Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 297 Mrazivé echo

 Autor: C. J. Carver

Žánr: Psychologický thriller, krimi

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Jako malí kluci byli Harry, Lucas a Guy nejlepší kamarádi. Jenže dny plné bezstarostných her a dobrodružství zničí strašlivá chyba, která skončí neštěstím na místní farmě. Od té doby se cesty tří kamarádů rozdělili, protože všichni tak nějak instinktivně cítili, že si spolu už nemají co říct, vzájemné vazby se přetrhaly.

O třicet let později. Harry Hope pracuje jako psycholog. Snad i díky dávné tragédii vždycky tíhnul k tomuto povolání. Ale ve svém životě rozhodně nemá kdovíjaký klid a štěstí. Nedávno se rozvedl, protože manželka Nicole mu utekla s nejlepším kamarádem. Děti má ve střídavé péči, a nad vodou ho drží jedině práce.

A pak se na skleničku něčeho ostřejšího zastaví kamarád od policie Theo. Potřeboval by totiž znát Harryho odborný názor na jednu delikátní záležitost. V lese se totiž našla odříznutá hlava muže, stažená z kůže. A protože zrovna teď není v okrese žádný forenzní psycholog dostupný, žádá kamarád Harryho o pomoc. Ten rád svolí, ale hned druhý den ke svému šoku zjistí, že hrůzné ostatky patřily jeho kamarádovi z dětství, Guyovi!

Guy byl před sedmi měsíci zvolen poslancem za liberální demokraty, a svými dost provokativními názory mohl naštvat opravdovou spoustu lidí. Harry má hned několik tezí, co se mohlo Guyovi stát. Mohl ho pronásledovat nějaký fanatik, kterému se nelíbily jeho politické názory? Nebo za tím stálo nedodržení pracovního slibu?

Stopy vedou na místní farmu, kde se sdružují problémové děti. A tady se prokáže souvislost mezi Guyem a Harryho klientem, mladíkem Nickem, který má i přes veškeré luxusní zázemí psychické problémy, které pramení v nezájmu jeho rodičů. Nick totiž zmizel těsně po odhalení ostatků, a podle poslední textovky, kterou dostal na svůj mobil, je evidentní, že se někoho opravdu velice bál.

Ke své nelibosti se Harry po letech setká i s Lucasem, dalším aktérem onoho neštěstí z dětství. Lucas se stal vášnivým aktivistou, a na farmě několikrát zaníceně řečnil o právech zvířat. Jde jen o další podivnou shodu okolností? Zdá se totiž, že jak Guy, tak Nick měli s chlapcem osobní vazby - a Harry ho měl už delší dobu ve své psychologické péči... 

Aby zachránil Nickovi život, pouští se Harry do zoufalého pátrání, při kterém narazí na šokující tajemství. Tajemství, pro které je někdo ochotný i vraždit. Má být člověk ochotný svěřit svůj život do rukou nejlepšího přítele?


Hodnocení: Mrazivé echo jsem si vypůjčila při poslední návštěvě knihovny. Knížka byla na poličce s novinkami. Zaujalo mě pěkné grafické zpracování obálky, a nalákalo mě i to, že se mělo jednat o psychologický thriller, což je můj milovaný žánr.

Anotace také nevypadala špatně. Očekávala jsem tedy "mrazivé" čtení, u kterého budu napnutá jako struna. Už úvodní scény, kde byl popisovaný incident na farmě očima malých kluků, mě navnadily na další děj. Jenže ten příjemný nástin děje skončil, když jsme se přesunuli o třicet let později. 

Harry Hope je tak trochu netradiční hrdina. (Hned mi naskočil další, slavný knižní Harry, a sice Hole od slavného severského autora - náhoda, nebo pokus o jemný copyright?) Psycholog, který v sobě potlačuje děsivý zážitek z dětství, a proto se teď snaží pomoci ostatním s jejich psychickými obtížemi. A nakonec začne fušovat do řemesla policejnímu psychologovi.

Už od začátku na mě působil ploše, a tak nějak jsem se s jeho postavou nedokázala ztotožnit. Děj se rozjížděl hrozně pomalu, spousta scén a postav byla v ději zbytečných - na co si mám pamatovat dvacet jmen postav, když se v ději jen mihnou?

Kdybych měla příběh popsat jedním slovem, bylo by to - naivní. Hlavně v druhé polovině knihy jsem už fakt vrtěla nechápavě hlavou, co všechno se tam začalo dít. Únos hlavní postavy, její uvěznění v podivném podzemním krytu, následně únik, za který by se nemusel stydět ani scénárista akčních filmů... Žel bohu to na mě ale nepůsobilo vůbec uvěřitelně. 

Vznikl z toho naprosto přeplácaný děj, který ale paradoxně vyzníval nudně, chyběla tomu ona pověstná jiskra, která dělá knihu dobrou. Je to škoda, protože kdyby se některé pasáže osekaly, autorka trochu přidala na svižnosti vyprávění, nemuselo to být špatné!

Závěr byl odhadnutelný ještě před polovinou knihy, jsem ráda, že jsem si tipla správně, ale jeho důvody k spáchání vraždy, to mi přišlo pěkně pitomoučké. Ach jo. Výsledný dojem z knihy je prachbídný, jedná se o podprůměrné čtení. Jedná se o autorčinu prvotinu a její další romány u nás dosud nebyly přeloženy, což asi také o něčem svědčí...

Hodnotím tedy padesáti procenty, a rozhodně knihu hodnotit nemůžu.

A co Vy? Máte rádi psychologické thrillery? Zaujala Vás recenze? Vadí Vám v knihách příliš přeplácaný děj? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Já mám thillery ráda, ale tohoto autora neznám. A tvoje recenze mne k vyzkoušení úplně moc neláká ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Thrillery mám ráda a úvod děje mě zaujal.Ale asi dám na tvoje hodnocení,nemám ráda,když se děj táhne a tak se po knize v knihovně ptát nebudu.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. podlevte recenze to moc psychologicke neni, i kdyzvtam vystupuje psycholog jskonjeden z hrdinu...

    OdpovědětVymazat
  4. není to úplně můj šálek čaje :) občas sáhnu po thilleru, ale musí být nálada a fakt mě zaujmout, což se tady nestalo :)

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, ze začátku tvého komentáře jsem byla docela nadšená, tyhle knihy mám ráda. Po přečtení celé tvé recenze, tak trochu váhám. Každopádně za tip díky 😉

    OdpovědětVymazat
  6. Já thrillery moc nečtu, mimo Stephana Kinga, takže nemohu posoudit. Podle tvé recenze asi ani nebudu po knize pátrat. 😊

    OdpovědětVymazat
  7. Jen málokdy mne nějaký psychothriller zaujme.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula