Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 307 Meg: V pradávných vodách

 Autor: Steve Alten

Žánr: Dobrodružný, Thriller 

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Osmnáct let uplynulo od největší slávy profesora a experta na mořské živočichy, Jonase Taylora. Tehdy se mu totiž podařilo přežít střetnutí se samicí největšího mořského predátora, Megalodonem Andělou.

Ta právě před osmnácti lety uprchla z Tanakovy laguny, vrátila se do Mariánského příkopu, a s velkou pravděpodobností je již po smrti. Z Jonase stal muž těsně po šedesátce, s dvěma pubertálními dětmi na krku, kterým přestává rozumět, a bohužel to poslední dobou skřípe i s o osmnáct let mladší manželkou Terri.

Jonas totiž žije ze své zašlé slávy - chodí na různé přednášky, sem tam dá někde rozhovor, ale ani zdaleka to nestačí pokrýt hypotéku, splátky na auto, a školné pro děti. Takže má právě teď docela dost starostí, a do toho se ještě snaží psát svou chystanou knihu pamětí.

Jenže v jeho životě se chystá velká změna. Na Floridě, v městečku Venice, kam se celá rodina Taylorových vypraví, právě probíhá tradiční Festival žraločích zubů. Jonas zde bude mít krátkou přednášku, a pro celou rodinu je to příležitost i k prodeji památečních suvenýrů a vydělání pár dolarů navíc. 

Poklidný výlet přeruší na první pohled otravný televizní producent, Erik Hollander. Ten produkuje velkolepou televizní show s názvem Odvážlivci, kde se partička mladých lidí předhání v adrenalinových zážitcích, za něž nezřídka zaplatí i životem. Ale sledovanost to má obrovskou, diváky tento smrtící adrenalin baví!

A Hollander má pro Jonase nabídku. Úžasných sto padesát tisíc dolarů za šest týdnů, a to když bude doprovázet posádku Odvážlivců, včetně celého tvůrčího týmu, na palubě repliky španělské galeony.  Jeho úkol bude jednoduchý - předstírání jakéhosi rázovitého komentátora, který bude účastníkům soutěže radit při různých nebezpečných kouscích.

Odvážlivci se totiž budou plavit s hejnem velryb, a je tu i velký pravděpodobnost, že narazí na žraloky! 

Jonas není zprvu moc nadšený, ale dobrodruh v něm nakonec zvítězí, takže se rozhodne nabídku přijmout. Terry se ta představa vůbec nezamlouvá, a proto manžela alespoň přemluví k malému kompromisu, a sice aby na plavbu vzal i sedmnáctiletou dceru Danielle. Přeci jen, moc času spolu jako otec s dcerou netráví, a toto je ideální příležitost k opravení pošramocených vztahů!

Ze začátku vypadá vše idylicky, plavba Tichým oceánem je pořádně dobrodružná, úkoly pro Odvážlivce adrenalinové, a Jonas cítí, že se mu to začíná líbit, ač moc nezasahuje do dění. 

Ale když se k děsu všech účastníků ukáže, že kolem pluje cosi mnohem nebezpečnějšího než žralok či velryba, nastává ta pravá akce. Megalodon je totiž znovu ve hře, dlouhé roky dřímal v hlubinách oceánu, avšak nyní ho na hladinu vylákalo cosi, co si důvěrně pamatuje z minulosti - zvuky, které má spojené s chutnou večeří.

Anděla je znovu na scéně, ale tentokrát ještě zuřivější, a hlavně hladovější. Jonas bude muset opět bojovat s nejnebezpečnějším mořským predátorem, jakého kdy mělo lidstvo tu čest poznat!



Hodnocení: Když jsem uviděla tuto knížku v knihovně, hned jsem věděla, že si ji musím přečíst! Jsem totiž milovník "zvířecích béčkových hororů," ale doposud jsem je viděla jen v televizi - knížku ze žraločího prostředí jsem četla kdysi jen jednou, před lety, a to Čelisti.

Doma mě překvapil celkem "salátový" stav knihy, a byl pro mě celkem šok, když jsem se v údajích o vydání dočetla, že celosvětově byla kniha vydána již v roce 2004 (toto české vydání z nakladatelství BB art vyšlo o rok později.

Čekala jsem totiž, že knížka bude novějšího vydání - ne že by mi to tedy nějak při čtení vadilo! Jedná se o třetí díl "Megovské" série - ty předešlé jsem nečetla, ale neměla jsem pocit, že by to při čtení nějak vadilo. Bylo tu i pár dovysvětlení děje, několik flashabacků, což bylo fajn.

Musím říct, že jsem dostala, co jsem očekávala - béčkový thriller plný šílených situací, napětí a vzteklého mořského predátora. Postavy jsou místy lehce ploché, líbila se mi ale Jonasova dobrodružná povaha, i přes svůj věk šel do všeho pořád po hlavě, protože stejně jako účastnici televizní show, i on se narodil s adrenalinem v krvi.

Co mi ale dost vadilo, byly zdlouhavé popisné pasáže - chvílemi jsem měla pocit, že čtu nějaké zeměpisné poučky - popis různých ostrovů, jejich klimatické podmínky, to bylo všechno hrozně zdlouhavé, a pro českého čtenáře bohužel asi i nicneříkající. 

To ale zase vyvažovaly pěkně šťavnaté akční scény, musím se přiznat, že chvílemi jsem tomu Megovi i fandila - přeci jen, choval se podle svých základních instinktů, a místy mi bylo té přerostlé ryby i líto! 

Co bych ještě vytkla, tak některé scény mi přišly fakt až moc přehnané, místy byl autorův vyjadřovací styl moc strohý, no a některé scény mi přišly až moc přehnané... Takže je fakt lepší místy u čtení vypnout mozek! Ale zase je to poměrně čtivé, knížka se dá zhltnout za nudný, deštivý víkend, kdy se chcete zachumlat pod teplou peřinou s nějakou nenáročnou knihou.

Což je přesně tento případ - nic než "žraločí béčko" nečekejte.

S přivřenýma očima dávám sedmdesát procent, protože jsem se místy u čtení fakt bavila - ač to může znít divně. Knížku bych doporučila milovníkům zvířecích béčkových hororů - pokud jste jejich fanoušky, tato knížka je pro Vás to pravé ořechové!

A co Vy? Máte rádi zvířecí horory - ať už na filmovém plátně, nebo na stránkách knihy? Četli jste Čelisti? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Čelisti jsem četla a musím říci, že mě překvapilo, že je to úplně něco jiného než film :D ale mám ráda tyto filmy :) myslim, že jednička o megalodonovi je také zfilmována a letos by měla jít dvojka do kin :)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky za recenzi. podívám se po knížce.. Čelisti jsem nečetla, jen viděla film. Raději mám když si přečtu nejprve knihu, protože tam je se mnou moje představivost a zážitky nerušené režisérovými představami. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Kdovi, co vse jeste skryvaji morske hlubiny...

    OdpovědětVymazat
  4. Miluji béčkové horory.
    I ty dásně, ehm, čelisti.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula