Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 301 Noční můry nespí

 Autor: Kolektiv autorů - tvůrčí skupina Hlava nehlava 

Žánr: Pro mládež, Horor, Povídkový, Antologie

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Noční můry nespí, a od této chvíle nebudete spát ani vy! Členové skupiny Hlava nehlava, kteří studovali či studují na Literární akademii Josefa Škvoreckého, se za podpory spisovatelky Ivony Březinové rozhodli vydat sbírku kratších hororových povídek.

Celkem osmadvacet povídek od osmnácti autorů, které mají společnou jednu jedinou věc - vyděsit menší, ale i větší čtenáře! Autoři totiž nejsou v nahánění strachu žádní amatéři. Slibují, že se vám budou chlupy ježit hrůzou, strachy vlasy vstávat na hlavě, a v noci rozhodně jen tak neusnete, a budete přemítat, zda tam někde, ve tmě, pod postelí, něco, nebo někdo nečíhá...

Na stránkách, po kterých se prohání děs stejně drze, jako vám bude po zádech běhat mráz, se můžete těšit na "hrůzáky" klasické i na takové, o kterých se vám nesnilo ani v těch nejčernějších nočních můrách.

Povídka Půlnoční zrcadlo začíná na první pohled nudnou přespávačkou tří kamarádek u rodičů jedné z nich. Adéla, Hanka a Karolína jsou sehraná trojka, často u jedné z nich přespávají, aby se mohli společně učit. A samozřejmě také probírat nejrůznější drby, a hlavně kluky!

Jenže když se v pokoji podivně ochladí, ačkoliv topení hřeje, zdá se, že toto nebude jen tak obyčejný, nudný večer. Adéla totiž začne s duchařskými historkami. Před pár dny jí totiž její starší bratr prozradil, že když se přesně o půlnoci podívá do zrcadla, uvidí samu sebe, těsně před smrtí...

Holky se ještě trochu škádlí, ale nakonec jdou spát. Jenže později Karolínu vzbudí žízeň a zajde si do obýváku pro hrnek čaje, z obýváku uslyší třeskot skla a něco jako hlasy. Když se vyděšená vrací do pokoje, zdá se jí to, nebo se kolem ochladilo? Proč by jí jinak šla pára od úst! Že by se porouchalo topení...?

Cestou zavadí pohledem do zrcadla, ale zase rychle uhne. Jenže to už jsou obě kamarádky vzhůru. Také slyšely divné zvuky z obýváku. Adéla má pro strach uděláno, a proto je rozhodnutá jít se podívat, co to bylo. Neochotně se přidá i Karolína, zatímco Hanka zůstane raději v posteli.

Jenže pohled do zrcadla s sebou přinese takový chlad, že dívky zažijí něco, co by je nenapadlo ani v těch nejděsivějších nočních můrách. Tajemné síly zla totiž skutečně dřímají v zrcadle!


V kobce vypráví o tom, jak se může vyvinout jedno horké, nudné letní odpoledne ve starém domě. Nela se svými třemi kamarády si hrají na schovávanou. Jenže ve třech hrát na schovku - to je přece šílená nuda! A tak Šimon navrhne, že bude lepší si ji zahrát v kostele.

Tam je všechno tajemné, podivně studené, a hlavně neznámé!

Jenže děti netuší, že v kostele číhá přísný farář Melichar. A ten nenávidí malé otravné děti. A když se skupinka rozhodne prozkoumat kryptu, ve které mají být údajně mumie, zdaleka netuší, na jaké děsivé tajemství tam narazí!

V nejdelší povídce knihy s názvem Něco se parta sedmi přátel vydá těsně po Vánocích na výlet na hory. Přátelskou atmosféru trochu kazí jen podivný Richardův sen, který se mu zdál těsně před odjezdem. Stál uprostřed vyšlapané stezky v lese, kam si s přítelkyní Janou vyjel na běžky.

Jenže teď svou drahou polovičku nikde neviděl. Po levé straně náhle uslyšel křik, ale nemohl se ani hnout. A když se ohlédl po zvuku zakřupání větviček, spatřil něco, co zaboha nedokázal identifikovat. Bylo to prostě... Něco... 

Jenže to byl přeci sen. Který nic neznamená. Nebo snad ano? Lucii těsně před odjezdem překvapí telefonát od bývalého přítele. Ten ji varuje, ať nejezdí na hory, protože se tam stane něco hrozného! Prázdninový zimní výlet se brzy promění v něco děsivého, neboť kolem chatky a v lesích se něco pohybuje, a zdá se, že to nemá vůbec přátelské úmysly! Podaří se přátelům uniknout...?

Noční můry totiž nespí!


Hodnocení: Tuto knížku jsem si vypůjčila v knihovně, konkrétně tedy v dětském oddělení. Ráda dávám poslední dobou šanci i knihám pro mladší ročníky, často se u nich totiž perfektně odreaguji a dají se přečíst jedním dechem.

Popravdě řečeno, nejsem moc velký milovník povídek. Raději si přečtu delší příběh vcelku, u kratších příběhů mám někdy problém s tím, že je nestíhám pořádně zpracovat, a už čtu další. Ale párkrát do roka je fajn udělat výjimku!

Na tuto knížku jsem se opravdu těšila. Horory miluju, a tak jsem byla zvědavá, zda dokážou vyděsit i mě, když je kniha určená pro děti? Popravdě řečeno, hodnocení je opravdu velmi sporné. Kniha byla napsána kolektivem autorů, kterých je celkem osmnáct, což je poměrně mnoho. A jak už to tak bývá - některé příběhy jsou více povedené, některé průměrné, a některé dokonce podprůměrné.

Na prvním místě musím vyzdvihnout velmi pěkné ilustrace od Kláry Mayerové. Fakt obdivuju každého, kdo umí pěkně kreslit. Potěšily i medailonky od autorů, které byly napsány zábavnou formou a prozradily čtenáři i něco o nich samotných.

Napsat dobrý horor je snad ten největší literární oříšek. A když mají být hororové příběhy pro mladší ročníky, musí to být ještě těžší - musí to být strašidelné, ale zase ne moc... 

Jde poznat, že autoři jsou začínající, a potřebují se "vypsat." Právě proto je super, že vznikl takový projekt, protože každý si zaslouží svou šanci. Co mi hodně vadilo, a bylo to opravdu do očí bijící, tak časté hrubky (pravopis!) a leckdy nesouvislý slovosled. Vzhledem k tomu, že kolektivu pomáhala slavná spisovatelka, tak mohlo být na toto dáno větší důraz.

Úplně nejvíce se mi líbil poslední příběh, jehož nástin děje jsem popsala výše - Něco. Příběh od autorky Kristýny Znamenáčkové v sobě měl opravdu ono autorské "něco." nechyběla atmosféra, skvělá gradace děje, a pak také napětí a zvláštní jiskra, která se táhla celým příběhem. U hlavních postav ale nečekejte nějaký hlubší psychologický profil, tady šlo o něco úplně jiného.

S hodnocením jsem celkem na vážkách. Kdyby mi bylo tak třináct, to bych knížku úplně bezmezně obdivovala a přečetla třikrát po sobě. Ale jelikož jsem o pár let starší, dávám sedmdesát procent, což je slušné. S přihlédnutím k tomu, že se jedná o začínající autory, a že knížka není už moje věková kategorie...

Ale bylo to pro mě takové odpočinkové, relaxační čtení, a občas mi opravdu strachy lehce přejel mráz po zádech!

Rozhodně, ale pokud Vaše děti, vnoučata nebo mladší sourozenci milují horory, tak neváhejte a knížku jim půjčte v knihovně. Protože ti z ní rozhodně budou unešení!

A co Vy? Máte rádi hororové knížky? Přečtete si někdy nějakou knížku pro mládež? Vadí Vás v knihách pravopisné a stylistické hrubky? Napište mi do komentářů!

Přidávám ještě rozhovor tvůrčí skupiny Hlava nehlava, pokud máte zájem, je na tomto odkaze:

http://www.topvip.cz/rozhovory/skupina-hlava-nehlava-tvrdi-ze-nocni-mury-nespi

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Občas si ráda nějaký soubor povídek přečtu, takže tohle bych klidně zkusila taky, i když asi cílovka už hezkých pár let nejsem

    OdpovědětVymazat
  2. Pocstecni hodnoceni vypadalo lepe nez zavet...Ale je fakt ze teenager ma na horory nebo detektivky jiny nahled nez clovek starsi..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N