Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 301 Noční můry nespí

 Autor: Kolektiv autorů - tvůrčí skupina Hlava nehlava 

Žánr: Pro mládež, Horor, Povídkový, Antologie

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Noční můry nespí, a od této chvíle nebudete spát ani vy! Členové skupiny Hlava nehlava, kteří studovali či studují na Literární akademii Josefa Škvoreckého, se za podpory spisovatelky Ivony Březinové rozhodli vydat sbírku kratších hororových povídek.

Celkem osmadvacet povídek od osmnácti autorů, které mají společnou jednu jedinou věc - vyděsit menší, ale i větší čtenáře! Autoři totiž nejsou v nahánění strachu žádní amatéři. Slibují, že se vám budou chlupy ježit hrůzou, strachy vlasy vstávat na hlavě, a v noci rozhodně jen tak neusnete, a budete přemítat, zda tam někde, ve tmě, pod postelí, něco, nebo někdo nečíhá...

Na stránkách, po kterých se prohání děs stejně drze, jako vám bude po zádech běhat mráz, se můžete těšit na "hrůzáky" klasické i na takové, o kterých se vám nesnilo ani v těch nejčernějších nočních můrách.

Povídka Půlnoční zrcadlo začíná na první pohled nudnou přespávačkou tří kamarádek u rodičů jedné z nich. Adéla, Hanka a Karolína jsou sehraná trojka, často u jedné z nich přespávají, aby se mohli společně učit. A samozřejmě také probírat nejrůznější drby, a hlavně kluky!

Jenže když se v pokoji podivně ochladí, ačkoliv topení hřeje, zdá se, že toto nebude jen tak obyčejný, nudný večer. Adéla totiž začne s duchařskými historkami. Před pár dny jí totiž její starší bratr prozradil, že když se přesně o půlnoci podívá do zrcadla, uvidí samu sebe, těsně před smrtí...

Holky se ještě trochu škádlí, ale nakonec jdou spát. Jenže později Karolínu vzbudí žízeň a zajde si do obýváku pro hrnek čaje, z obýváku uslyší třeskot skla a něco jako hlasy. Když se vyděšená vrací do pokoje, zdá se jí to, nebo se kolem ochladilo? Proč by jí jinak šla pára od úst! Že by se porouchalo topení...?

Cestou zavadí pohledem do zrcadla, ale zase rychle uhne. Jenže to už jsou obě kamarádky vzhůru. Také slyšely divné zvuky z obýváku. Adéla má pro strach uděláno, a proto je rozhodnutá jít se podívat, co to bylo. Neochotně se přidá i Karolína, zatímco Hanka zůstane raději v posteli.

Jenže pohled do zrcadla s sebou přinese takový chlad, že dívky zažijí něco, co by je nenapadlo ani v těch nejděsivějších nočních můrách. Tajemné síly zla totiž skutečně dřímají v zrcadle!


V kobce vypráví o tom, jak se může vyvinout jedno horké, nudné letní odpoledne ve starém domě. Nela se svými třemi kamarády si hrají na schovávanou. Jenže ve třech hrát na schovku - to je přece šílená nuda! A tak Šimon navrhne, že bude lepší si ji zahrát v kostele.

Tam je všechno tajemné, podivně studené, a hlavně neznámé!

Jenže děti netuší, že v kostele číhá přísný farář Melichar. A ten nenávidí malé otravné děti. A když se skupinka rozhodne prozkoumat kryptu, ve které mají být údajně mumie, zdaleka netuší, na jaké děsivé tajemství tam narazí!

V nejdelší povídce knihy s názvem Něco se parta sedmi přátel vydá těsně po Vánocích na výlet na hory. Přátelskou atmosféru trochu kazí jen podivný Richardův sen, který se mu zdál těsně před odjezdem. Stál uprostřed vyšlapané stezky v lese, kam si s přítelkyní Janou vyjel na běžky.

Jenže teď svou drahou polovičku nikde neviděl. Po levé straně náhle uslyšel křik, ale nemohl se ani hnout. A když se ohlédl po zvuku zakřupání větviček, spatřil něco, co zaboha nedokázal identifikovat. Bylo to prostě... Něco... 

Jenže to byl přeci sen. Který nic neznamená. Nebo snad ano? Lucii těsně před odjezdem překvapí telefonát od bývalého přítele. Ten ji varuje, ať nejezdí na hory, protože se tam stane něco hrozného! Prázdninový zimní výlet se brzy promění v něco děsivého, neboť kolem chatky a v lesích se něco pohybuje, a zdá se, že to nemá vůbec přátelské úmysly! Podaří se přátelům uniknout...?

Noční můry totiž nespí!


Hodnocení: Tuto knížku jsem si vypůjčila v knihovně, konkrétně tedy v dětském oddělení. Ráda dávám poslední dobou šanci i knihám pro mladší ročníky, často se u nich totiž perfektně odreaguji a dají se přečíst jedním dechem.

Popravdě řečeno, nejsem moc velký milovník povídek. Raději si přečtu delší příběh vcelku, u kratších příběhů mám někdy problém s tím, že je nestíhám pořádně zpracovat, a už čtu další. Ale párkrát do roka je fajn udělat výjimku!

Na tuto knížku jsem se opravdu těšila. Horory miluju, a tak jsem byla zvědavá, zda dokážou vyděsit i mě, když je kniha určená pro děti? Popravdě řečeno, hodnocení je opravdu velmi sporné. Kniha byla napsána kolektivem autorů, kterých je celkem osmnáct, což je poměrně mnoho. A jak už to tak bývá - některé příběhy jsou více povedené, některé průměrné, a některé dokonce podprůměrné.

Na prvním místě musím vyzdvihnout velmi pěkné ilustrace od Kláry Mayerové. Fakt obdivuju každého, kdo umí pěkně kreslit. Potěšily i medailonky od autorů, které byly napsány zábavnou formou a prozradily čtenáři i něco o nich samotných.

Napsat dobrý horor je snad ten největší literární oříšek. A když mají být hororové příběhy pro mladší ročníky, musí to být ještě těžší - musí to být strašidelné, ale zase ne moc... 

Jde poznat, že autoři jsou začínající, a potřebují se "vypsat." Právě proto je super, že vznikl takový projekt, protože každý si zaslouží svou šanci. Co mi hodně vadilo, a bylo to opravdu do očí bijící, tak časté hrubky (pravopis!) a leckdy nesouvislý slovosled. Vzhledem k tomu, že kolektivu pomáhala slavná spisovatelka, tak mohlo být na toto dáno větší důraz.

Úplně nejvíce se mi líbil poslední příběh, jehož nástin děje jsem popsala výše - Něco. Příběh od autorky Kristýny Znamenáčkové v sobě měl opravdu ono autorské "něco." nechyběla atmosféra, skvělá gradace děje, a pak také napětí a zvláštní jiskra, která se táhla celým příběhem. U hlavních postav ale nečekejte nějaký hlubší psychologický profil, tady šlo o něco úplně jiného.

S hodnocením jsem celkem na vážkách. Kdyby mi bylo tak třináct, to bych knížku úplně bezmezně obdivovala a přečetla třikrát po sobě. Ale jelikož jsem o pár let starší, dávám sedmdesát procent, což je slušné. S přihlédnutím k tomu, že se jedná o začínající autory, a že knížka není už moje věková kategorie...

Ale bylo to pro mě takové odpočinkové, relaxační čtení, a občas mi opravdu strachy lehce přejel mráz po zádech!

Rozhodně, ale pokud Vaše děti, vnoučata nebo mladší sourozenci milují horory, tak neváhejte a knížku jim půjčte v knihovně. Protože ti z ní rozhodně budou unešení!

A co Vy? Máte rádi hororové knížky? Přečtete si někdy nějakou knížku pro mládež? Vadí Vás v knihách pravopisné a stylistické hrubky? Napište mi do komentářů!

Přidávám ještě rozhovor tvůrčí skupiny Hlava nehlava, pokud máte zájem, je na tomto odkaze:

http://www.topvip.cz/rozhovory/skupina-hlava-nehlava-tvrdi-ze-nocni-mury-nespi

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Občas si ráda nějaký soubor povídek přečtu, takže tohle bych klidně zkusila taky, i když asi cílovka už hezkých pár let nejsem

    OdpovědětVymazat
  2. Pocstecni hodnoceni vypadalo lepe nez zavet...Ale je fakt ze teenager ma na horory nebo detektivky jiny nahled nez clovek starsi..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula