Autor: Robert Merle
Žánr: Válečný, Psychologický, Podle skutečné události
Mé hodnocení: 90%
Obsah: Rudolf Lang to neměl už od dětství vůbec jednoduché. Otec, náboženský fanatik a chorobný puntičkář synovi příliš lásky nedal. Naopak, za sebemenší provinění byl Rudolf velice tvrdě kázeňsky trestán. A hlavní pravidlo, které musel chlapec ctít, bylo - vždy bezpodmínečně poslechnout rozkaz starší, či výše postavené osoby - a to bez výjimky.
Chlapec začal mít problémy ve škole, několikrát dokonce zbil kamaráda - v kolektivu nicméně nebyl přes svou podivínskost příliš oblíbený. Věci se nedaly do pořádku, ani když nenáviděný otec zemřel. V patnácti letech začal mít Rudolf zvláštní záchvaty, které by se daly popsat jako kompulzivní. Ve škole musel o přestávce například počtem stejných kroků obejít celou školní zeď. Pokud to nestihl, býval celý den velice nervózní.
Avšak vše se změnilo se začátkem první světové války. Rudolf silně cítil potřebu bojovat a chránit svou zem, a proto už jako čtrnáctiletý utekl na frontu. Hlídka ho ale chytila, vrátila zpět, a o dva roky později svůj plán zopakoval - to mu bylo patnáct let, a osm měsíců... A tam už se podroboval tvrdému výcviku v kasárnách. Ale byl tu spokojený - řád a pořádek, to bylo něco pro něj!
Pak už to šlo ráz naráz. Nové uniformy, odeslání na frontu do Iráku, posléze do Turecka. Pro Rudolfa tu bylo jediné poslání - zničit nepřítele. A při tomto nehleděl ani na kamarády z domova - i když, byli pro něj vůbec přátelé? Když totiž zemřel jeho spolubydlící a kolega z práce, mladíkem to citově ani nepohnulo...
První světová válka dopadla nakonec pro Německo neslavně. Rudolf se vrátil domů, ale zjistil, že zatímco válčil za svou zemi, zemřela mu matka. Sestry bydlely u tety, která se k synovci nechovala zrovna přátelsky, a nenabídla mu ani lůžko přes noc.
Německo, na kolenou po tvrdých válečných reparacích, prožívalo vážnou hospodářskou krizi. Práce byl nedostatek, byla mizerně placená. Rudolf byl postupně kopáčem, pomocným dělníkem, poslíčkem a kamelotem. V žádném ze zaměstnání však nevydržel dlouho, spával po noclehárnách, a také poznal, co je to opravdový hlad.
Zlom nastal po roce 1922. Rudolf vystoupil z katolické církve, a taky vstoupil do NSDAP. Strana otevřená pro všechny, kteří se cítili být ublíženi dopady války, a zejména pro ty, kteří viděli zárodek všeho špatného v Židech - protože to jedině oni jsou pro Německo zhoubou, kterou je třeba odstranit... Vítězství Adolfa Hitlera ve volbách a počínající otázka konečného řešení židovské otázky, a s tím spojené stavby "pracovních" táborů, které nechvalně prosluly jako tábory smrti.
Psychologická studie vzestupu "vzorného nacisty." Mrazivý příběh inspirovaný skutečnou postavou válečného zločince Rudolfa Hosse, cynické a nelidské zrůdy, která měla jeden jediný životní cíl - a to plnit rozkazy, bez ohledu na morálku a svědomí.
Hodnocení: Poslední dobou mě hodně baví číst knížky z edice Světová knihovna. Tento titul sice nevyšel v nakladatelství Odeon, ale Lidové noviny, nicméně mám zkušenost, že knížky nejsou o nic méně kvalitní.
Už dlouho se mi nedostal do ruky žádný válečný román. Když jsem si tedy přečetla anotaci, ihned mě zaujala. A musím říci, že hodně dlouho mě žádný román neupoutal od první stránky. Hned úvod z Rudolfova dětství, prostředí, ve kterém byl vychováván - nadvláda fanatického otce, ustrašená matka, která se neodvážila manželovi v ničem odporovat, to dávalo tušit, že se mi do ruky dostalo opravdu kvalitní dílo.
Okamžitě jsem se začetla, styl psaní mi maximálně vyhovoval, a to tak, že jsem příběh hltala plnými doušky a otáčela stránku za stránkou. Ze začátku mi bylo Rudolfa líto. Bylo evidentní, že vyrůstal v přísném prostředí bez lásky, což se projevovalo i podivnými kompulzivními sklony. Klobouk dolů před autorem, že dokázal takto bravurně popsat člověka, který není zcela psychicky v pořádku!
Děj opravdu rychle odsýpal, uchvátila mě atmosféra doby, která byla popsána opravdu syrově, až mi byly jako čtenáři některé situace a popisy nepříjemné, opravdu mě z nich mrazilo v zádech... Je šílené, že vysocí nacističtí činitelé byli tak krutí a chladnokrevní, že vězně v koncentračních táborech vnímali jen jako čísla, jako pouhé položky na seznamu určené k likvidaci...
A i když měl Rudolf manželku a děti, bylo patrné, že k nim nechová žádný vřelý cit. Manželka, děti, to vše byla jen další povinnost pro blaho Říše, aby německý národ dále rostl. Přes den dohlížet na systematické zabíjení židovského obyvatelstva, a večer přijít domů, dát so polibek s manželkou, a hrát si bezstarostně s dětmi. V klidu zpívat koledy u stromečku, zatímco vedle v koncentračním táboře (Lang měl svůj dům v těsné blízkosti tábora), umírají lidé hlady a zimou...
A cynismus nacistické zrůdnosti dokládá konec, kdy si hlavní hrdina vůbec neuvědomuje, co vlastně spáchal, protože jen striktně plnil rozkazy. Opravdu, tato knížka mě lidsky opravdu hluboce zasáhla, není to čtení pro citlivé povahy. Ale je potřeba - hlavně v dnešní době - o zrůdnostech druhé světové války číst, a nezapomínat na to, co je člověk člověku ochoten ve jménu zrůdného fanatismu provést.
Smrt je mým řemeslem hodnotím velmi vysoko, doporučuji všem, které zajímá téma druhé světové války, potažmo krutých válečných zločinů. Úžasný brilantní spisovatelův sloh tomu dodal opravdu pořádné grády. Ač byla kniha naspána již v roce 1952, neztrácí nic ze své historické naléhavosti.
A co Vy? Máte rádi válečnou literaturu, nebo si raději přečtete něco odlehčenějšího? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Taky se mi dost líbilo a pamatuju si, že jsem taky litovala Rudolfa dítě a Rudolfa dospívajícího. Nejvíc mě ale asi zaujalo, že to autor dokázal napsat tak, aby čtenáře uchvátil do Rudolfovy hlavy a jeho pozice a čtenář se občas přistihl, jak doufá, že konečně vyřeší ty zatracené logistické a organizační problémy táborů, které ho tak svíraly, což je naprosto zvrácené. Ale dokázal tak skvěle ukázat odosobnění, jaké si pro sebe Rudolf provedl, a soustředit se na jeho hlavu tak moc, že to tak mohlo být. Napsané to prostě bylo výborně.
OdpovědětVymazatPo lustraci autora jsem zjistil, že jsem viděl film podle jeho knihy Víkend na Zuydcoote. Film je jedna věc, kniha druhá věc, sice za ni dostal i ocenění a nutno dodat, že čerpal z vlastních zkušeností. Já osobně to jako čtenářské lákadlo nevidím a ani do čtení této knihy bych se nepustil. O věcech kolem II. světové toho bylo všude moc a já mám přeci jen raději dokumety. Byl synem důstojníka, možná tedy ohledně té tvrdé výchovy měl vlastní zkušenosti, které přenesl do knihy...
OdpovědětVymazatMusím říct, že válečnou literaturu cíleně eliminuji, tohle téma nedávám (zvlášť druhou světovou válku).
OdpovědětVymazatAle Roberta Merleho mám jako autora ráda, první jeho román mě úplně nadchnul - Víkend na Zuydcoote.
Smrt je mým řemeslem máme doma, ale nemám odvahu se pouštět do čtení. Díky za tuto recenzi.
Knížku jsem četla a taky se mi moc líbila. Hodně se zajímám o 2. světovou válku. Přečetla jsem o ní desítky knih. Je to strašně smutné a zajímavé téma. Nikdy bychom neměli zapomínat. Už bych ale měla změnit žánr..
OdpovědětVymazatEliss, moc děkuji za recenzi. Roberta Merleho jsem svého času hodně četla, tahle kniha mě nějak minula.
OdpovědětVymazatPřeji hezký večer, Helena
Knihu jsem četla a mám ji v knihovně. Souhlasím s 90%👍
OdpovědětVymazat