Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 305 Dvojí tvář

 Autor: Kathrin Lange

Žánr: Young Adult, Thriller, Romantický

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Zabij mě něžně, můj nejmilejší... 

Patnáctiletá Kim neprožívá příliš příznivé životní období. Před dvěma lety byla zavražděna její sestra Nina - s mrtvou vážkou na obličeji, jako podivným artefaktem od zvráceného vraha. Pachatele se ani po letech nepodařilo vypátrat, a zdá se, že stopa již nadobro vychladla.

Kim se od té doby chová... Nespolečensky. Spolužáci ji považují za "vyšinutého blázna," s kamarádkami se moc nestýká, a proto není divu, že musí chodit na terapie k psychologovi. Ve škole ji dokáže rozrušit sebemenší maličkost, která jí připomíná sestru - například i obrázek vážky na přírodopisné tabuli... Celé situaci moc nepomáhá ani to, že maminka Johana je právě na rehabilitační klinice. Kim tak bydlí se svým otčímem Sigurdem, se kterým má poměrně komplikovaný vztah.

Ale když se dívka seznámí se záhadným, ale přitažlivým Lukasem, zdá se, že malinký kousíček štěstí konečně projasnil její svět. Jenže se zdá, že Lukas něco tají. Proč dva roky nechodil do školy? Byl opravdu ve vězení, jak se šušká ve škole? A jaký byl jeho vztah s Ninou, když to byli spolužáci?

Kim se Lukase bláznivě zamiluje. Může mu ale důvěřovat, a otevřít mu své srdce? Ve chvíli, kdy ale zmizí Kimina spolužačka Marie, se znovu vrací plíživé obavy. Policisté bloudí v kruhu, a když se dívka rozhodne jednat na vlastní pěst a vydá se do lesního zámečku, kde bylo nalezeno Ninino tělo, věci se dávají rychle do pohybu.

Někdo tu má totiž dvojí tvář, jejíž odvrácený pohled není vůbec tak přátelský, jak se může zdát!



Hodnocení: Dvojí tvář jsem si vypůjčila v knihovně, v sekci knih pro děti a mládež. Poslední dobou mě baví i knížky pro mladší ročníky, tak jsem si říkala, proč si nepřečíst thriller smíchaný s detektivkou, určený pro náctileté? Zápletka přeci může být i tak zajímavá!

Ze začátku mě četba bavila, knížka je zajímavě napsaná, ale nejedná se dle mého úplně o thriller, (možná úplně na konci jsou lehce napjaté situace), a té krimi zápletky tam také moc není. Ovšem párkrát se tu policisté mihnou, ale detektivní zápletka byla na můj vkus moc upozaděná.

Místy jsem měla spíše pocit, že čtu román o mladé dívce, která se nemůže vyrovnat se sestřinou smrtí, a začíná si pomalu užívat života. A bohužel, vzhledem k tomu, že jde o knížku pro náctileté, tak pro mě jednotlivé postavy byly příliš ploché, nedokázala jsem si k nim vytvořit absolutně žádný vztah, což je opravdu velké mínus. 

Na druhou stranu je to celé opravdu čtivé, místy trochu nudné, zápletka mi přišla až moc uměle natahovaná. Ale co mě při čtení hrozně štve, tak jsou nelogičnosti v ději, a tady jich opravdu bylo jako řešeto. Příklad - detaily z policejního vyšetřování, které se týkaly Nininy smrti, najednou věděli její spolužáci, což nebylo nikde nijak vysvětleno.

Posledních dvacet stránek se najednou rozjela akce jako vystřižená z béčkového filmu, ale celkový špatný dojem z předchozích stran se nepodařilo napravit. A musím se pochválit, že jsem ještě před polovinou odhadla správně pachatele - a to se mi stává při čtení detektivek málokdy! 

Ale zase musím přihlédnout k tomu, pro jakou věkovou kategorii je knížka určena. Kdyby mi bylo tak třináct, určitě bych byla ze čtení nadšená. Ale optikou dospělého musím říci, že je to na pěknou detektivku hodně slabé. Dvojí tvář bych doporučila mladším ročníkům, a pak také těm, kteří si chtějí přečíst něco odpočinkového, a nehledají úplně četbu, na kterou se budou muset nějak extra soustředit. 

Hodnotím šedesáti procenty, takový trochu lepší průměr. Ještě mám doma pár dalších detektivek z této edice, tak jsem zvědavá.

A co Vy? Máte rádi detektivky s nekomplikovaným dějem? Nebo máte naopak rádi, když je děj složitější a má hloubku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Detektivka šmrncnutá červenou knihovnou?
    Já má rád klasické detektivky (Maigret, Holmes, Klubíčko...).
    Z těch s hlubším koncem k mým oblíbeným patří trilogie "Vražda pro štěstí", "Vražda se zárukou", "Vražda v zastoupení". Je tam vše, napětí, humor, parodie a skvostně vykreslené postavy.

    OdpovědětVymazat
  2. Četla jsem kdysi dávno, mám doma asi všechny knihy z této řady. Bohužel si příběh moc nepamatuji, ale vím, že to byla jednohubka :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tuhle knížku jsem si před pár týdny objednala taky z jednoho knihkupectví. Nebyla to žádná velká síť. Měli ji prostě za dobrou cenu, tak jsem zariskovala a vyzkoušela něco nového. Ale jako nechápu, proč mi od té doby volá nějaké call centrum, které se mě ptá, jestli nechci další knížky. Koukala jsem na to, jestli to není takový ten program "jednou zaplať a my ti pak budeme pořád něco posílat", ale to to není. Tak nevím už.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula