Přeskočit na hlavní obsah

Očkování a procházka

 V pátek jsem měla dlouho nahlášené volno v práci, ze kterého jsem ale moc radost neměla. Byla jsem totiž objednaná k praktické lékařce na přeočkování proti tetanu. Injekce mi nijak moc nevadí, ani odběry krve, ale vzhledem k tomu, že se injekce proti tetanu aplikuje do dost citlivého místa, tak to tedy nijak zvlášť nemusím.

Ráno jsem tedy autobusem vyrazila do města, raději s předstihem, protože u nás zrovna teď opravují hlavní silnici, a to je co se týče plynulosti dopravy jedna velká katastrofa. Ale nakonec jsem přijela včas, abych stihla další navazující spoj do Priessnitzových léčebných lázní v Jeseníku - je to fajn, protože cesta je do pěkného kopce, zpátky z lázní se už většinou projdu pěšky, protože dolů to už jde samo.

Cesta autobusem nebyla nijak dlouhá, což byla vítaná změna při té hrůze u nás v obci. Byla jsem tedy nakonec v čekárně o něco dřív, ale to mi nevadilo, protože jsem s sebou měla knížku a časopis, takže jsem se nenudila.


V tomto lázeňském domě sídlí moje paní doktorka.

Přišla jsem na řadu o něco později, protože pacientů tu bylo dost. Ale zase se to nedá srovnat s moojí starou doktorkou, kde jsem jednou se zánětem močových cest čekala tři hodiny, než jsem přišla na řadu... Nakonec to očkování nebylo nijak strašné. Odjakživa mám tak trochu fobii z doktorů, ale tady to bylo v pohodě, dokonce jsem tu injekci skoro ani necítila.

Jsem ráda, že mám očkování za se sebou, a mám na několik dalších let klid.

Při odchodu z čekárny jsem měla dobrou náladu, že všechno bylo tak v pohodě, takže jsem se šla projít ještě kousek po lázních - svítilo sluníčko, tak proč hned spěchat domů, když do práce jsem už jít nemusela?


Hned naproti Bezruči sídlí další lázeňský dům Wolker. Pojmenován byl po dalším slavném spisovateli, a je určen pro dětské pacienty - co jsem se na internetu dočetla, tak je zde k dispozici dětská herna, inhalatorium, a samozřejmě i lékařská služba.



Mapka areálu a informační cedule - v létě plánuji zajít do restaurace Wiener Kaffeehaus - ovšem jsem velmi zvědavá. Mají tu mít praktické výukové středisko učni, což je na jednu stranu super projekt, ovšem když jsem četla na internetu ty špatné recenze, nevím nevím. Restaurace se bude otevírat až se zahájením lázeňské sezóny, což bude tuším někdy v polovině května.



Další lázeňský dům, tentokrát jsem budovu zabrala z větší dálky, nečitelný nápis je Maryčka. Zde se lázeňští hosté jen ubytovávají.

A pak už jsem šla z kopce dolů, směrem k vlakovému nádraží, ale i po cestě je tu spoustu pěkných míst, která turisty lákají k zastavení. 




I kvůli těmto úžasným výhledům jsem ráda, že bydlím v horské oblasti. Taková krása se mi nikdy neomrzí. Potěšilo mě i to, že jsem fakt měla štěstí na počasí - když jsem tu byla vloni naposledy, tak byla odporná plískanice, a fotit se už nedalo.

Krásně se to zelená!


Narcisy jsou takovou jarní klasikou, tady se mi moc líbí to vysazení do souvislého pásu, vypadá to opravdu hezky.



Francouzský pramen - našla jsem k němu velmi zajímavé povídání, pokud si jej chcete přečíst, přikládám odkaz!

https://www.jesenickeprameny.cz/pamatka/francouzsky-pramen




Géniův pramen - ten byl vystavěn na počest samotného zakladatele lázní, Vincenze Priessnitze! Pomník byl v roce 1999 opraven a převezen na místo, kde stojí nyní - dříve stával na pozemku bývalého JZD, a nikdo o něj nejevil velký zájem.

Je skvělé, že byl tento krásný pomníček opraven, protože mě se osobně líbí ze všech úplně nejvíce - hlavně ten chrlič se lví hlavou.

No a pak už jsem šla dolů po celkem prudké cestě, která je navíc taková odlehlá - v noci bych tedy měla rozhodně strach.



Unavené turisty určitě potěší toto odpočívadlo s lavičkami. Lev není symbolem města Jeseník (není v jeho znaku), ale je v podobě sochy právě v lázních, na Ripperově promenádě, která se nachází o něco výše.



Toto je bohužel smutná historická proslulost Jeseníků - neblahé zinscenované čarodějnické procesy - mimochodem, čarodějnice měly létat na své rejdy na Petrovy kameny, které jsou také v našem regionu. Ovšem je hezké, že zde tento pomník stojí, protože je důležité nezapomínat!



Tak, a tady už je pěkné rozloučení s lázněmi. Ještě kus cesty trvalo, než jsem došla na vlakové nádraží, a z něj už do centra města.

Procházka byla fajn, ale už jsem byla ráda, že jedu domů, přece jen jsem byla po té injekci trochu unavená, ale večer už to bylo v pořádku.

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek prodlouženého víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. K Priessnitzovým lázním je to fakt pěkný krpál. Párkrát jsem to šel pěšky a docela to protáhne plíce :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Taková krásná procházka z očkování! Skoro mě mrzí, že máme středisko přes ulici :)
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  3. Líbí se mi , jak vždycky krásně zdokumentuješ okolí pomocí fotek . V tomhle kraji jsem nikdy nebyla , ale díky tobě jako bych se jím právě procházela . Máte to tam moc hezký .

    OdpovědětVymazat
  4. jsem ráda, že to bylo v pořádku a vyšlo to i počasí na tak úžasnou procházku, jak u fotek vypadá :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jeseníky jsou krásné, zvlášť takhle na jaře, když se příroda probouzí. Letos jsem byla mile překvapená, že už se i tetanovka píchá do ramene. Taky si pamatuji minulou, že ta byla ještě do zadku, brr...

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, zdravím. Ráda jsem u Tebe nakoukla na fotografie z lázní, kam jezdím. Je tam moc krásně. Měj se dobře, hodně zdraví přeju. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem rád, že je Priessnitzův pomník obnoven.

    OdpovědětVymazat
  8. Také jsi mohla jít po "kole bláznů" a v jeho polovině dolů po Muzikantské stezce. Tam bych se v noci teprve bál. I když dnes už tam budou nějaké světla.

    OdpovědětVymazat
  9. Pekne to tam mate, nekdy musim.navstivit

    OdpovědětVymazat
  10. V Jeseníku je hezky - byli jsme kousek od něj na podzim na dovolené :). Doufám, že se do vašho kraje ještě vrátíme - zbylo hodně kopců, co jsme na ně nevylezli ;-) a další míst, co jsme neviděli.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....