Šoumen krokodýl (2022)

Včera jsem dostala od Ježíška ještě jedno překvapení - přítel měl pro nás lístky do kina. Oznámil mi ráno, že lístky jsou zarezervované, a v pět hodin odpoledne začíná představení. V kině jsme už spolu nebyli poměrně dlouho, proto jsem měla radost. Přeci jen, zážitek z filmu doma v televizi, nebo na velkém plátně, to je velký rozdíl!

Když jsem zjistila, na jaký film se mám těšit, byla jsem lehce v rozpacích. Šoumen krokodýl je totiž kombinace rodinného filmu, muzikálu, animáku a komedie. Přiznám se, že nejvíce mě děsilo to, že půjdu na muzikál. Western a muzikál jsou totiž moje nejméně oblíbené žánry, které tedy opravdu nevyhledávám. 

Na stránkách kina jsem se mrkla, o čem má tedy film být, a přišlo mi, že by se mi to mohlo líbit. Navíc hlavní krokodýlí hrdina vypadal opravdu roztomile! Nedívala jsem se ani na hodnocení na československé filmové databázi, abych mohla hodnotit nezaujatě - a dobře jsem udělala. Vážně jsem se na film začala těšit.

Před samotným promítáním jsme si ještě nakoupili pití, jídlo jsme s sebou neměli žádné, ani popcorn, protože já opravdu ze srdce nenávidím, když mi někdo na sedadle za mnou vytrvale šustí do ucha. A protože na představení byly převážně děti s rodiči, tak ani tentokrát jsme se tomu nevyhnuli. Ale dojem z filmu mi to nezkazilo!

Šoumen krokodýl vypráví celkem jednoduchý příběh. Hector Valenti se živí jako více méně neúspěšný kouzelník. Ale věří, že jeho velká příležitost teprve přijde. Chce to něco originálního, úžasného, představení, které vyprodá ty největší sály v New Yorku! Když ve zverimexu narazí na mládě krokodýla, které si, zastrčené ve skladu, zpívá, je to pro Hectora jasná volba!

Hector si mazlíčka odnese do svého podkrovního bytu, a začne jej cvičit ve zpěvu. Jenže když jejich první společné vystoupení skončí totálním fiaskem, Hector, který má na krku věřitele, kteří chtějí za každou cenu vidět svoje peníze, zmizí jako pára na hrncem. Krokodýl Lyle tak zůstane zcela sám, společnost mu dělá jen kocour z vedlejšího bytu, kde bydlí nerudný pan domácí.

Jenže o pár měsíců později se do bytu po Hectorovi nastěhuje mladá rodina Primových. Manželé s malým desetiletým synem Joshem. Josh nemá dětství vůbec jednoduché, protože jeho vlastní maminka zemřela, když byl ještě malý, a teď mu mámu dělá tátova nová žena. Ve škole je od začátku outsiderem, čemuž vůbec nepomáhá jeho introvertní povaha.

A když jednoho večera chlapec narazí v podkroví na krokodýla, ti dva se velice brzy spřátelí. Josh díky svému nezvyklému zpívajícímu kamarádovi přijde na spoustu věcí, které by mohl dělat jinak. A když se o Lyleově existenci dozvědí i jeho rodiče, to se teprve začnou dít věci, a začne obrovská jízda!

Jenže když se, zcela nečekaně, vrátí zpět domů Valenti, začne se situace komplikovat. Nerudný pan domácí, Grumps, chce totiž využít každé skulinky, aby mohl rodinu vyhodit na ulici. A Valenti se svou svéráznou povahou tomu vůbec nepomáhá, právě naopak. Je na rodině, a hlavně na malém Joshovi, aby ukázal světu, že krokodýl nemusí být nebezpečný netvor, ale mazlíček s citlivou duší...

Jako první musím zmínit to, že mi film v kině neskutečně utekl i přes stopáž hodinu a čtyřicet minut. Potěšilo mě, že celý film byl česky, což je vzhledem k cílové skupině, která je mezi mladšími diváky, pochopitelné.

Největší hrůzu jsem měla z toho, že na plátně bude hrát jedna písnička za druhou, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Zpívající krokodýl byl úžasný, písničky někdy lehce praštěné, ale moc hezky zazpívané. Děj snímku je jednoduchý, ale to mi nijak nevadilo. 

Líbilo se mi pěkné grafické zpracování krokodýla - to byla vážně roztomilá postavička! V jedné z hlavních rolí je zde k vidění i Javier Bardem, což je už roky můj oblíbený herec a velký sympaťák - nejvíce jej mám zafixovaného z hororu matka! z roku 2017, kde právě tento Španěl exceloval. Ale i v trochu jiné roli neúspěšného komika a zpěváka byl úžasný, ač tady bohužel nedostal tolik prostoru, kolik by si zasloužil.

No a příjemně překvapil i představitel malého Joshe, malý herec Winslow Fegley. Hrál opravdu přirozeně, a věřila jsem mu každé gesto a grimasu, do role malého outsidera, který je ve škole nový a nemůže si najít kamarády, se vcítil perfektně. 

Jak už jsem zmínila, děj je jednoduchý, místy až lehce naivní, ale snad i kvůli povánoční atmosféře se mi líbil film moc. Tak jsem si během sledování říkala, že kdyby mi bylo deset nebo jedenáct, byla bych ze zpívajícího krokodýla v sedmém nebi. Ale i pro dospělého je to fajn odreagování, na chvíli si připomenout, jak to bylo v dětství všechno jednoduché... 

Zážitek z kina byl fajn, takové povánoční překvapení mi udělalo velkou radost. Filmu Šoumen krokodýl bych dala sedm hvězdiček z deseti. Pro dospěláky možná nuda, ale soudě dle reakcí z publika v kině se dětem film líbil, o čemž svědčily častě výbuchy smíchu. Nenadchne, neurazí, ale dojmy mám spíše dobré.

Ráda se na film podívám znovu třebas za půl roku, pokud bude dostupný na internetu. 

A co Vy? Zaujala Vás recenze? Máte rádi rodinné filmy se zvířaty? Byli jste teď někdy v kině? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥