Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 299 Lunapark

 Autor: Stephen King

Žánr: Román, Horor, Detektivní

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Dvaadvacetiletý Devin Jones neprožívá zrovna nejšťastnější léto ve svém životě. Plný literárních ambicí se vrhl do studia na vysoké v New Hampshire. Což o to, škola ho vždycky bavila, ale nejhorší je, že právě poprvé zažívá opravdový pocit zlomeného srdce! Mezi ním a Wendy to přece vypadalo všechno tak dokonale, růžově, tak proč...

Vyhlídka na další léto strávené vytíráním podlahy a umýváním zaschlých talířů v šíleném frmolu rychlého občerstvení není zrovna nejlákavější. A pak, jednoho dne, jako znamení shůry, k němu na tácku se zbytky burgeru doputuje i časopis. A při pozdějším převlékání na koleji vypadne Devinovi z kapsy, a otevře se zrovna na stránce s inzeráty. Jeden inzerát, ač od původního majitele nezakroužkován, hlásí toto:

Pracujte blízko nebe! U inzerátu je telefonní číslo, a Devin se rozhodne na něj z náhlého popudu zavolat. Za zkoušku přeci nic nedá, ne? A za týden dostane do schránky formulář žádosti o zaměstnání a informační leták.

Rozhodne se nabízenou příležitost využít, i když jde jen o brigádu na plný úvazek, ale je to přeci na celé léto, a Devin peníze potřebuje jako sůl. Odcestuje tedy vlakem do státu Severní Karolína, a jeho cílem se stane malé městečko Nebeská zátoka. Tady už následuje pohovor, a nakonec se stane dalším v řadě brigádníků v Lunaparku. 

Lunapark je nezávislý podnik, který velikostí nemůže zdaleka konkurovat ostatním zábavním parkům, přesto má však originální atrakce - Ďábelské vozíky (lunaparková verze autíček), obří ruské kolo, ale hlavním lákadlem, zejména pro malé děti je maskot Lunaparku - rozesmátý pes Howie. 

Devinova práce je poměrně rozmanitá - od obsluhy atrakcí, až po tancování v nepraktickém psím oblečku. Přesto si však práci a prostředí kolem zamiluje. Najde si tu nové přátele, ubytování u paní Shoplawové také není nijak špatné. 

Ale postupem času se začnou věci trochu komplikovat. Zlověstná znamení, která začnou zdánlivě hloupými předpověďmi od Madam Fortuny, místní věštkyně. Ta Devinovi mimo jiné předpoví, že se kolem něj vznáší temný stín. A pak také to, že potká chlapce se psem a holčičku v červené čepici s panenkou - a oba mu mají změnit zásadním způsobem život!

Devin zažije opravdu léto, na které v životě nezapomene. Je tu totiž ještě záhada z místního Domu hrůzy, kde před lety došlo k děsivé vraždě přímo ve vozíku. Mladičké Lindě Grayové její přítel podřízl během jízdy na atrakci krk, a její tělo pohodil mezi voskové figuríny, které byly hned vedle vozíku...

Nikdy se nepodařilo zjistit, kdo byl onen dívčin přítel. Ale jedno je jisté - duch Lindy Grayové zůstal v Lunaparku, a hlavně brigádníci ji měli tu čest již několikrát zahlédnout. Podaří se Devinovi rozluštit záhadnou dívčinu smrt? Měl by ale pamatovat na onen temný stín, který se kolem něj vznáší, než bude pozdě!




Hodnocení: Mnoho knížek jsem od Kinga zatím nečetla, ale tak třikrát do roka na něj dostanu "chuť." Proto když jsem při své poslední návštěvě knihovny uviděla nahoře na poličce vystavené tři "kingovky," rozhodla jsem se sáhnout právě po Lunaparku. Dostala jsem chuť si přečíst něco trochu tenčího.

A protože je to King, očekávala jsem pořádnou hororovou nálož. Nakonec musím konstatovat, že jsem dostala do ruky detektivní román s prvky hororu, ale vůbec mi nevadilo, že je hororová linka upozaděna. Právě naopak. 

Hned od prvních stránek mi byl Devin strašně sympatický. Krásně vykreslená naivita a bolavost mládí, atmosféra začátku sedmdesátých let... Rychlý úvod, a pak už je čtenář vtažen do úžasně kouzelného světa Lunaparku. nevadilo mi pomalejší tempo, které by možná mnohé čtenáře znudilo, protože knížka je tak čtivá, že jsem ji celou přečetla za dva sychravé večery.

Bavilo mě úžasné vykreslení lunaparkové atmosféry, cítila jsem, jako bych se tam opravdu reálně octla. Tak věrně dokázal autor zachytit atmosféru. Detektivní zápletka se rozjížděla také pozvolna, ovšem za půlkou už se rozjela solidně, a strašně mě bavila. Vůbec mi nevadilo, že se jednalo o starou záhadu. 

King má úžasný dar, a to sice povýšit zdánlivě obyčejný příběh na neobyčejně úžasný. Atmosféra lunaparku, malého zapadlého městečka, bravurně vykresleno. Docela by mě zajímalo, zda byl auto jako mladý na nějaké podobné brigádě v lunaparku, a za sebe bych si tipla, že ano.

Knížka má dvě stě jedna stránek, a dá se přečíst vážně rychle. Posledních dvacet stránek bylo úžasně napínavých, a ve výsledku také dojemných - ale i toto patří k životu. Musím říct, že závěrečné odhalení "zaprášeného" zločinu bylo překvapivé, vůbec jsem nic takového nečekala! Duchařských scén bylo sice pomálu, zato byly pěkně mrazivě skutečné!

Dostala jsem sice něco trochu jiného, než jsem čekala, přesto ve mě kniha zanechala fajn hřejivý pocit, že jsem si přečetla příběh, který se třeba v těch sedmdesátých letech opravdu mohl reálně stát. Nechci tady nic moc prozrazovat více, abych zbytečně nevyzrazovala zápletku, ale je to fajn oddechovka, ideální na léto, nebo na dlouhé sychravé studené večery, kterých je teď ještě opravdu dost.

Pokud máte rádi Kinga, doporučuji. Knížka vyšla poprvé v roce 2013, sama jsem byla překvapená, že je román takto "mladý." 

A co Vy? Četli jste nějaký román od Kinga? Máte rádi jeho horory? Viděli jste nějaké jeho dílo například ve filmové či seriálové podobě? Líbil se Vám? Máte nějakou jeho knížku oblíbenou? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. King je King , četla jsem snad všechny knížky . Pár jich mám doma a zbytek jsem si vždycky půjčovala v knihovně , takže z toho důvodu si obsah všech příběhů většinou už moc nepamatuju ( teda pokud mě něco hodně nezaujme ). Přece jen když to má člověk doma , tak se k tomu může vrátit a osvěžit si paměť . Ale bohužel se mi zdá ,že už celkem dost let jde King bohužel hodně dolů . Na druhou stranu - o čem chtěl už napsal . Teď už je to často jen dojení prázdnýho vemínka .

    OdpovědětVymazat
  2. Kinga mám rád.
    Nejvíc mne zaujala kniha TO. A ze zfilmovaných knih se mi nejvíc líbilo Osvícení s Nicholsonem.

    OdpovědětVymazat
  3. Kinga mám ráda a přečetla jsem od něj dost knih.A myslím,že i Lunapark..On mě nikdy nezklame ani filmy,které jsou natočený podle jeho knih.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Tak asi to je ostuda, od Kinga jsem ještě nic nečetla,cAle je fakt, že čtu až nyní v důchodu, kdy se mohu věnovat i dalším koníčkům a knihu vzít do ruky rovněž. Už si píšu do seznamu. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  5. knihu jsem četla půjčenou z knihovny a líbila se mi, takže... jsem si ji koupila do své knihovny :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula