Přeskočit na hlavní obsah

Tak trochu jiná pracovní náplň!

 Minulý týden v pátek na mě šéf měl "speciální" prosbu. Když slyším slovo speciální, tak se mi v hlavě spouští alarm. Většinou jde totiž o takové delikátní práce, jako je generální úklid skladu, odmražení velkých mrazáků, a letos v únoru jsem šla uklízet kůlnu se sušenými dekoracemi, které se používají při obecních zemědělských slavnostech - to byla také paráda!

Tentokrát mě ale šéf poprosil, abych šla uklidit obecní kapličku. Je sice pravdou, že tato kaplička spadá pod správu obecního úřadu, ale technicky vzato leží na pozemcích zemědělského družstva, kde pracuji, takže se o ni staráme my, zaměstnanci. 

Jenže tu byl malý problém. V této kapličce jsem uklízela už tuším jednou předloni, a moc dobře si pamatuji, kolik tam bylo různého hmyzu, nejen toho sušeného, ale i živí pavouci. Bylo mi jasné, že nikomu se do toho moc nebude chtít, tak jsem nakonec souhlasila, ač tedy docela nerada. Alena druhou stranu jsem se těšila, že zase budu dělat něco trochu jiného, než krájet sýry a míchat jogurtové náplně!

Včera byla avizována menší výroba, takže jsem mohla nejen jít do práce později, ale šéf mě hned ráno odvezl do kapličky. S sebou jsem měla kanystr s teplou jarovou vodou, košťata, smetáček s lopatkou a kyblík.






Seifertova kaplička leží v Domašově, kus po turistické pěšině, která vede od restaurace U Cimbury. Údolí zde se přezdívá "Kinseifen" - u nás mezi místními to zdomácnělo jako "kinzajf." Včera bylo počasí pěkně zamračené, sluníčko sice párkrát vykouklo, ale mraky byly přeci jen mohutnější.

Kaplička je celkem malá, chráněna mříží před nenechavými vandaly, což je v pořádku. Vyzbrojena čistícími prostředky a klíčem od kapličky jsem se pomalu dala do práce. Nejprve jsem pořádně zametla pavučiny zvnějšku, protože i tam se pavouci činili.


Jako první jsem poumývala umělé květiny, obrazy a křížek. Vpravo v popředí je malá lavička, bohužel jsem ji ale zapomněla vyfotit.


Práce tu bylo opravdu dost. Nahoře bylo hodně pavučin, prachu, a také sušených berušek. Ale bavilo mě to, pěkně jsem si práci rozvrhla, v klidu jsem posvačila, pustila si rádio, prostě pohodička. Bylo osvěžující pracovat po delší době úplně sama - takhle mě to baví úplně nejvíc. 



Na spodním černobílém obrázku je Terezie z Lisieux - tedy alespoň co se mi podařilo najít podle popisku pod obrázkem. Terezie z Lisieux je patronkou nemocných TBC a AIDS, ale také květinářů a pěstitelů růží. 


Tento obraz byl velký, a také pěkně těžký. Bohužel je místy doškrábaný (ty bílé rýhy fakt nejsou ptačí hovínka!), takže tady jsem musela umývat velmi opatrně, a ani jsem si netroufla jej sundat, protože jsem měla obavy, že by mi mohl spadnout. Tento náboženský výjev je myslím tak trochu klasika, podobný, ne-li stejný obraz měla i moje babička v ložnici.


Překvapením pro mě byl tento krásný malovaný kamínek, na tomto místě bych ho teda nečekala, ale lištička se moc povedla! Zvláštní, že ležel až vzadu u těch obrázků, tak přemýšlím, jak se tam mohl dostat? Každopádně jsem ho tam nechala.


Jeden tlustý "spolupracovník," který přede mnou utíkal, ale podařilo se mi ho vyfotit - sic trochu rozmazaně! Toto byl jediný živý exemplář pavouka, který v kapličce byl - čekala jsem ty klasické, s tenkýma dlouhýma nohama, ale ani ti tam nebyli. 



Něco málo k historii kapličky - pokud máte zájem a chcete si přečíst více, přikládám zde odkaz:

https://www.turistika.cz/mista/seifertova-kaplicka/detail


O svačinové přestávce jsem se šla projít po okolí - kousek nahoru do kopečka za kapličkou se nachází Kolafovičova plotna - zde kdysi býval lom, dnes je tu vybudované odpočívadlo pro turisty. Je tu možnost opéci si špekáčky, a také tu jsou krásná vyřezávaná dřevěná zvířátka.





Taková místa pro turisty, která jsou šikovně a s citem zakomponovaná do přírody, mám ráda. A tato zvířátka jsou moc pěkná.

A po přestávce už to šlo s prací rychle, nakonec jsem ještě pozametala všechny sušené tvory, listy, raději ještě jednou přejela hadříkem sošky a rámy, a bylo skoro hotovo.

Když pro mě na konci směny přijel šéf, tvářil se spokojeně. Jen jsem ho pak musela ještě poprosit, aby mi sundal jeden obraz, který byl vysoko a na který jsem nedosáhla a musela jsem ho pak ještě umýt, ale jinak jsem dostala pochvalu za pěkně vykonanou práci, což mě potěšilo.

Jsem ráda, že jsem měla po delší době zase změnu ze zaběhnutého stereotypu, a radost mi udělalo také to minimum pavouků. Škoda jen, že nesvítilo sluníčko, fotky jsou tak trochu tmavší, za což se omlouvám. 

A co Vy? Chodíte rádi na podobná turistická místa? Navštívili jste v poslední době nějakou kapličku? Líbily se Vám fotky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Co se všechno dá zažít v práci, super ! Kaplička nádherná a kamínek taktéž . Taky se ráda koukám do kapliček a jediný co mě občas mrzí ,že většinou nejsou otevřený a dá se do nich kouknout jen přes mříže ,ale asi to má svůj důvod .Co se nezabezpečí , tak dlouho nezůstane , bohužel .

    OdpovědětVymazat
  2. To musela být příjemná změna od běžné práce! Já takhle ve své první práci pravidelně před Vánoci namísto zpracovávání dat šéfovi balila dárky.

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem zrovna na dovolené a dneska jsme minuli určitě minimálně třipodobné kapličky - dva byly tedy skalní, jedna klasická zděná výklenková.

    OdpovědětVymazat
  4. za to se nemusíš omlouvat, nemůžeš za to :) fotky mají svou atmosféru, je to super, takové tajemné :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ten klasický velký oválný obraz měli u kamaráda v ložnici.

    OdpovědětVymazat
  6. Smysluplná a záslužná práce.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula