kde pracuji, takže se o ni staráme my, zaměstnanci. 

Jenže tu byl malý problém. V této kapličce jsem uklízela už tuším jednou předloni, a moc dobře si pamatuji, kolik tam bylo různého hmyzu, nejen toho sušeného, ale i živí pavouci. Bylo mi jasné, že nikomu se do toho moc nebude chtít, tak jsem nakonec souhlasila, ač tedy docela nerada. Alena druhou stranu jsem se těšila, že zase budu dělat něco trochu jiného, než krájet sýry a míchat jogurtové náplně!

Včera byla avizována menší výroba, takže jsem mohla nejen jít do práce později, ale šéf mě hned ráno odvezl do kapličky. S sebou jsem měla kanystr s teplou jarovou vodou, košťata, smetáček s lopatkou a kyblík.






Seifertova kaplička leží v Domašově, kus po turistické pěšině, která vede od restaurace U Cimbury. Údolí zde se přezdívá "Kinseifen" - u nás mezi místními to zdomácnělo jako "kinzajf." Včera bylo počasí pěkně zamračené, sluníčko sice párkrát vykouklo, ale mraky byly přeci jen mohutnější.

Kaplička je celkem malá, chráněna mříží před nenechavými vandaly, což je v pořádku. Vyzbrojena čistícími prostředky a klíčem od kapličky jsem se pomalu dala do práce. Nejprve jsem pořádně zametla pavučiny zvnějšku, protože i tam se pavouci činili.


Jako první jsem poumývala umělé květiny, obrazy a křížek. Vpravo v popředí je malá lavička, bohužel jsem ji ale zapomněla vyfotit.


Práce tu bylo opravdu dost. Nahoře bylo hodně pavučin, prachu, a také sušených berušek. Ale bavilo mě to, pěkně jsem si práci rozvrhla, v klidu jsem posvačila, pustila si rádio, prostě pohodička. Bylo osvěžující pracovat po delší době úplně sama - takhle mě to baví úplně nejvíc. 



Na spodním černobílém obrázku je Terezie z Lisieux - tedy alespoň co se mi podařilo najít podle popisku pod obrázkem. Terezie z Lisieux je patronkou nemocných TBC a AIDS, ale také květinářů a pěstitelů růží. 


Tento obraz byl velký, a také pěkně těžký. Bohužel je místy doškrábaný (ty bílé rýhy fakt nejsou ptačí hovínka!), takže tady jsem musela umývat velmi opatrně, a ani jsem si netroufla jej sundat, protože jsem měla obavy, že by mi mohl spadnout. Tento náboženský výjev je myslím tak trochu klasika, podobný, ne-li stejný obraz měla i moje babička v ložnici.


Překvapením pro mě byl tento krásný malovaný kamínek, na tomto místě bych ho teda nečekala, ale lištička se moc povedla! Zvláštní, že ležel až vzadu u těch obrázků, tak přemýšlím, jak se tam mohl dostat? Každopádně jsem ho tam nechala.


Jeden tlustý "spolupracovník," který přede mnou utíkal, ale podařilo se mi ho vyfotit - sic trochu rozmazaně! Toto byl jediný živý exemplář pavouka, který v kapličce byl - čekala jsem ty klasické, s tenkýma dlouhýma nohama, ale ani ti tam nebyli. 



Něco málo k historii kapličky - pokud máte zájem a chcete si přečíst více, přikládám zde odkaz:

https://www.turistika.cz/mista/seifertova-kaplicka/detail


O svačinové přestávce jsem se šla projít po okolí - kousek nahoru do kopečka za kapličkou se nachází Kolafovičova plotna - zde kdysi býval lom, dnes je tu vybudované odpočívadlo pro turisty. Je tu možnost opéci si špekáčky, a také tu jsou krásná vyřezávaná dřevěná zvířátka.





Taková místa pro turisty, která jsou šikovně a s citem zakomponovaná do přírody, mám ráda. A tato zvířátka jsou moc pěkná.

A po přestávce už to šlo s prací rychle, nakonec jsem ještě pozametala všechny sušené tvory, listy, raději ještě jednou přejela hadříkem sošky a rámy, a bylo skoro hotovo.

Když pro mě na konci směny přijel šéf, tvářil se spokojeně. Jen jsem ho pak musela ještě poprosit, aby mi sundal jeden obraz, který byl vysoko a na který jsem nedosáhla a musela jsem ho pak ještě umýt, ale jinak jsem dostala pochvalu za pěkně vykonanou práci, což mě potěšilo.

Jsem ráda, že jsem měla po delší době zase změnu ze zaběhnutého stereotypu, a radost mi udělalo také to minimum pavouků. Škoda jen, že nesvítilo sluníčko, fotky jsou tak trochu tmavší, za což se omlouvám. 

A co Vy? Chodíte rádi na podobná turistická místa? Navštívili jste v poslední době nějakou kapličku? Líbily se Vám fotky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Co se všechno dá zažít v práci, super ! Kaplička nádherná a kamínek taktéž . Taky se ráda koukám do kapliček a jediný co mě občas mrzí ,že většinou nejsou otevřený a dá se do nich kouknout jen přes mříže ,ale asi to má svůj důvod .Co se nezabezpečí , tak dlouho nezůstane , bohužel .

    OdpovědětVymazat
  2. To musela být příjemná změna od běžné práce! Já takhle ve své první práci pravidelně před Vánoci namísto zpracovávání dat šéfovi balila dárky.

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem zrovna na dovolené a dneska jsme minuli určitě minimálně třipodobné kapličky - dva byly tedy skalní, jedna klasická zděná výklenková.

    OdpovědětVymazat
  4. za to se nemusíš omlouvat, nemůžeš za to :) fotky mají svou atmosféru, je to super, takové tajemné :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ten klasický velký oválný obraz měli u kamaráda v ložnici.

    OdpovědětVymazat
  6. Smysluplná a záslužná práce.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js