Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 292 Carrie

 Autor: Stephen King

Žánr: Horor, Román

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Šestnáctiletá Carrie Whitová to nemá ve škole, ani doma v soukromí, vůbec jednoduché. Žije jen s matkou, která je náboženská fanatička, dceři nikdy nedala ani kapku lásky, namísto toho ji psychicky i fyzicky týrá. 

A ani ve škole to není o mnoho lepší. Spolužačky si ji dobírají kvůli vzhledu, Carrie totiž své problémy řeší přejídáním, takže má lehkou nadváhu, no a její pleť je uhřík vedle uhříku. Spolužačky hbitě využijí každé příležitosti, jak dívku ponížit, a jejich vůdkyní je Chris, která je pravým opakem Carrie - z bohaté rodiny, obletována kamarádkami a spolužáky, kteří se jí snaží vetřít do přízně. 

Dívka už je díky své úloze outsidera zvyklá na ledacos - učebnice smetené z lavice, věčně nastavené nohy, sprosté obrázky nastrkané do kabelky, napatlané vlasy burákovým máslem, když jednoho dne usnula ve studovně...

Když ale dívky nehorázným způsobem poníží ve sprchách po hodině tělocviku, Carrie u sebe znenadání objeví telepatické schopnosti. Emoční stres způsobí, že najednou zjistí, že může silou vůle například zvednout učebnice z nočního stolku. Chce to ale trénink, a trpělivost...

Velkým překvapením je pro dívku to, když obdrží od spolužáka Tommyho pozvání na maturitní ples. Carrie je rozpolcená. Tak ráda by šla, ale nedělají si z ní zákeřní spolužáci zase terč? Nejedná se o past, do které se má chytit?

Za pozváním stojí tak trochu Tommyho přítelkyně Susan, která cítí výčitky svědomí za incident ve sprchách. Její dobrý úmysl má ale v plánu zkazit Chris a její přítel Billy. Vymyslí totiž vskutku ďábelskou pomstu, v jejímž středu se má octnout opět Carrie, a celé se to má odehrát na maturitním plese.

Carrie nakonec pozvání na ples přijme, i přes výhrady své matky, která o dceři mluví jako o zplozenci pekla a hříšné ženštině. Krásně se oblékne do šatů, které si ručně ušila, a najednou se z ošklivého káčátka vylíhne hvězda celého plesu.

Měl to být večer, který měl Carrie vyšvihnout mezi spolužáky, ale to by ho nesměl pokazit hodně krutý žert. A to je ona poslední kapka - následují děsivé událostí, které změní život úplně všech v městečku, a i po letech bude případ budit obrovské diskuze a vášně...


Hodnocení: Po delší době jsem dostala chuť na nějakou "Kingovku." V knihovně je poměrně velký výběr, ale já se rozhodla právě pro Carrie. Jednak jsem o knížce už hodně slyšela, a pak jsem také zvolila titul s menším počtem stran - takovou "jednohubku."

A hlavně jsem se těšila i na to, že si přečtu Kingovu prvotinu. A jen díky autorově ženě spatřila knížka světlo světa - po dopsání se Kingovi kniha vůbec nelíbila, takže skončila v koši. Manželka ji ale vytáhla, tak trochu jej dotlačila do toho, aby ji seškrtal - původně měla mít tři sta stránek z původních sto sedmdesáti - a nakonec ji vydavatel přijal.

U čtení jsem se od začátku opravdu bavila. Postava Carrie byla skvěle vykreslena, dokázala jsem se do její postavy vcítit. Sama totiž vím, jaké to je, být ve školním kolektivu otloukánkem, po kterém se ostatní vozí. Jenže Carrie to neměla růžové ani doma - její matka byla opravdu šílená, při sebemenším prohřešku ji zavírala do temné komory, což ji také traumatizovalo.

Úžasné je, že i přes rok vydání - Carrie letos oslavila padesátku - se jedná téměř o nestárnoucí příběh. Jasně - doba pevných linek, žádné chytré telefony a jiné vymoženosti, ale právě tohle mě taky bavilo. Příběh se odehrává v sedmdesátých letech, a bylo úžasné se pocitově přenést do této doby, i když se jednalo o Ameriku.

Líbilo se mi zakomponování novinářských článků, výslechů a lékařských zpráv do celého příběhu, protože to dýchalo autenticitou. King má svůj specifický styl vyprávění, využívá hodně monology, myšlenkové pochody jednotlivých aktérů byly prostě fascinující, tak nějak civilní a vážně uvěřitelné.

Celý příběh spěje k onomu maturitnímu večírku, je znepokojivé sledovat, kam až vlastně celá ta situace graduje. Bylo mi Carrie ve výsledku líto, její osud byl bohužel ovlivněn nejen výchovou, ale i tím, jak se k ní zachovalo okolí. 

Jako celek se mi Carrie líbila, krom hororu je to i pěkná sonda do chování mladých lidí. Už jsem několik titulů od Kinga četla, a bylo tedy pěkné porovnat si to, kam až spisovatelsky dozrál. Parádní hororový zážitek!

Včera večer jsem ze zvědavosti skoukla i zfilmovanou verzi z roku 1976. Zde musím vyzdvihnout úžasný herecký výkon hlavní představitelky. Zde přikládám odkaz na československou filmovou databázi:

https://www.csfd.cz/film/2316-carrie/prehled/

Carrie bych doporučila milovníkům hororů, a Kingovy tvorby. Já si tento hororový minipříběh opravdu vychutnala plnými doušky!

A co Vy? Máte rádi Kingovy knihy? Líbí se Vám jeho horory? Četli jste Carrie, nebo jste viděli filmové zpracování? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Mám ráda Kingovy knihy. Některé z jeho tvorby mám stažené ve čtečce. Mně se ohromně líbil Dálkový pochod, kam až vede touha člověka něco dokázat, někam se zařadit, aby nakonec zjistil, že všechno je podvod a v cíli ho čeká jen smrt

    OdpovědětVymazat
  2. Bylo i zfilnocano, film je pekne udekan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Take znsm ten pocit "otloukanka"a snahu to ostatnim nekfy "nandat" ale u Carry je to i diky rodinnemu nezazemi daleko vice vygradovano...

      Vymazat
  3. King je můj nejoblíbenější spisovatel a knižní Carrie byla jedna z mých prvních, kterou jsem od něj kdy četla , takže totální srdcovka .

    OdpovědětVymazat
  4. Já od Kinga nic nečetla - teda kromě jedné povídky. Ale viděla jsem filmové zpracování téhle knížky.

    OdpovědětVymazat
  5. Carrie mám doma a ráda bych si ji od něj přečetla, ale kdo ví, kdy se k ní dostanu :D já teď dočetla knihu Poslední úkol pro Gwendy, kde je King spoluautor :)

    OdpovědětVymazat
  6. Carrie jsem četla i viděla filmové zpracování ze 70. let. Kniha mě bavila více než filmová verze, buduje velmi intenzivní atmosféru. Jako perličku bych přihodila, že než roli ve filmu dostala Sissy Spacek, ucházela se o ni Carrie Fisher, tedy princezna Leia z Hvězdných válek. Osobně si ji jako Carrie moc představit nedokážu, ale určitě by to bylo zajímavé. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula