Přeskočit na hlavní obsah

Volno, procházka a sníh

 Na poslední týden v únoru jsem si vybrala již dlouho avizovanou dovolenou. Sice jsou to jen dva dny, ale i s příjemně prodlouženým víkendem je volno opravdu fajn. Konečně jsem se vrhla na žehlení obrovského koše prádla, který se mi krčil v ložnici.

O víkendu u nás na horách napadl sníh, což mi upřímně moc radost neudělalo. Přeci jen, sněhu už bylo letos dost, a já už se tak moc těším na teplé jarní dny!

Ale co se dá dělat. Příroda si ještě zaslouží odpočívat pod naducanou sněhovou peřinou. Ráno jsem si přivstala - já prostě nejsem velký spáč, i když jdu spát později, stejně vstávám brzy. Přítel taky vstává už před šestou, takže mě vzbudí, on si jde vařit kafe, a já ještě ve vyhřáté posteli už taky automaticky dostanu chuť na kávu, takže už nespím. Ale je strašně fajn si ranní kávu vypít v klidu, v posteli, a u toho si číst. Jen tak prostě ráno chvíli lenošit, nedělat nic...

Po sedmé hodině jsem se vyhrabala z postele, a nachystala jsem se do obchodu na nákup. Na oběd jsme si udělali smažený sýr - dlouho jsme ho neměli, a dostala jsem chuť na něco nezdravě smaženého. Ale když jsem přišla z nákupu, bylo ještě příliš brzy začít chystat oběd.

Tak jsem se rozhodla jít na procházku obcí. Svítilo sluníčko, napadal sníh, a ani zima nebyla nijak zvláště lezavá. Minulý týden jsem si koupila nový telefon, a tak jsem byla zvědavá, jaká bude kvalita fotografií. A byla jsem opravdu příjemně překvapená, protože s tím starým se to nedá vůbec srovnat!



Hned na začátek pár krajinek. Mraky byly dnes opravdu krásně naducané, a obloha krásně modrá - sice ne úplné azuro, ale i tak!





Moje oblíbené místo na procházky. Můžete jej znát ze starších článků - akorát je tady příroda hodně proměněná, když je vše zasypané sněhem. Tento krásný kousek přírody mám kousek po cestě hned za bytovkou, ve které bydlím. 

Většinou jsem na procházkách sama, moc lidí tudy nechodí, dnes jsem potkala jen jednu starou paní se psem, která šla směrem z lesa. Při takových procházkách si vždycky úžasně vyčistím hlavu!


Bříza u cesty, která tu roste snad odnepaměti, pamatuji ji ještě jako malá holka.




Kolem cesty se válela spousta dřeva, většinou tedy dost velké kmeny. Ráda fotím ale i kůru stromů, protože stromy nabízejí úžasné spousty detailů. Poslední obrázek se mi zdá nepovedená a trošku rozmazaný, ale nechám ho tady. Snažila jsem se zachytit detaily ale moc se to nepovedlo...


Šípkový keř, zabraný z dálky. 



Tady už jsem na procházce o kus dál, na hlavní cestě. Kus kostelíku se zídkou, a vedle staré skladiště, které využívá obec ke skladování různého materiálu. Prázdný plac byl zamýšlen jako parkoviště, ale moc aut tu ani v teplejších měsících nestává.

Kdysi tu stávala obecní knihovna.




Z hlavní cesty jsem odbočila zase na zadní, a udělala jsem si tak takové kolečko. Památných stromů je u nás u cest docela dost, tak jsem vyfotila tento jasan. Teď v zimních měsících působí smutně. Na internetu jsem našla, že kvete pouhé dva měsíce - od dubna do května.

Ranní procházka byla fajn, doma jsem nebyla ani moc promrzlá, ale musím říci, že ten sníh byl díky sluníčku "ostrý" a pálily mě trochu oči. Ale nevadí, moc ráda jsem se prošla. Doufám, že i Vy si užíváte pěkného slunečného počasí, pokud u Vás je!

Napište mi do komentářů, jestli je i u Vás sníh, nebo svítí sluníčko? Vydali jste se o víkendu nebo teď v týdnu někam na procházku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, máš nádherné fotografie. Uvažuji nad novým foťákem - fotky z toho starého jsou horší než z dnešních mobilů :-) No, už je to stařeček. Ale fotky se povedly a procházka určitě taky.

    OdpovědětVymazat
  2. Na tom parkovišti zbudovat přípojky pro krarany a využila by se i ta budova...
    Pěkný článek, pěkné fotky.

    OdpovědětVymazat
  3. Krásná procházka v kouzelné přírodě.To se máš,že máš takovou přírodu za domem.My bohužel musíme za město
    a tak jsem ráda,že to manželovi pořád řídí.U nás o víkendu nebylo nic moc,vezli jsme vnučku do Prahy a tam se to protrhalo a obloha byla parádní.Fotila jsem z auta.Já z mobilu moc nefotím,je pro mě moc lehký do ruky,když trpím třesem.Ale vím,že fotky z mobilu se dají srovnat s foťákem.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. U nas v Polabi resp.dolnim Povltavi se ochladilo, ale po snehu ani pamatky...Minuly tyden jsme pondeli az streda byli ve Varech, to je podstatne vys, ale take ni c(daval jsem fotky na blog),Jen v dalce zasnezene stity Krusnych hor..Mas prkne fotky s tim snehem, i podadane stromy a ves, pro mne je oblast ventrslnich Jesrniku zeme neznama

    OdpovědětVymazat
  5. Hezké fotografie z procházky. Také se teď toulám po venku jak jen to jde. Mám hodně fotografií, ale nestačím psát příspěvky. Snad až se počasí pokazí. Když je hezky nechci vysedávat u počítače. Měj se moc pěkně a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásné fotky mraků. hlavně ty první dvě.
    Smažený sýr mám rád.
    Občas na něj chodím do nádražní restaurace v Braníku. Tam ho dělají úplně nejlépší v celé Praze.

    OdpovědětVymazat
  7. Krásné fotky! Líbí se mi kombinace břízy se sněhem :) Taky si chci pořídit nový mobil s lepším foťákem :) Já mám sníh ráda, spíš mi vadí, když je z toho pak na cestě ta břečka, jak to taje :-/

    OdpovědětVymazat
  8. to je krásné a fotky jsou moc pěkné, mobil fotí hezky :) u nás to vypadá už jarně, žádný sníh :)

    OdpovědětVymazat
  9. Mohla by si se živit jako profesionální fotografka :) a sníh na fotkám mám moc ráda , ale v realitě moc ne . Procházka mě čeká zítra - s pejskem .

    OdpovědětVymazat
  10. Hezké fotografie, mobil ti fotí moc pěkně :) u nás je dnes krásné jaro, nebe bez mracku. Ráno sice ještě mrzne, ale k poledni už je pěkně teploučko :)

    OdpovědětVymazat
  11. Hezká procházka. A jsi ranní ptáče - já když mám volno, tak málokdy vylezu před osmou ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Tak u nás je počasí pochopitelně stejné ... Jinak fotky jsou slušné.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula