Knižní recenze 296 Zpověď kleptomanky

 Autor: Florence Noiville

Žánr: Román, Psychologický

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Padesátiletá Valentine de Lestrangeová je úspěšnou znalkyní současného umění. Žije v bezdětném manželství s Pierrem Antoinem, který i díky své předchozí kariéře zámožného bankéře zastává v současnosti post ministerstva financí.

Valentine má tak zdánlivě vše, co si může přát. Velký dům, luxusní nábytek, drahé šperky, k dispozici dvě služebné, takže se může naplno věnovat své práci, která je pro ni současně i koníčkem. Jenže Valentine má už roky zálibu, která je velice nebezpečná a riskantní.

Valentine odmala ráda krade. S oblibou sama před sebou omlouvá toto chronické nutkání tím, že to má zkrátka v genech. Krom ohnivě rudé hřívy zdědila po babičce a matce sklony ke "kleptění." Za války, kterou naštěstí Valentine nikdy nepoznala, se staly krádeže čímsi přirozeným a nutným, aby člověk přežil. 

Jenže de Lestrangeové nikdy nešlo o předměty jako takové. Peněz měla vždycky dostatek. Ne. Nutkání krást, zprvu postradatelné maličkosti, se u ní začínala projevovat zcela cyklicky. Nutkání přicházelo, odcházelo, a zase se vracelo. Jenže postupem času se tato záliba zhoršovala. 

Paradoxně totiž v krádežích spatřovala jakési uklidnění - báječné potěšení. Vzrušení z nebezpečí, rozkoš z přechodu k činu. Šlehnutí adrenalinu, chvilková slast. Mozkový orgasmus... Dokonce se stávalo, že ve chvílích špatné nálady ji dokázala vzpružit jedině krádež. Věci, které si mohla kdykoliv koupit, jí udělaly největší radost pouze tehdy, když je "ztopila." Dokonce ji rozčílilo, když dostala od manžela k narozeninám parfém, který jen pár dní předtím ukradla...

Od rtěnek, lahviček s parfémy se propracovala až ke krádežím oblečením, a jednou dokonce neváhala odvést z letištního obchůdku i kufr. To, co líčí jako neškodnou legrácku předávanou z generace na generaci, tak to je vlastně nebezpečná závislost, kterou přestává mít pod kontrolou!

Roky jí kleptomanie prochází, až jednoho dne obdrží vágní předvolání na policii. A to konkrétně pro skutek krádež, ke kterému mělo dojít před dvěma lety na benzínové stanici u malé, zapadlé vesničky. Valentine začne horečně přemýšlet. Co mohla proboha před takovou dobou na oné benzince ukrást, a proč přišlo předvolání až po takové době?!

Roztáčí se kolotoč událostí, které by ji mohly dostat před soud, ale v určitém ohledu ji paradoxně osvobodí. 

Hodnocení: Zpověď kleptomanky jsem si odnesla, jak jsem už zmiňovala v minulém fotografickém článku, ze své poslední návštěvy knihobudky. Jako první mě zaujal název, a pak také to, že knížka vyšla v mém oblíbeném nakladatelství Odeon v edici Světová knihovna. 

Tituly z této edice jsou mnohdy zvláštní, většinou se jedná o těžší, mnohdy opravdu těžko uchopitelné čtení. Já sama mám "odeonky" ráda, ale musím na ně mít tu správně naladěnou čtenářskou náladu - obvykle po nich sáhnu po dočteném braku, abych si spravila chuť.

Zpověď kleptomanky je velice zvláštní kniha. Místy na mě působila spíše jako novela - jednoduchý příběh, rychlé vyprávění, ale přesto v sobě zachovává ryzí naturalismus. Ještě nikdy jsem knihu zabývající se kleptomanií nečetla, popravdě jsem se o toto téma nikdy nijak zvláště nezajímala, a proto jsem ráda, že jsem měla prostřednictvím knihy možnost nahlédnout pod pokličku.

Styl vyprávění mě bavil, už i proto, že byl prodchnut francouzským šarmem, ten z knihy opravdu přímo sálá. 

Valentine je netypický hlavní hrdina. Maloměšťačka, topící se v luxusu, které ale přesto cosi v životě chybí, a proto u ní propuká neobvyklá mánie. Je to opravdu paradox, že se kleptomanem často stávají ti, co mohou mít všechno. 

Co mi trochu nesedělo, byly až moc uměle našroubované pasáže. Například úryvky z diskuzního fóra, které se zabývá právě touto obsesí, byly sice zajímavé, přesto mi to tak úplně neladilo se zbytkem knihy. Za polovinou se příběh slušně rozjel, závěrečné odhalení, které hlavní hrdinka učinila, mě příjemně překvapilo a vůbec jsem jej nečekala.

Bohužel ale samotný závěr mi přišel nedotažený, divně utnutý, a vlastně to celé vyšumělo do ztracena. Trochu mi to přišlo, jako že autorka najednou nevěděla, co si s příběhem počít. Velká škoda. Ale každopádně to byl zajímavý vhled do duše člověka, který má nutkavou touhu krást. Touhu, kterou nedokáže ovládnout. 

Mně naopak udělá největší radost to, co si koupím za vydělané peníze, nedovedu si představit, že bych měla z ukradené věci radost, určitě by mě hlásek černého svědomí ne a ne opustit.

Dojmy z knihy jsou smíšené, líbila se mi, ale ten závěr to tak trochu celé shodil. Tenká knížka s prostým dějem, který ale zanechá velký dojem. Zpověď kleptomanky bych doporučila milovníkům společenských románů. Těm by se určitě líbit mohla.

A co Vy? Zaujala Vás recenze? Četli jste někdy knihu o nějaké zvláštní závislosti? Měli jste někdy zkušenost s někým, kdo chorobně kradl? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥