Pondělní procházka

 Včera jsem měla v práci poměrně hektický den - hodně objednávek, spousta zákazníků, no prostě fičák. Domů jsem tedy dorazila pěkně vyřízená, a ještě o půl hodiny později než obvykle. Doma na mě ale čekalo příjemné překvapení v podobě výborného obědu od přítele - kuřecí řízek s bramborovým salátkem. No co, měla jsem velkou radost, a také jsem se pořádně nadlábla. 

Po jídle jsem se vypravila do knihovny, kterou jsem konečně po měsíci stihla navštívit, což mi taky zlepšilo náladu, protože si vždycky moc pěkně popovídám s paní knihovnicí. Domů jsem si odnesla plný batůžek nových knih ke čtení.

Doma jsem trochu poklidila, a i přes únavu a bolavé nohy jsem dostala chuť na procházku. Sluníčko ještě svítilo, dny jsou i přes to, že je půlka října, dosti teplé, ale v průběhu týdně už by dny měly být více sychravé. Rozhodla jsem se s sebou vzít i Žofinku, s ní je mi vždy venku mnohem veseleji.

Tentokrát mi ale připadalo, že toho k focení moc není - jednak už bylo více šero, protože jsem vyrazila kolem čtvrté, a nevím, venku mi to celé připadalo hodně smutné, podzim už opravdu postupuje, popadané listí už nemá ty krásné barvy, ale začíná pomalu hnědnout. 

Jabloň na první fotce mě zaujala zejména kvůli hromádce jablíček, která byla úhledně naskládána vedle. Fotila jsem bez blesku, ale myslím, že se celkem povedla.

Tady můžete vidět hromádku zblízka.

Žofka se, klasicky, nechtěla fotit, nakonec se alespoň trochu vydařil tento snímek.

Naše poslední zastávka na procházce byla u výběhu s kamerunskými ovcemi. Ano, ač by je většina z nás tipovala na první pohled na kozy, jsou to ovce. Pána, který ovce chová, znám od vidění, už je tam má několik let.

Ovečky mají dost prostoru, spoustu trávy ke spásání, a pokaždé, když jdu kolem, zvědavě přijdou blíž. Dokonce se nebojí ani Žofky, ta na ně ze začátku štěkala, ale teď už si zvykla. Zvířata musí být chována za plotem, protože dovedou skákat poměrně vysoko, a často utíkají. Hlavně tedy ve stresu či strachu, jsou vyhlášenými útěkáři. 

Toto ovčí plemeno nemá vlnu, výhodou je, že se nemusí stříhat. Díky zemi svého původu jsou otužilé, nevadí jim ani nízké noční teploty, a venku mohou zůstávat celoročně. Jejich potravou je tráva a seno, ale rády si pochutnají i na chlebu či ovsu.

Je vidět, že o ovečky je pěkně postaráno.

Procházka byla sice kratší, moc fotek jsem "necvakla," ale nevadí. Už je znát, že se dříve stmívá, sluníčko zapadlo brzy, a už bylo šero, když jsme se vrátily domů. Doufám, že nás ještě pár pěkných podzimních dnů čeká.

A co Vy? Jak si užíváte podzim Vy? Je u Vás také ještě krásné slunečné počasí? Vyrazili jste někam na procházku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥