Očkování a procházka

 V pátek jsem měla dlouho nahlášené volno v práci, ze kterého jsem ale moc radost neměla. Byla jsem totiž objednaná k praktické lékařce na přeočkování proti tetanu. Injekce mi nijak moc nevadí, ani odběry krve, ale vzhledem k tomu, že se injekce proti tetanu aplikuje do dost citlivého místa, tak to tedy nijak zvlášť nemusím.

Ráno jsem tedy autobusem vyrazila do města, raději s předstihem, protože u nás zrovna teď opravují hlavní silnici, a to je co se týče plynulosti dopravy jedna velká katastrofa. Ale nakonec jsem přijela včas, abych stihla další navazující spoj do Priessnitzových léčebných lázní v Jeseníku - je to fajn, protože cesta je do pěkného kopce, zpátky z lázní se už většinou projdu pěšky, protože dolů to už jde samo.

Cesta autobusem nebyla nijak dlouhá, což byla vítaná změna při té hrůze u nás v obci. Byla jsem tedy nakonec v čekárně o něco dřív, ale to mi nevadilo, protože jsem s sebou měla knížku a časopis, takže jsem se nenudila.

V tomto lázeňském domě sídlí moje paní doktorka.

Přišla jsem na řadu o něco později, protože pacientů tu bylo dost. Ale zase se to nedá srovnat s moojí starou doktorkou, kde jsem jednou se zánětem močových cest čekala tři hodiny, než jsem přišla na řadu... Nakonec to očkování nebylo nijak strašné. Odjakživa mám tak trochu fobii z doktorů, ale tady to bylo v pohodě, dokonce jsem tu injekci skoro ani necítila.

Jsem ráda, že mám očkování za se sebou, a mám na několik dalších let klid.

Při odchodu z čekárny jsem měla dobrou náladu, že všechno bylo tak v pohodě, takže jsem se šla projít ještě kousek po lázních - svítilo sluníčko, tak proč hned spěchat domů, když do práce jsem už jít nemusela?

Hned naproti Bezruči sídlí další lázeňský dům Wolker. Pojmenován byl po dalším slavném spisovateli, a je určen pro dětské pacienty - co jsem se na internetu dočetla, tak je zde k dispozici dětská herna, inhalatorium, a samozřejmě i lékařská služba.

Mapka areálu a informační cedule - v létě plánuji zajít do restaurace Wiener Kaffeehaus - ovšem jsem velmi zvědavá. Mají tu mít praktické výukové středisko učni, což je na jednu stranu super projekt, ovšem když jsem četla na internetu ty špatné recenze, nevím nevím. Restaurace se bude otevírat až se zahájením lázeňské sezóny, což bude tuším někdy v polovině května.

Další lázeňský dům, tentokrát jsem budovu zabrala z větší dálky, nečitelný nápis je Maryčka. Zde se lázeňští hosté jen ubytovávají.

A pak už jsem šla z kopce dolů, směrem k vlakovému nádraží, ale i po cestě je tu spoustu pěkných míst, která turisty lákají k zastavení. 

I kvůli těmto úžasným výhledům jsem ráda, že bydlím v horské oblasti. Taková krása se mi nikdy neomrzí. Potěšilo mě i to, že jsem fakt měla štěstí na počasí - když jsem tu byla vloni naposledy, tak byla odporná plískanice, a fotit se už nedalo.

Krásně se to zelená!

Narcisy jsou takovou jarní klasikou, tady se mi moc líbí to vysazení do souvislého pásu, vypadá to opravdu hezky.

Francouzský pramen - našla jsem k němu velmi zajímavé povídání, pokud si jej chcete přečíst, přikládám odkaz!

https://www.jesenickeprameny.cz/pamatka/francouzsky-pramen

Géniův pramen - ten byl vystavěn na počest samotného zakladatele lázní, Vincenze Priessnitze! Pomník byl v roce 1999 opraven a převezen na místo, kde stojí nyní - dříve stával na pozemku bývalého JZD, a nikdo o něj nejevil velký zájem.

Je skvělé, že byl tento krásný pomníček opraven, protože mě se osobně líbí ze všech úplně nejvíce - hlavně ten chrlič se lví hlavou.

No a pak už jsem šla dolů po celkem prudké cestě, která je navíc taková odlehlá - v noci bych tedy měla rozhodně strach.

Unavené turisty určitě potěší toto odpočívadlo s lavičkami. Lev není symbolem města Jeseník (není v jeho znaku), ale je v podobě sochy právě v lázních, na Ripperově promenádě, která se nachází o něco výše.

Toto je bohužel smutná historická proslulost Jeseníků - neblahé zinscenované čarodějnické procesy - mimochodem, čarodějnice měly létat na své rejdy na Petrovy kameny, které jsou také v našem regionu. Ovšem je hezké, že zde tento pomník stojí, protože je důležité nezapomínat!

Tak, a tady už je pěkné rozloučení s lázněmi. Ještě kus cesty trvalo, než jsem došla na vlakové nádraží, a z něj už do centra města.

Procházka byla fajn, ale už jsem byla ráda, že jedu domů, přece jen jsem byla po té injekci trochu unavená, ale večer už to bylo v pořádku.

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek prodlouženého víkendu, Vaše Eliss ♥