Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 297 Mrazivé echo

 Autor: C. J. Carver

Žánr: Psychologický thriller, krimi

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Jako malí kluci byli Harry, Lucas a Guy nejlepší kamarádi. Jenže dny plné bezstarostných her a dobrodružství zničí strašlivá chyba, která skončí neštěstím na místní farmě. Od té doby se cesty tří kamarádů rozdělili, protože všichni tak nějak instinktivně cítili, že si spolu už nemají co říct, vzájemné vazby se přetrhaly.

O třicet let později. Harry Hope pracuje jako psycholog. Snad i díky dávné tragédii vždycky tíhnul k tomuto povolání. Ale ve svém životě rozhodně nemá kdovíjaký klid a štěstí. Nedávno se rozvedl, protože manželka Nicole mu utekla s nejlepším kamarádem. Děti má ve střídavé péči, a nad vodou ho drží jedině práce.

A pak se na skleničku něčeho ostřejšího zastaví kamarád od policie Theo. Potřeboval by totiž znát Harryho odborný názor na jednu delikátní záležitost. V lese se totiž našla odříznutá hlava muže, stažená z kůže. A protože zrovna teď není v okrese žádný forenzní psycholog dostupný, žádá kamarád Harryho o pomoc. Ten rád svolí, ale hned druhý den ke svému šoku zjistí, že hrůzné ostatky patřily jeho kamarádovi z dětství, Guyovi!

Guy byl před sedmi měsíci zvolen poslancem za liberální demokraty, a svými dost provokativními názory mohl naštvat opravdovou spoustu lidí. Harry má hned několik tezí, co se mohlo Guyovi stát. Mohl ho pronásledovat nějaký fanatik, kterému se nelíbily jeho politické názory? Nebo za tím stálo nedodržení pracovního slibu?

Stopy vedou na místní farmu, kde se sdružují problémové děti. A tady se prokáže souvislost mezi Guyem a Harryho klientem, mladíkem Nickem, který má i přes veškeré luxusní zázemí psychické problémy, které pramení v nezájmu jeho rodičů. Nick totiž zmizel těsně po odhalení ostatků, a podle poslední textovky, kterou dostal na svůj mobil, je evidentní, že se někoho opravdu velice bál.

Ke své nelibosti se Harry po letech setká i s Lucasem, dalším aktérem onoho neštěstí z dětství. Lucas se stal vášnivým aktivistou, a na farmě několikrát zaníceně řečnil o právech zvířat. Jde jen o další podivnou shodu okolností? Zdá se totiž, že jak Guy, tak Nick měli s chlapcem osobní vazby - a Harry ho měl už delší dobu ve své psychologické péči... 

Aby zachránil Nickovi život, pouští se Harry do zoufalého pátrání, při kterém narazí na šokující tajemství. Tajemství, pro které je někdo ochotný i vraždit. Má být člověk ochotný svěřit svůj život do rukou nejlepšího přítele?


Hodnocení: Mrazivé echo jsem si vypůjčila při poslední návštěvě knihovny. Knížka byla na poličce s novinkami. Zaujalo mě pěkné grafické zpracování obálky, a nalákalo mě i to, že se mělo jednat o psychologický thriller, což je můj milovaný žánr.

Anotace také nevypadala špatně. Očekávala jsem tedy "mrazivé" čtení, u kterého budu napnutá jako struna. Už úvodní scény, kde byl popisovaný incident na farmě očima malých kluků, mě navnadily na další děj. Jenže ten příjemný nástin děje skončil, když jsme se přesunuli o třicet let později. 

Harry Hope je tak trochu netradiční hrdina. (Hned mi naskočil další, slavný knižní Harry, a sice Hole od slavného severského autora - náhoda, nebo pokus o jemný copyright?) Psycholog, který v sobě potlačuje děsivý zážitek z dětství, a proto se teď snaží pomoci ostatním s jejich psychickými obtížemi. A nakonec začne fušovat do řemesla policejnímu psychologovi.

Už od začátku na mě působil ploše, a tak nějak jsem se s jeho postavou nedokázala ztotožnit. Děj se rozjížděl hrozně pomalu, spousta scén a postav byla v ději zbytečných - na co si mám pamatovat dvacet jmen postav, když se v ději jen mihnou?

Kdybych měla příběh popsat jedním slovem, bylo by to - naivní. Hlavně v druhé polovině knihy jsem už fakt vrtěla nechápavě hlavou, co všechno se tam začalo dít. Únos hlavní postavy, její uvěznění v podivném podzemním krytu, následně únik, za který by se nemusel stydět ani scénárista akčních filmů... Žel bohu to na mě ale nepůsobilo vůbec uvěřitelně. 

Vznikl z toho naprosto přeplácaný děj, který ale paradoxně vyzníval nudně, chyběla tomu ona pověstná jiskra, která dělá knihu dobrou. Je to škoda, protože kdyby se některé pasáže osekaly, autorka trochu přidala na svižnosti vyprávění, nemuselo to být špatné!

Závěr byl odhadnutelný ještě před polovinou knihy, jsem ráda, že jsem si tipla správně, ale jeho důvody k spáchání vraždy, to mi přišlo pěkně pitomoučké. Ach jo. Výsledný dojem z knihy je prachbídný, jedná se o podprůměrné čtení. Jedná se o autorčinu prvotinu a její další romány u nás dosud nebyly přeloženy, což asi také o něčem svědčí...

Hodnotím tedy padesáti procenty, a rozhodně knihu hodnotit nemůžu.

A co Vy? Máte rádi psychologické thrillery? Zaujala Vás recenze? Vadí Vám v knihách příliš přeplácaný děj? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Já mám thillery ráda, ale tohoto autora neznám. A tvoje recenze mne k vyzkoušení úplně moc neláká ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Thrillery mám ráda a úvod děje mě zaujal.Ale asi dám na tvoje hodnocení,nemám ráda,když se děj táhne a tak se po knize v knihovně ptát nebudu.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. podlevte recenze to moc psychologicke neni, i kdyzvtam vystupuje psycholog jskonjeden z hrdinu...

    OdpovědětVymazat
  4. není to úplně můj šálek čaje :) občas sáhnu po thilleru, ale musí být nálada a fakt mě zaujmout, což se tady nestalo :)

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, ze začátku tvého komentáře jsem byla docela nadšená, tyhle knihy mám ráda. Po přečtení celé tvé recenze, tak trochu váhám. Každopádně za tip díky 😉

    OdpovědětVymazat
  6. Já thrillery moc nečtu, mimo Stephana Kinga, takže nemohu posoudit. Podle tvé recenze asi ani nebudu po knize pátrat. 😊

    OdpovědětVymazat
  7. Jen málokdy mne nějaký psychothriller zaujme.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js